Tady je časová osa toho, co se každý den stalo během války na Ukrajině. Tak jak to zaznamenává Tomáš Dvořák. Chcete podpořit tyto pravidelné reporty? Kupte si třeba některou jeho písničku.. Zajíma vás odkud čerpá své informace? Kouknětě na stránku zdroje.
Průběh války na Ukrajině
Ve světle aktuální diskuse kolem ruské režisérky, která natočila propagandistický film o „obyčejných Rusech“ ve válce a která dříve pracovala pro Russia Today se ozvali někteří lidé, kteří se s těmi „obyčejnými Rusy“ setkali. Shaun Pinner, bývalý britský voják, který od roku 2018 bojoval v řadách Ukrajiny, jako člen ukrajinské námořní pěchoty bránit Mariupol, následně byl Rusy zajat, ve zinscenovaném procesu odsouzen k smrti za „žoldnéřství“ (přestože byl v tu dobu občanem Ukrajiny) a později vyměněn za ruské zajatce, popsal roli zaměstnanců Russia Today v utváření propagandy: „Neměl jsem možnost s Russia Today nemluvit, ve skutečnosti jsem byl donucen k tomu, s nimi mluvit, když jsem byl v zajetí. Byla to RT a konkrétně Roman Kosarev, kteří mě na kameru obvinili z toho, že jsem nacista a žoldák, přičemž dobře věděli, že moje rodina je ukrajinská a že mám smlouvu s armádou a demokraticky zvolenou ukrajinskou vládou. Byla to RT, kdo zpoza naší cely smrti lživě informoval o smrti, údajně z „přirozených příčin“, britského pracovníka nevládních organizací Paula Ureyho, který ve skutečnosti zemřel poté, co ho vězeňská stráž bila tak silně, že následkům svých zranění o dva dny později podlehl. Přátelé s našimi mučiteli, zaměstnanci RT nás nadále zbavovali naší lidskosti tím, že nás nejprve natáčeli, jak jíme jídlo – to, které nám sami dali, protože jinak jsme každý den dostávali jen jeden malý kousek chleba – a z nutnosti a kvůli přežití jsme museli podstoupit tohle ponižující představení, protože jinak by nás bývali vyhladověli.“ Zkrátka žurnalistika, jak se patří. A teď další aktuální dění:
Podle Timothyho Snydera věřili Rusové na začátku invaze v roce 2022, že bude stačit zajmout a zabít ukrajinské elity, a zbytek národa jednoduše kapituluje a přijme ruské tvrzení, že Ukrajinci jsou ve skutečnosti Rusové, a že neexistuje žádná svébytná ukrajinská státnost, národnost nebo kultura. Ve chvíli, kdy ale Rusové zjistili, že nejde jen o „ty nahoře“ a že obyčejní Ukrajinci se jako Rusové necítí a hodlají svou identitu bránit, dostali se Rusové na šikmou plochu. Najednou po krůčcích docházeli k závěru, že pro prosazení svého narativu budou muset zabít víc a víc lidí, čímž se podle Snydera z dobyvačné války stala genocida. A pokud sledujete pravidelně videa z ruských diskusních pořadů a politických debat, pak víte, že Snyder moc dobře ví, o čem mluví. Ruští režimní propagandisté už dva roky otevřeně mluví o „vyhlazení“. A tito lidé nešíří žádné vlastní bláznivé myšlenky. Jsou na svých pozicích proto, aby šířili myšlenky Kremlu. Ale pojďme zpátky do současnosti:
Rusové u Pokrovku natočili další vraždu dávno odzbrojeného ukrajinského zajatce. Na videu jde slyšet, že zastřelený voják před smrtící způsobenou dvěma ranami z automatické pušky odříkává Otčenáš v češtině nebo polštině. O jeho totožnosti ale zatím nejsou dostupné informace. Ukrajina už eviduje nejméně 28 takových zločinů, k dispozici má taky odposlechnuté rádiové konverzace, kde ke střílení zajatců vyzývají přímo velitelé. Nejde tedy o zkrat jednotlivých ruských vojáků pod tlakem způsobeným hrůzami boje. Rozkazy k zabíjení vydávají velitelé někde z tepla podzemních krytů. Rusové v reakci na nově uniklá videa zaplavili kanály nahranými videi, kdy na jednom ukrajinské vojačky špatně zachází se svými kolegyněmi, na jiném ruská babička odmítá ukrajinské vojáky s humanitární pomocí, na jiném mají Ukrajinci „mučit“ ruské zajatce (žádné mučení na videu není) a všichni mluví klasicky buď rovnou rusky, nebo rádoby ukrajinštinou se silně ruským přízvukem. Bollywood hadr. A pak se děje tohle:
Poté, co vyšlo najevo, že dva zaměstnanci Russia Today organizovali a tajně financovali v USA síť influencerů šířících ruskou propagandu (vizte dnešní dřívější příspěvek na této stránce), zavádí Spojené státy nové sankce vůči předním ruským propagandistům včetně Margarity Simonjan a také dalším kanálům propagandy jako je Sputnik, Ruptly nebo RIA Novosti. Dokumenty, na základě kterých americká FBI spolčení odhalila, ale obsahují informace také o ruských vlivových operacích v Evropě. Na 277 stránkách jsou detailně popsané ruské plány, které zahrnují uplácení evropských novinářů a politiků, vytváření falešných článků vydávajících se za články z evropských mediálních domů (Reuters, Bild, Le Monde, Welt a dalších), mechanismy na obcházení filtrů sociálních sítí, které mají odhalovat falešné účty, nebo vytváření třecích ploch zejména ve Francii a Německu, které jsou podle Ruska obzvláště náchylné k metodám ruské vlivové operace. A to vše v režii Sergeje Kirijenka, Putinova šéfa vládního kabinetu. Putin se v reakci na nová odhalení pokusil o „damage control“ a prohlásil, že co se týče amerických voleb, ve skutečnosti preferuje Kamalu Harris před Donaldem Trumpem. Tak určitě…
Rusové zasáhli Ukrajinu další salvou raket a kamikadze dronů. Tentokrát ale nejvíc trpěly civilní oblasti. Ve Lvově na západě Ukrajiny, který byl hlavním cílem náletu, dopadlo několik raket na historické centrum města, kde poničily pět desítek budov. V jednom z domů zahynula téměř celá rodina – matka a její tři dcery, z nichž nejmladší bylo 9 let. Jediný, kdo útok přežil s lehkými zraněními byl otec. Rusové taky znovu zasáhli vojenský institut v Poltavě, kde od včerejška probíhají záchranné práce. Celkem zemřelo nejméně 7 lidí a okolo čtyřiceti bylo zraněno. Naopak 12 lidí se podařilo z trosek vyprostit. Rusko vyslalo celkem 13 raket a 29 dronů, PVO zneškodnila 22 dronů a 7 raket. Rakety přitom nepomáhaly navést na cíl žádné průzkumné drony, ale „obyčejní“ lidé – přesně, jak to v roce 2022 popsal tehdejší ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis: „Hlavní nebezpečí páté kolony není v tom, že píšou články, v nichž nabízejí ,argumenty‘ k ospravedlnění putinské války. Ta největší hrozba spočívá v tom, že v jistý moment se přeměňují na kolaboranty, kteří navádějí ruské rakety na cíl.“ Tak to mějme na paměti. A teď další zprávy:
Rusové opět nachází nové dno. Jejich piloti dronů v Chersonu útočí na civilisty a doslova je loví, čemuž cynicky říkají „lidské safari“, a výsledky se pak chlubí na svých Telegramových kanálech za nadšeného potlesku sledujících. Při jednom z těchto útoků byl zabit 39letý policista Volodymyr Moskalenko. Zůstala po něm žena a dvě děti. Při jiném byl zabit 60letý doktor onkologického centra Volodymyr Tereljuk a jeho žena byla těžce raněna. To jsou záběry, které by světová média měla ukazovat dennodenně, aby i ten poslední příčetný občan pochopil, že když Otakar Foltýn označuje přesvědčené podporovatele Ruska vulgárními výrazy, pak je ve svých vyjádřeních ještě velmi, velmi diplomatický a mírný. A tady jsou další důvody:
Zatímco ruská armáda stále postupuje směrem k Pokrovsku, ukrajinské síly podnikají výpady v Kurské oblasti, kde podle nových informací obsadily několik dalších obcí a pomalu připravují výpad k Sejmu, kterým by obklíčily ruské jednotky jižně od řeky. U Pokrovsku nově působí ukrajinská útočná brigáda Kara-Dag, která sice prozatím nedokázala ruský postup zastavit, ale podle nových videí alespoň zvýšila cenu, kterou Rusové za každý metr platí. Ruští blogeři i přes postup na frontě nehýří nadšením. Jednak je situace u Kursku PR katastrofou, ale také je zapojení ukrajinských jednotek stále víc nutí ptát se, co má Ukrajina za lubem s některými vyzbrojenými a vycvičenými brigádami, které má v rezervě, a které zatím nikde nasazené nejsou. Spekulace ale nechme jim, radši se pojďme podívat na další novinky:
Rusko a jeho příznivci jsou už několik dní u vytržení z toho, že poté, co byl zadržen Durov ve Francii, Brazílie zakázala Twitter/X (a to proto, že Musk odmítl vyhovět požadavkům na odstraňování nebezpečného obsahu). Padají slova o cenzuře, konci svobody slova, diktatuře nebo fašismu. Pojďme si proto krátce ukázat, které sítě, weby, služby nebo média jsou v Rusku už léta zakázané: Namátkou je to Signal, Facebook, Instagram, Messenger, Twitter/X, Reddit, Yle News, BBC Russian, Deutsche Welle, Rádio Svobodná Evropa, Česká televize, Tor VPN, Google Cloud, LinkedIn, TikTok, WeChat, NPR, Apple Pay, ProtonMail, Google a YouTube (de facto nejsou zakázány, ale natolik omezit, že nejdou používat), stovky článků na Wikipedii o ruském fašismu, invazi na Ukrajinu, válečných zločinech nebo ruských neonacistech a stovky dalších. A to jsme ani nenarazili na weby jakýchkoliv opozičních hnutí k Putinově fašistickému režimu, která samozřejmě také mají možnosti, jak oslovovat uživatele značně omezena, nebo úplně potlačena. Budu se donekonečna opakovat, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Zkrátka je rozdíl v tom, kdo který krok dělá a s jakou motivací. Zda jde o to, chránit občany, nebo naopak chránit režim před občany. Totalitní stát dokáže jakýkoliv zákon zneužít k šikaně. Důležité proto je zajistit, aby vládli demokraté. A potom můžou některé regulace dávat smysl. Každopádně pryč od teorie, zpátky k událostem:
Zatímco ruská propaganda se soustředí hlavně na nedávné zadržení zakladatele Telegramu Pavla Durova ve Francii a vykresluje ho jako konec svobody slova v Evropě, Brazílie, člen BRICS, zakázala s okamžitou platností přístup Brazilců k Twitteru/X, a to proto, že se Musk odmítl podřídit brazilským požadavkům na cenzuru sociálních sítí. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž. Ale teď už další novinky:
Včera před deseti lety otevřela ruské armáda druhou frontu na Donbasu. Po úvodním výpadu z východu vtrhly ruské jednotky na ukrajinské území také z jihu od Azovského moře a okamžitě obsadily Novoazovsk. Následovalo dohodnuté stažení obklíčených ukrajinských sil z Ilovajsku, které se změnilo v masakr. Rusko slíbilo ukrajinským vojákům volný průchod, namísto toho je ale v dohodnutém koridoru rozstřílelo před zaměřenou dělostřeleckou palbou. U Ilovajsku zemřelo ruskýma rukama několik set ukrajinských vojáků a vojaček. A to v době, kdy idioti a zbabělci v médiích a politice stále ochotně papouškovali narativ o tom, že na Donbasu jde o „občanskou válku“, že s Ukrajinci bojují „separatisté“, že nikdo netuší, kdo jsou oni „tajemní zelení mužíčci“ a že ruská armáda tam není, leda nějací ruští vojáci „na dovolené“. Od té doby se toho moc nezměnilo. Média stále pracují s ruskými výroky jako s potenciálními fakty, naprosto ignorují 10 let kontextu a neschopností jasně pojmenovat pachatele a oběť, agresory a lháře, přispívají k šíření ruské propagandy, která v důsledku vede k oslabování politické vůle pomáhat Ukrajině. No a pak se do toho všeho děje tohle:
Ruský soud poslal na pět let za mříže policistku a psovoda Anastasii Zobrovou za to, že sdílela na sítí vKontakte příspěvek hovořící o „ruských fašistech, kteří zasáhli nádraží v Kramatorsku a zabili při tom civilisty“. Příspěvek tehdy vidělo 59 lidí. I to stačilo k pěti letům vězení. Mezitím na Západě ruská pátá kolona otevřeně oslavuje akce ruské armády, při kterých umírají civilisté, popírá zločiny ruské armády a podporuje stát, který nás označil za nepřítele a podniká proti nám hybridní akce, teroristické a žhářské útoky a šíří nebezpečné dezinformace s cílem rozložit společnost a důvěru ve státní instituce. Ale zase se můžeme poplácat po ramenou, že jsme ubránili svobodu slova – konkrétně svobodu lhát, nenávidět, nabádat k násilným činům, svobodu schvalovat a vychvalovat zločiny i zločince. A to se vyplatí, ne? Tak pojďme na novinky:
Piloti ruských aerolinek Pobeda (Vítězství, ha!) se bojí létat kvůli nové politice firmy, která jim nařizuje létat s minimálním množstvím paliva. Kvůli ukrajinským útokům na sklady paliv je totiž nyní v Rusku některé palivo doslova „na příděl“ a není možné s ním jakkoliv plýtvat. Piloti se tak obávají, že v případě nucené změny trasy letu nebo jiných mimořádných okolností, vystaví sebe i cestující riziku. Podle nových pravidel smí tankovat maximálně na 30 minut letu nad obvyklý plán, což při potížích nemusí stačit. Při nouzových přistáních je také běžné, že letadla palivo cíleně vypouští, aby se zmenšilo riziko exploze nebo požáru po dosednutí. Společně s nedostatkem náhradních dílů se tak z ruské letecké dopravy stává spíše ruská ruleta. Sankce zkrátka začínají některé sektory nepříjemně bolet. A teď další novinky:
Čína vyzvala další státy světa, aby podpořily její mírový plán pro Ukrajinu. Čínský plán je ale v podstatě stejný jako ruský plán, jen v jiném, víc kýčovitě barevném kabátku. Je pravděpodobné, že minimálně země BRICS se za plán postaví, Čína se ale zdá mít větší ambice – a není se čemu divit. Čína se cítí velmi posilněna neschopností Západu postavit se ruské agresi, a tak stupňuje například svoje nároky vůči Tchaj-wanu, zesiluje provokace ve filipínských vodách, kde pravidelně najíždí svými loděmi na lodě Filipín, blokuje lodě na širém moři apod., a nově testujte také rozhodnost Japonska. Čínský průzkumný letoun včera poprvé od 2. světové války narušil vzdušný prostor Japonsko, kvůli čemuž mu musely startovat naproti japonské stíhačky. Čína také přesunula své lodě k neobydleným ostrovům Senkaku, které jsou součástí Japonska, ale Čína si je nárokuje, protože se pod nimi nejspíš nachází naleziště ropy. Lidé, kteří prosazují appeasement tedy naprosto selhávají v pochopení současné geopolitické situace. Prohra Ruska zcela jistě odradí další diktatury od podobných dobrodružství. Naopak, pokud by Rusko cokoliv na Ukrajině získalo, budeme krůček od globálního konfliktu, který bude nejničivější v historii lidstva. Pokud při čtení ztrácíte optimismus, možná si dejte pauzu, než se pustíte do dalších zpráv:
Chcete z Ruska – státu, který zakazuje z ideologických důvodů sociální sítě, média, politické organizace nebo neziskovky – ze dne na den udělat největšího advokáta svobody slova? Pak zatkněte vlastníka sítě, na které všichni zločinci, devianti a teroristé domlouvají svoje plány. Přesně to se stalo včera ve Francii. Pavel Durov, zakladatel Telegramu de facto drží klíče k ohromnému množství inkriminující komunikace. A to i třeba té, ve které důstojníci FSB organizují pátou kolonu ke svým psychologickým operacím a diverzním akcím – ano, i pro to je Telegram platformou číslo jedna. Ruští představitelé tak už 24 hodin nepřetržitě s**ou kostky Magi. Ruská propaganda proto okamžitě spustila obrovské rozhořčení nad údajnou „ztrátou veškerých svobod na prohnilém Západě“ a Rusko si vyžádalo konzulární přístup do vazby, kde je Durov držen. To ale Francie odmítla. Durov má totiž vedle ruského i francouzské občanství, a tak se na něj nevztahují žádné dohody o vyhošťování zločinců. Macron zároveň vydal prohlášení o tom, že zatčení Durova není politicky motivované. A ostatně, proč by mělo být? Telegram se jednoduše odmítl podřídit evropským zákonům, které po provozovatelích vyžadují spolupráci při potírání závažné kriminality. Na ty, kteří nevyhoví, pohlíží evropské právo jako na potenciální spolupachatele. Telegram přitom v minulosti některým státům ustoupil, Evropa ale byla ve vymáhání pravidel velmi laxní. Paradoxně tomu tedy nejspíš pomohlo samo Rusko svými současnými kroky proti Západu. Ale teď už další novinky:
Na pařížském letišti byl zadržen jeden ze zakladatelů sítě Telegram a někdejší ředitel sítě vKontakte Pavel Durov. Telegram je v současnosti jeden z nejpopulárnějších komunikačních kanálů v ruskojazyčných zemích a také hlavní komunikační kanál jak bojujících Rusů, tak Ukrajinců. Ruská vláda proto okamžitě po zveřejnění zprávy o zadržení Durova nařídila všem státním zaměstnancům smazat veškeré pracovní konverzace na Telegramu a stejně postupují i ruští blogeři, kteří vyzývají své čtenáře, aby okamžitě smazali komunikaci obsahující problematické zprávy. Francouzi Durova stíhají kvůli podezření z podílu na obchodu s drogami, zneužívání nezletilých nebo nejrůznějších podvodech, a to primárně z důvodu, že Telegram, jako téměř jediná sociální síť, odmítá spolupracovat s úřady při rozkrývání závažných zločinů – a to nejen s evropskými, ale i ruskými, proto se Durov v minulosti opakovaně dostával do křížku s Putinovým režimem. Proč Durov cestu do Francie riskoval, není jasné, možná se ale rozhodl úřadům vydat sám. Ruská propaganda každopádně v souvislosti se zatčením Durova šíří narativ o totalitní Evropě, na což ochotně naskočil i obvyklý spolupachatel, Elon Musk, který sdílel myšlenku, že v roce 2030 budou lidé v Evropě odsouzeni k smrti za „lajkování“ vtipů. Jaké rozuzlení zadržení Durova přinese, na to si budeme muset počkat. Jisté je, že aktuální informační vakuum okamžitě zaplní ruská propaganda. Ale jdeme na další novinky:
Ukrajinský vpád do Kurské oblasti nejspíš Putin nečekal ani ve svých nejhorších snech. V posledních dvou týdnech se za každou cenu snažil vyhnout situacím, kdy by o vývoji v Kurské oblasti mluvil, a naopak se snažil být „zaneprázdněn“ ruskými cestami a banálními PR projevy na jakákoliv jiná témata. Putin si je nejspíš dobře vědom toho, že díky tomu, že nekontroluje vlastní hranice, vypadá v očích ruských provládních elit jako slabý vůdce. A také dobře ví, co se v diktaturách slabým vůdcům děje. Ukrajinský postup se sice v Kurské oblasti zpomalil, to je ale dané z velké části tím, že Ukrajinci si dávají velký pozor, aby měli za sebou potřebnou logistiku a neopakovali tak ruské chyby z prvních týdnů invaze. Ruská propaganda tak pomalu začíná připravovat veřejnost na to, že okupace Kurské oblasti Ukrajinou může trvat klidně dlouhé měsíce, nebo i roky. A to je dobře. Teď pár dalších novinek:
Chorvatsko oznámilo, že od příštího roku zavede opět povinnou vojenskou službu. Podobný krok přitom zvažují i další evropské státy. Důvodem je jednak ruská imperiální politika a ohrožení, které Putinovo fašistické Rusko představuje, ale také politická situace ve Spojených státech. USA byly vždy klíčovým spojencem západních demokracií, Trump ale otevřeně říká, že v případě jeho zvolení se každý stát musí postarat primárně sám o sebe, protože přesně to bude dělat i jeho Amerika. Polsko nenechává nic náhodě a masivně zbrojí, modernizuje a rozšiřuje armádu. Stejně tak Pobaltí nebo Rumunsko a Finsko, které částečně spoléhají také na přítomnost vojsk NATO na svém území. Zdá se zkrátka, že desítky let míru, diplomacie a demokracie definitivně skončily a snadno může opět nastoupit vláda silnějších. V příštích letech bude tedy víc než kdykoliv důležité, aby u kormidla dějin staly země, kterým vládnou demokraté. Což je něco, o co se každý z nás může osobně zasadit. Už příští podzim. Teď pár novinek:
Poté, co Rusové tvrdili, že Ukrajinci spouští ofenzivu u Záporoží, přichází - opět od Rusů - informace o ukrajinském pokusu překročit hranice u Brjansku, blízko hranic s Běloruskem. Ruské informace jsou ale minimálně u té druhé zprávy tak nekonzistentní, že může jít pouze o propagandu s cílem vytvořit dojem lokálního „vítězství“. Je ale možné, že některá z informací se brzy ukáže jako pravdivá - čas ukáže. Současné potyčky na hranicích působí, že se se Ukrajinci snaží vytvořit stav nejistoty, který by donutil Rusy rozprostřít svoje jednotky na delší frontě, oslabit tak jejich výpad u Pokrovsku, poté identifikovat slabá místa, a tam zaútočit. Rusové dosud spoléhali na to, že Ukrajina nemá dostatek sil na to, bránit se na široké frontě. Zapomněli ale, že tuhle hru můžou hrát obě strany. A co dalšího se děje? Tohle:
Syrský zveřejnil statistiky ruských raketových útoků. Rusko podle nich vypálilo na Ukrajinu už 9 627 raket, 2 857 sestřelila protivzdušná obrana. 5 197 mířilo na civilní cíle, zatímco jen 1 988 na vojenská zařízení. Rusové vyslali také 13 997 kamikadze dronů, 9272 sestřelila PVO. 1 022 dronů mířilo na civilní cíle, 3 697 na vojenské. Největší hrozbou jsou stále rakety Iskander a střely z PVO systémů S-300 přeprogramované pro útoky na pozemní cíle. Ty dokáže účinně zachytávat pouze systém Patriot, ale tyto systémy na Ukrajině chrání pouze Kyjev. Ostatní města jsou tak odsouzena k postupné destrukci až to té doby, dokud Rusko nevypálí i poslední rakety nebo dokud nebudou zničeny jejich odpalovače. I proto Ukrajina tak urputně žádá partnery, aby dovolili zasahovat cíle za hranicemi. Ale zatím se k tomu partneři příliš nemají. No a pak se děje tohle:
Na ruských kanálech na Telegramu zavládlo rozhořčení poté, co na sítě uniklo video z budovy velitelství ruské 47. armádní divize v Nižném Novgorodu, kde jsou v žalostných podmínkách a v poutech zadržováni, biti a mučeni vojáci, kteří odmítli další účast v bojích. A to i ti, kteří odmítli bojovat proto, že kvůli utrpěným zraněním na frontě jednoduše dál bojovat nemohou. Podle publikace ASTRA odsud Rusové odvlekli na frontu nejméně 3 lidi, kterým předtím během bití zlomili vojenští policisté žebra. Pokud se Rusové takto chovají k vlastním, dovedete si představit, jak se chovají k cizím? Rozhodně je to něco, na co nesmíme zapomínat. Tím spíš při čtení novinek:
Jak poznamenal jeden z válečných blogerů, jeden z nejméně zmiňovaných, ale zato velkých benefitů ukrajinské operace v Kurské oblasti je, že Rusové nyní musí při vytlačování ukrajinské armády ničit vlastní města místo těch ukrajinských. O tom není pochyb. Ukrajinci dokázali dobýt většinu obcí s minimálními škodami na tamější zástavbě a infrastruktuře díky šikovným manévrům a dobře koordinovaným výpadům. Oproti tomu ruská armáda postupuje prakticky pouze tak, že vše před sebou zničí a potom vítězoslavně zapíchne ruskou vlajku mezi doutnající trosky. Civilní populace v Kurské tak nyní téměř netrpí. Jenže, i kdyby se Ukrajincům podařilo se o civilní populaci na kontrolovaném území postarat, jakmile začne ruská armáda podnikat pokusy na znovudobytí oblasti, destrukce se civilistům nevyhne. Podzim ukáže. Ale teď pár aktualit:
Před deseti lety stála ukrajinská armáda před posledními městy, která ještě kontrolovaly Ruskem vyzbrojené a ruskou FSB organizované milice. Konec protiteroristické operace na Donbasu visel ve vzduchu. Potom ale nastal zlom, který nás přivedl až tam, kde jsme dnes. Ruští „vojáci na dovolené“ neboli ruská pravidelná armáda překročila ukrajinské hranice a obrátila vývoj války. Během následujících měsíců zatlačila ruská armáda hůře vyzbrojenou a tehdy ještě slabou ukrajinskou armádu skoro až k hranicím Donbasu, zakopala se a proměnila dynamickou válku v zamrzlý konflikt. Kdyby tehdy Západ jasně Ukrajinu podpořil a nepomáhal šířit ruskou propagandu o „zelených mužíčcích“ a „nacistické Ukrajině“, mohli jsme se vyhnout nejničivější válce v Evropě za posledních 70 let. Namísto toho máme desítky tisíc zabitých vojáků, kteří nikdy nechtěli být vojáky, celá okresní města srovnaná se zemí a konec války stále v nedohlednu. Selhali jsme. A bohužel jsme se poučili jen na půl. Ale zpátky do přítomnosti:
Ukrajinská armáda zničila most u město Gluškovo a další dva nedaleké mosty těžce poškodila – tak, že přes ně nejspíš nemůže přejet těžká technika. Cílem operace je vynutit si stažení ruských sil v oblasti jižně od řeky – mezi řekou a hranicemi s Ukrajinou. Tam se údajně nyní nachází okolo 700 ruských vojáků, kteří, pokud se urychleně nestáhnou, skončí v obklíčení. Zároveň by tak Ukrajina téměř zdvojnásobila plochu ruského území, které nyní okupuje. Rusové sice svádí boje o některé vesnice, ale iniciativu má stále ukrajinská armáda a ta se zdá mít situaci a její vývoj pevně v rukou. To ale platí nyní. Za pár dní může být situace zcela odlišná. Tak na to nezapomínejme. Teď pár novinek:
Rusové si stěžují, že Ukrajinci při ofenzivě na ruské území používají ruské rozpoznávací znaky, aby zmátli tamější obranu a podnikali přepady. To ostatně potvrzuje i jedno z videí, na kterém má voják ukrajinských speciálních jednotek červené pásky. Ruští blogeři křičí, že jde o válečný zločin. Ženevské konvence ale zakazují používat pouze k oklamání uniformy a jiné symboly nepřátelské armády. A to barevná izolepa jednoduše není. Rusové sice od začátku používají převážně červenou a bílou pásku, zatímco Ukrajinci používali modrou, žlutou a zelenou, žádné pravidlo jim ale nenakazuje, jaké barvy smí nebo nesmí používat. Rusy zkrátka jen frustruje, že ukrajinským diverzním skupinám opakovaně lezou do pastí. Ale pojďme na další aktuality:
Nikdy nebylo přísloví „když dva dělají totéž, není to totéž“ přiléhavější než u současné ukrajinské ofenzivy do Kurské oblasti. Když Rusové vpadli na jaře roku 2022 do Kyjevské oblasti, byli jsme svědky brutálního násilí včetně vražd civilistů a zajatců, četných znásilnění, mučení a jiných forem teroru, ruští vojáci rabovali všechno, co šlo odvézt, a co nešlo, zničili. Ukrajinský výpad je zatím polární opak. Obsazené obce jsou mnohdy dobyté téměř bez destrukce (nebo domy ničí paradoxně sama ruská armáda a její letectvo), Sudža například je prakticky netknutá. Nikdo nerabuje domy, ale ani obchody, ukrajinští vojáci rozváží civilistům humanitární balíčky, nikdo není mučen, znásilňován ani zabíjen. A největší ránu Putinově propagandě o „ruskojazyčných obyvatelích, které je potřeba ochránit“ zasazují staří obyvatelé příhraničních obcí, kteří s ukrajinskými vojáky mluví plynnou ukrajinštinou – protože je ukrajinština jejich rodný jazyk. Celkově je reakce civilní populace naprosto odlišná od dobývání Kyjeva, kdy civilní populace pomáhala stavět zábrany, vycházela do ulic blokovat ruské kolony, nebo připravovala zápalné lahve a opatřovala si zbraně pro případný odpor. V Rusku nic takového nevidíme. Část populace se evakuovala, a ta zbylá neprojevuje vůči ukrajinským vojákům žádné negativní emoce – často je dokonce vítá. Bohužel rostou obavy z toho, že Rusové budou chtít v případě osvobození ruských oblastí vytvořit „svou“ Buču. Ukrajinci proto dokumentují veškerou aktivitu v Kurské oblasti, a například do Sudži vyslali i reportéry (a to i zahraniční), kteří přenáší obrázky živě, aby se nemohlo stát, že ruská FSB následně provede zločiny na vlastní populaci, které bude chtít svalit na ukrajinské vojáky. O tom, že je toho FSB schopná, máme z historie dostatek důkazů. Snad k tomu ale nikdy nedojde. Teď pár dalších novinek.
Litva informovala Ukrajinu, že Rusko začalo ke Kursku přesouvat jednotky, které byly dosud dislokované v Kaliningradu. Na přesun ruských vojsk současně zdálky dohlíželo několik průzkumných letounů NATO. Situace se jeví tak, že Rusko se snaží zuby-nehty zadržet ukrajinský postup u Kursku, aniž by muselo přesouvat rezervy z fronty na jihu a východě Ukrajiny. To ostatně potvrzují i ukrajinští velitelé, kteří konstatovali, že Rusko zatím přesunulo z aktivních úseků jen minimum formací. Zároveň ale současný vývoj naznačuje, že Rusko už skutečně nemá kde brát. Kaliningrad byl dosud vnímán jako silně militarizovaná ruská enkláva, kde Rusové udržovali početnou posádku jako demonstraci síly a používali ho jako odstrašující prvek vůči Západu. To už brzy nemusí platit. Zároveň už poněkolikáté dostává na frak ruský narativ o tom, že NATO Rusko bezprostředně ohrožuje. Kaliningrad je obklopený státy NATO ze všech stran a nově i ze strany od moře. Přesto Rusko bez váhání tamější posádku oslabí, stejně jako loni vyklidilo základny u hranic s Finskem, když mu poprvé docházeli vojáci a technika. NATO samozřejmě Rusko neohrožuje. Jediné, co NATO ohrožuje, jsou ruské imperiální choutky, protože znemožňuje Rusku napadat a zabírat cizí státy. Jediný, kdo tohle stále není ochoten pochopit, jsou konzumenti ruské propagandy. Ale tu tady nehledejte. Místo toho pojďme na aktuality:
Ruská propaganda často prezentuje ukrajinská videa jako svá vlastní, ale tentokrát se opravdu překonala. Možná jste v minulosti mezi videi zhlédli několik měsíců staré velmi syrové video ukrajinských speciálních jednotek na jihovýchodní frontě, na kterém čistí ruské zákopy a zastřelí několik překvapených ruských vojáků z bezprostřední blízkosti. Ruská televize Rossija 1 nyní tyto záběry odvysílala s komentářem, že jde o akci ruských speciálních jednotek proti Ukrajincům v Kurské oblasti. Ruští diváci se tak nevědomky u televizí radovaly u sledování záběrů, které zachytily smrt jejich krajanů, pro mnohé i přátel nebo příbuzných. No a pak se stalo ještě tohle:
Ruská propaganda se zoufale snaží kontrolovat informační narativy ohledně probíhajícího osvobozování Kurské lidové republiky. Jako vždy přichází hned s několika verzemi událostí současně, jejichž cílem není přesvědčit diváky o „ruské pravdě“, ale zmást je natolik, aby si řekli „kdo ví, co je pravda“. Ruské kanály a ruští „influenceři“ tak nyní nejčastěji sdílí tři protichůdné narativy: 1) Že žádný útok na Kurskou oblast neprobíhá, ale jde jen o PR akci průzkumných jednotek; 2) že útok probíhá a ukrajinské jednotky rabují domy a zabíjí civilisty; 3) že útok proběhl, ale byl zastaven a následně rozprášen ruskou armádou. Pravda samozřejmě není ani jedno z toho. Víme to díky tomu, že Rusko nemá kontrolu nad svými vojenskými blogery, kteří aktuality o probíhajících bojích volně sdílí, ale také díky tomu, že téměř každý ruský občan i na těch nejmenších vesnicích dnes má telefon s kamerou a sdílí na svých sítích fotky s ukrajinskými jednotkami, které pak není těžké geolokovat do konkrétních obcí nebo na konkrétní silnice a křižovatky. Díky tomu například víme, že Ukrajinci aktuálně kontrolují odhadem 350 km2 Kurské oblasti a boje probíhají na více než 720 km2. Podle některých videí jsou Ukrajinci dokonce mnohem dále, než jak se většina OSINT kanálů dosud domnívala – na jednom místě dokonce až o 17 km dál od domnělé „fronty“. Navíc se průběžně objevují informace o dalších místech, na kterých ukrajinské mechanizované formace překročily ruské hranice. Ukrajinské výpady tak s různou úspěšností pokračují a Rusům se zatím jejich mobilní obrana příliš nedaří. Další týdny ukážou, zda se to v čase změní. A teď další novinky:
Na sítích se objevil portrét mladého ruského brance – záklaďáka, který měl padnout při obraně Kursku. Rusko sice tvrdí, že záklaďáci se bojů neúčastní a účastnit nebudou, ale příbuzní vojáků hovoří o opaku. Velitelé, kteří mají záklaďáky na starost, údajně dostali zákaz ustoupit do týlu. S mnoha syny se jejich rodiče nemůžou už několik dní spojit. Je tedy velmi pravděpodobné, že Rusko vrhlo do první linie obrany i nevycvičené a špatně vyzbrojené mladé kluky, kteří měli tu smůlu, že jejich povinná služba připadla právě na tuto chvíli. Člověku by jich skoro bylo líto, kdyby člověk nevěděl, jak o Ukrajině většina ruské populace smýšlí a jak je ochotná jít do cizí země zabíjet čistě pro příslib lepší životní úrovně. A ještě se dějte tohle:
Tak dlouho se skloňovaly na všech úrovních údajné ruské „červené linie“, až Ukrajinci za pouhých pár dní dokázali, že nic takového ve skutečnosti neexistuje, a že červené linie existují pouze ve fantazii Rusů a všech, kteří jsou jejich propagandu ochotni poslouchat. Německo, a nově i Spojené státy, oficiálně prohlásili, že nemají problém s ukrajinskou ofenzivou na území Ruska a ani s tím, že se během ní používá německá a americká technika a zbraně. Ukrajina je tak první zemí v historii, která vpadla na území jaderné velmoci a také první zemí od druhé světové války, která vpadla na území Ruska. Zatímco o cílech pozemní operace můžeme stále jen spekulovat, minimálně na úrovni politiky už nyní útok zasadil Putinově režimu strašlivou ránu. Ukázal totiž, že ruské hranice téměř nikdo nebrání, a ti, co by je bránit měli, nejsou ochotni je bránit. Totalitní režimy, jako ten ruský, získávají a upevňují moc skrze projekci síly. Ukrajina ale svítí na jeho slabost. A to může mít potenciálně velmi ničivé dopady na ruskou společnost. Ale dost spekulací, zpátky ke zprávám:
Situace v Kurské oblasti je stále zahalena operační mlhou a Ukrajinci velmi svědomitě drží veškeré akce i jejich cíle pod pokličkou. Většina aktuálních informací tak v současné chvíli proudí od ruských vojenských blogerů nebo od oficiálních ruských zdrojů. A asi nemusím říkat, že mezi těmito dvěma zdroji jsou značné rozdíly. Zatímco ruské ministerstvo obrany tvrdí, že situace je stabilizovaná a ukrajinské výpady byly zastaveny, ruští blogeři s frekvencí několikrát denně hlásí další a další obce a pozice, které okupuje ukrajinská armáda, a obecně nechápou, kde se bere použitá ukrajinská technika, protože podle oficiálních zpráv už nemá dávno existovat. Dnes měly do oblasti dorazit početné ruské posily, ale podle ruských blogerů nejméně dva konvoje nikdy do cíle nedorazily a byly rozmetány ještě po cestě. Výpadu se na ukrajinské straně v současné chvíli účastní nejméně tři celé brigády a diverzní skupiny už operují ve vzdálenosti více než 35 km od hranic. Je tedy zřejmé, že nejde jen o diverzní akci, ale regulérní invazi. Rusové chaoticky evakuují další městečka k nevůli místních obyvatel, zatímco Ukrajinci připravují opevnění na ruský protiútok. Čekají nás skutečně divoké dny. Tak pojďme projít pár dalších novinek:
Ukrajinské síly na některých místech v Kurské oblasti pronikly i více než 20 km od hranic za druhou linii ruské obrany. Až stovky ruských vojáků se vzdaly – jejich kapitulaci zachytila videa z dronů. Ukrajinci okupují většinu Sudži a podnikají další výpady primárně na sever a severozápad. Rusko stahuje do oblasti rezervisty a údajně také wagnerovce z Běloruska, stejně jako systémy PVO dokonce až z Krymu. Putin kvůli akcím ZSU svolal mimořádné zasedání Bezpečnostní rady, na které mu Gerasimov odvyprávěl pohádky o zastaveném útoku a stovkách obětí v ukrajinských řadách. Ruští blogeři teď tvrdí, že Ukrajinci pravděpodobně překročí hranice na dalších místech už v příštích hodinách. Že se chystá něco dalšího, tvrdí vícero zdrojů už od včerejšího odpoledne. Další hodiny nejspíš ukážou, kde je pravda. Teď další novinky:
Pokud nesledujete tu (shit)show, co se právě teď odehrává v Kurské lidové republice u hranic s Ukrajinou, tak fakt o hodně přicházíte. Když se nebudete zlobit, tak já tu založím vlákno, kde budu shrnovat to nejdůležitější, ať pak nejste naštvaní, že vám o tom nikdo neřekl:
O cílech současného ukrajinského výpadu do Kurské oblasti Ruska je zatím předčasné mluvit, jisté ale je, že současná akce je mnohem větší a lépe plánovaná než dosavadní výpady ruské legie. Podle geolokovaných snímků se Ukrajinci na 10 km širokém úseku na několika místech probojovali až za druhou ruskou obranou linii, ergo až 15 km od hranic Ukrajiny. Do ukrajinských rukou už údajně padlo i městečko Sudža – a to prakticky bez boje. Zároveň se Ukrajincům podařilo sestřelit ruský Ka-52 Aligátor (a možná i další helikoptéru – Mi-28 – pomocí FPV dronu) a zničit ruskou kolonu, která do oblasti přivážela posily a tanky. Objevila se také poměrně neprůkazná videa, o kterých Rusové tvrdí, že zachycují zničení ukrajinských vozidel pomocí Iskanderů, ale analytici zatím pochybují o jejich tvrzení, protože vozidla na videu se zdají pohybovat směrem k hranicím, ne od nich. Podle ruských kanálů ukrajinské síly okupují až deset příhraničních obcí, nasytili oblast systémy PVO, kvůli kterým nemůže pracovat letectvo, a tak Rusové dělají to jediné, co umí dokonale: srovnávají ze zemí dělostřeleckou palbou vlastní vesnice, aby se v nich Ukrajinci nemohli ukrývat. Putin kvůli současnému dění svolal mimořádné zasedání Bezpečnostní rady a má se také setkat se členy vlády. Mezitím označil ukrajinský výpad za „terorismus“. Ironie toho prohlášení samozřejmě nechává všechny příznivce Ruska chladnými. Tak pojďme na další novinky:
Na Telegramu se objevily první snímky nedávno zničených muničních skladů na ruském letišti Morozovsk. Z provizorních budov nezbylo prakticky nic a stejně tak nezbylo skoro nic z uskladněné munice. Na fotkách jsou vidět zbytky desítek leteckých pum FAB (-100, -120 a -250) a KAB (-500 a -1500) a také trosky desítek raket vzduch-vzduch R-73. Zničeno mělo být také nejméně jedno letadlo Su-34 a další poškozeny. Podle deníku Forbes Rusko už na začátku léta skladovalo na tomto letišti stovky kusů letecké munice a vedle toho zde nechalo pod širým nebem stát desítky letounů Su-34. Ukrajinci prý tehdy prosili USA, aby jim povolily letouny zničit. Američané ale úder nepovolily, a tak ho Ukrajinci museli provést až nyní vlastními drony, kdy ale Rusko většinu strojů z letiště přesunulo dál do vnitrozemí. Pokud je to pravda, je to opravdu smutní vizitka Západu. A bohužel nejspíš je. Tak pojďme na další novinky:
Jeden z klíčových rozdílů mezi americkou (respektive západní) a ruskou vojenskou informační strategií, který do značné míry ovlivnil i dosavadní průběh ruské války s Ukrajinou, je to, jakým způsobem obranný sektor prezentuje vlastnosti a možnosti svých zbraňových systémů. Zatímco Rusko (jako jakákoliv jiná diktatura, která potřebuje prezentovat sílu a moc) má tendenci schopnosti svých zbraní značně nafukovat, Západ zveřejňuje neúplné nebo „podstřelené“ papírové vlastnosti svých zbraní a strojů, a ty skutečné až do jejich nasazení v boji tají. Zjednodušeně řečeno to znamená, že západní zbraně jsou obvykle o něco lepší, než se na papíře zdá, zatímco ruské o něco horší, než sami Rusové tvrdí. Vidíme to například na úspěšnosti systému HIMARS proti ruským systémům PVO (které rakety ATACMS papírově mají být schopny sestřelovat) nebo naopak na úspěšnosti systému Patriot vůči ruským hypersonickým raketám (které mají být papírově „nesestřelitelné“). Projevuje se to také v tom, jak Západ a Rusko pojmenovávají své stroje, přičemž nejvíce to lze vidět u tanků a letadel. Západ rozlišuje modifikace stejných strojů pouze kódem za jménem stroje, zatímco Rusko prezentuje každou větší modernizaci jako úplně nový stroj. Například ruské tanky T-90(M) jsou do značné míry jen „převlečené“ tanky T-72 ze 70. let – většina korby je stejná, liší se elektronika, pancéřování a systém řízení palby. Stejně tak ruské „moderní“ stíhačky Su-30, Su-33, Su-34 a Su-35 jsou pouhými modernizacemi stíhačky Su-27 z roku 1977. Západní zbrojní průmysl jde opačnou cestou: i naprosto zásadní modernizace stejného šasi rozlišuje pouze písmeny a čísly za jménem. A tak dnes máme například tanky Leopard 2A8, které jsou možná vůbec nejlepším bitevním tankem světa, ačkoliv jejich šasi vychází ze stroje Leopard 2(A0) vyrobeného poprvé v roce 1979, nebo létající stroje F-16E/F (block 60), taktéž vycházející z letounu z roku 1979–F-16 A/B (block 1-15), nicméně pokrok mezi jednotlivými „bloky“ je skutečně obří a poslední ze strojů F-16 jsou jedny z nejúspěšnějších letounů vůbec, kterých je aktuálně po světě přes 4 600 kusů, přičemž tisíce z nich jsou moderní „bloky“. Pro srovnání, letounů vycházejících ze Su-27 (které měly být přímou odpovědí na stroje F-16) je necelých 1 800 kusů celkem po celém světě, přičemž nejmodernější Su-33, 34 a 35 tvoří z celkového počtu pouze okolo 50 kusů. To, že Rusko je „papírový“ tygr, je nakonec pro Západ dobrou zprávou. Podobně je na tom nejspíš i Čína. Ještě lepší ale je, že této propagandě nakonec uvěřili i sami ruští vojáci a důstojníci. Výsledky takového sebeklamu můžeme na Ukrajině pozorovat denně. Ostatně i dnes:
Na platformě vKontakte se objevily snímky z nedávného obchodního jednání v okupovaném Melitopolu, kterého se účastnil i český podnikatel a někdejší (nebo stále aktivní?) asistent poslance za ANO Karla Raise – Jiří Nestával. Nestával už před druhou ruskou invazí jezdil na Donbas i okupovaný Krym dohadovat obchody jménem českých firem jakožto prezident České-středoasijské smíšené obchodní komory, a to i navzdory tomu, že na podobné aktivity byly uvaleny mezinárodní sankce. Nestával v minulosti udržoval blízký kontakt s některými politiky z ČSSD včetně Jiřího Paroubka, pravidelně také přednášel na moskevských školách o ekonomicko-politické situaci v Evropě. Bohužel jsem tak daleko, že tyhle informace už nejspíš nikoho dávno nepřekvapí. Tak tady jsou další novinky:
V médiích se objevil kompletní seznam osob, které se vrátily domů při nedávně výměně vězňů mezi Ruskem a západními zeměmi. Co je na něm zajímavé, je, že kromě několika občanů USA a Německa byli na obou stranách vyměněni hlavně Rusové. Na Západ se dostali nejrůznější aktivisti ruské demokratické opozice a jiní političtí vězni, a Rusko na oplátku získalo zpátky svoje nájemné vrahy a tajné agenty. Je poněkud zvláštní, že Západ s takovou výměnou souhlasil, protože Rusko získalo podstatně víc. Je možné, že Spojené státy plánují poskytnout ruským opozičníkům, azyl a připravit je na potenciální převzetí moci v Rusku v případě, že by se Putinův režim zhroutil, bohužel už první tiskovka ukázala, že ani ti největší opozičníci, nejsou zdaleka to, co by si lidé na Západě představovali. Kara-Murza například okamžitě vyzval k tomu, aby Západ upravil sankce tak, aby dopadaly jen na představitele Ruska, a ne „obyčejné Rusy“. Jako by přitom zapomínal, že průměrný „obyčejný Rus“ je podporovatel Putina i jeho války, a pocítit na vlastní kůži efekt sankcí si proto rozhodně zaslouží. Ale pojďme se posunout. Tohle jsou další novinky:
Jak se díky novým informacím ukázalo, k výměně vězněných lidí v Rusku za ruské agenty na Západě skutečně došlo, ne ale na polských hranicích. K výměně došlo na letišti v turecké Ankaře. Čítala rekordních 24 lidí na obou stranách – nejvíc od Studené války. Rusko v rámci ní propustilo tři americké občany, novináře Evana Gershkoviche, novinářku Alsu Kurmaševovou a bývalého příslušníka americké armády Paula Whelana. Na svobodu se dostal také německý občan Rico Kriger, nedávno odsouzený v Bělorusku k trestu smrti za údajnou špionáž, a v neposlední řadě i přední ruský opoziční politik Kara-Murza, který v minulosti přežil dvě otravy a poslední dva roky strávil ve vězení za „šíření falešných informací o ruské armádě“ a další představitelé ruské opozice. Mezi nimi měl údajně původně být i Alexej Navalný, který se ale kvůli dlouhodobému trýznění výměny nedožil. Naopak Rusko získalo nazpět primárně tajné agenty a vrahy. Jedním z nich je například Vadim Krasikov, který před třemi lety zastřelil v Berlíně veterána z čečenské války Zelimchana Changošviliho, za což si v Německu odpykával doživotní trest. Krasikova dokonce osobně přišel přivítat na letiště diktátor Putin a věnoval mu vřelé objetí. Dalšími propuštěnými jsou manželé Dulcevovi, ruští agenti zadržení ve Slovinsku. Ti odletěli do Ruska i s dvěma svými dětmi, které do poslední chvíle ani netušili, že jsou Rusové a neumí ani slovo rusky, protože Dulcevovi pracovali 12 dlouhých let pod falešnou argentinskou identitou. Propuštěný byl také Vadim Konoščenok, spolupracovník ruské FSB v Estonsku zodpovědný za rozsáhlou korupční síť, nebo Vladislav Kljušin odsouzený v USA k devíti letům vězení za krádeže citlivých informací z amerických firem a jejich prodej Rusku a další a další špioni nebo hackeři. Rusko (a Bělorusko) tedy skutečně zadrželo několik západních občanů pod falešnými záminkami, aby mohlo Západ vydírat. Skutečně nevím, kolik důkazů ještě potřebujeme, abychom do jednoho pochopili, že současný konflikt JE černobílý. Možná pomůžou ty další novinky:
Agentura Bloomberg a deník Times s odvoláním na zdroje v amerických i ukrajinských bezpečnostních strukturách informovaly, že na Ukrajinu dorazilo prvních šest strojů F-16 Fighting Falcon poskytnutých Nizozemskem. Obyvatelé Ukrajiny včera také hlásili, že stroje byly spatřeny nad Lvovem a poblíž Oděsy. Paralelně s tím se Spojené státy nechaly slyšet, že stroje, které Ukrajině poskytnou vybaví nejmodernějšími systémy a kompletní paletou střel a naváděných pum pro různé typy misí. Ruský ex-ministr obrany Šojgu prohlásil, že Rusko během 20 dní všechny ukrajinské stroje F-16 zničí. Připomeňme si, že podobně silácké výroky Rusko pronášelo při dodávkách raketometů HIMARS, tanků M1 Abrams a Leopard nebo vozidlech Bradley. Všechno to přitom dál působí Rusům velké vrásky, snad vyjma tanků, které zkrátka na bojišti nasyceném FPV drony a protkaném minovými poli, nemůžou plnit svůj účel. A nezapomínejme ani, že ještě nedávno Rusko vyhrožovalo, že nasazení strojů F-16 na Ukrajině bude považovat za jaderné ohrožení a odpoví jadernými zbraněmi. Pravděpodobnost, že se to skutečně stane, se přitom limitně blíží nule. Zato se stalo tohle:
63 % Američanů, voličů demokratické strany, a pouze 36 % voličů republikánů považuje za povinnost pomáhat Ukrajině. Ještě na začátku války to přitom byla u obou skupin většina. To je výsledek „únavy z války“, ale také dvou let soustavné informační masáže ze strany Trumpova týmu a konzervativních médií podporovaných ruskou propagandou. Spojené státy přitom jako jeden ze signatářů Budapešťského memoranda mají povinnost bránit územní celistvost a suverenitu Ukrajiny. Klesající trend je ale znát i u nás. Samozřejmě nelze celý výsledek svádět na ruskou propagandu, ale ani nejde popřít, že její efekt na morálku a odhodlání je obrovský. Pokud se člověk podívá na argumenty odpůrců pomoci, ale i těch, kteří jsou „někde mezi“, jedná se bez nadsázky o ruskou propagandu 1:1. Nedokážu si představit, že by jakákoliv země nechala za druhé světové války létat nad svým územím letouny nacistického Německa a přihlížela, jak shazují na města propagandistické letáky, aby si nakonec „každý udělal svůj názor sám“. V podcastu Kecy a Politika moderátoři nedávno prohlásili, že Evropa dělá všechno proto, aby si nemusela přiznat, že s ní Rusko válčí. A bohužel se nemýlí. Každopádně se děje dost dalších věcí:
Rusové podnikli velký útok ve směru na Kurachove, do kterého nasadili nejméně 10 tanků, 46 obrněných vozidel a 10 motocyklů a bugin, přesto byl útok odražen. Rusové podle bránících ukrajinských jednotek utrpěli ztráty čítající 8 tanků, 12 obrněnců a 9 motorek a bugin. Zabito bylo nejméně 36 ruských vojáků a dalších 32 raněno. Podobně ostatně dopadla většina velkých ruských výpadů v poslední době. ISW konstatuje, že Rusové se přesto přiblížili v Pokrovsku, nicméně zároveň si nemyslí, že by Rusové dokázali současné tempo ztrát dlouho udržet. Důvod k optimismu to nicméně nedává. Nesmíme totiž zapomínat, že na zhruba každých pět vyřazených ruských vojáků připadá i jeden ukrajinský. Ale teď už další zprávy:
Veškeré prostředky ruské ekonomiky jsou vyčerpány. Inflace roste, úrokové sazby už nejde výrazněji zvyšovat. Rusko má extrémní nedostatek pracovní síly. Rozpouštění dalších rezerv do rozpočtu jen dál zvýší inflaci, aniž by to přineslo ekonomický růst. Rusko čeká buďto stagnace, nebo hluboká ekonomická recese. To všechno naznačila, ale mnohdy i narovinu řekla, šéfka ruské Centrální banky Elvíra Nabjulina během tiskové konference pro ruská média. Následně představila další opatření, která by měla takový scénář pomoct odvrátit, nebo alespoň zmírnit, což ve zkratce znamená soubor kroků, které ještě více nafouknou současnou bublinu a přinesou větší kontrolu nad ruskou ekonomikou, s cílem snížit inflaci v příštím roce. Ruská propaganda se zoufale snaží přesvědčit publikum na Západě, že sankce nefungují, aby si lidé řekli, že když teda nefungují, tak nemá cenu se omezovat – a zrušili je. Realita je ale nejméně tak špatná, jak ji Nabjulina popisuje, a jelikož Rusko má tendenci veškeré negativní zprávy silně přikrášlovat, může být realita i mnohem, mnohem horší. Už nyní je Rusko zcela závislé na ochotě Číny a Indie nakupovat ruské suroviny a zboží a držet tak ruskou ekonomiku nad vodou. Pokud se podaří zalepit potenciální díry, aby nemohly západní firmy sankce obcházet, může být s ruskou ekonomikou konec. Je ale potřeba vytrvat. Vytrvejte i vy a podívejte se, co důležitého se děje:
Spravedlnost občas chodí velkou oklikou. Jako v tomhle případě. Tuaregové na severu Mali přepadli a zcela rozstříleli poměrně početnou kolonu wagnerovců, která se pravděpodobně chystala na trestnou výpravu právě proti nim. Videa natočená na místě ukazují naprostou spoušť a v ní desítky zabitých členů Wagnerovy soukromé armády a také vojáků malijské junty. Mezi mrtvými jsou navíc dva poměrně prominentní wagnerovci. Prvním z nich je Nikita „Bílý“ Fedjanin, žoldák a jeden z administrátorů wagnerovského informačního kanálu Grey Zone, který byl známý tím, že si liboval v publikaci videí válečných zločinů prováděných wagnerovci na Ukrajině. Druhým je Anton „Lotus“ Jelizarov, další žoldák, který vedl ofenzivu wagnerovců u Soledaru a Bachmutu a obdržel za to od Vladimira Putina titul Hrdina Ruské federace. Povstalci také přes tucet wagnerovců zajali a na svých kanálech informovali, že jsou připraveni zajatce předat Ukrajině, což je skoro až neuvěřitelné gesto, když si člověk uvědomí, že wagnerovci jsou v Mali podezřelí z provedení série masakrů na civilní populaci. Boží mlýny melou pomalu, ale velmi jistě. A teď další novinky:
Orbánovo Maďarsko, které vůbec není proruské, jak tvrdí Andrej Babiš a jeho proruský klub Patriotů pro Evropu, představilo podle maďarské mutace deníku Forbes nová pravidla pro získání tzv. Národní karty, platné už od letošního července. Nově ji mohou získat všichni „hostující pracovníci“ z osmi vyjmenovaných zemí včetně Ruska a Běloruska, a díky tomu vstoupit do země i bez větších bezpečnostních prověrek. Počet těchto karet je neomezený a prakticky neomezený je i typ a rozsah prací takových „hostujících pracovníků“. Maďarští bezpečnostní konzultanti varují, že nový krok může doslova otevřít dveře nekontrolované migraci z Ruska a Běloruska do Maďarska. To s sebou nese další problémy. První z nich je skutečnost, že Rusko a Bělorusko jsou tranzitní země pro umělou migraci z Afriky. Ruským a běloruským úřadům by tak nově stačilo ve zrychleném řízení rozdat takovým migrantům občanství a poslat je do Maďarska. Druhý je téměř jisté riziko, že s takovými „hostujícími pracovníky“ by přes Maďarsko mohli proudit do celé Evropy také agenti východních rozvědek a následně se volně pohybovat po Shengenu i přes platné sankce. Maďarsko se stává bezpečnostní hrozbou pro celý kontinent. A naši fašisté a populisté mu k tomu proaktivně svítí. Ale teď i další novinky:
Ruská propaganda vždy obviňuje druhou stranu z toho, co sama dělá nebo plánuje dělat, aby předem otupila případnou kritiku a rozhořčení. A bohužel se zdá, že to platí i o ruských výmyslech o údajném obchodu s orgány organizovaným „nacisty na Ukrajině“. Z rozhovoru ukrajinského atašé v Turecku s manželkou jednoho z ukrajinských zajatců vyplynulo, že během výměn zajatců a repatriací ostatků padlých vojáků, se na Ukrajinu vracely nejen těla, která vykazovala známky silného mučení, naznačující, že smrt nastala až v ruském zajetí, ale také těla, kterým chyběly některé životně důležité orgány. Rozhovor citoval ukrajinský web Ukrinform. Podle účastníků informace naznačují, že Rusko využívá některé zajatce k obchodu s orgány na černém trhu. Manželka zajatce se proto obrátila na turecké úřady, aby pomohly vytvořit speciální zdravotní komisi a pomocí ní zajistit, že nebude v zajetí docházet ze strany Ruska k porušování mezinárodního práva a lidských práv. Je tedy možné, že na Ukrajině skutečně bují obchod s orgány organizovaný nacisty. Jen těmi ruskými. A teď další novinky:
Ukrajinští vyšetřovatelé zadrželi podezřelého z vraždy poslankyně a lingvistky Iryny Farion. Pachatel ji před šesti dny zastřelil několika ranami z pistole u vchodu do jejího domu ve Lvově. Farion byla kontroverzní osobou, v minulosti kandidovala za nacionalistickou formaci Svoboda a zastávala ostře protiruské postoje, na druhou stranu se také zásadním způsobem zasadila o obrodu ukrajinského jazyka a ve svém výzkumu se věnovala potlačování ukrajinštiny ze strany Sovětského svazu a Ruska. Vyšetřovatelé prověřují napojení pachatele na ruskou neonacistickou scénu. A dá se předpokládat, že stopa povede tak či tak na východ. Ale teď další novinky:
Španělský soud včera poslal na 18 let za mříže muže, který rozesílal balíčky s výbušninami španělskému premiérovi, ministryni obrany, americkému a ukrajinskému velvyslanci, španělské zbrojovce a satelitnímu kontrolnímu centru Evropské unie poblíž Madridu. Jeden z balíčků po otevření zranil personál ukrajinské ambasády, ostatní se podařilo odhalit včas a bezpečně zlikvidovat. Motivem útoků bylo zastavit pomoc Ukrajině a odradit další lidi od pomoci. Nejvíc zajímavá ale je osobnost pachatele. Není to totiž zrovna typický výrobce bomb a rebel. Pachatelem je 74letý hrobník Pompeyo Gonzalez Pascual a asi správně tušíte, že k těm hrůzným činům ho nezmanipuloval nikdo jiný než Rusové a jejich státní propaganda. Vyšetřovatelé na Pascualově telefonu našli aplikace Russia Today a Sputniku, přestože byly v té době ve Španělsku kvůli sankcím zakázané. Pascual ale nebyl žádným produktem intenzivní propagandy posledních dvou let. Ruskou propagandu konzumoval soustavně už dlouho před invazí na Ukrajinu a podle poznatků z vyšetřování připravoval potenciální útoky pomocí bomb nejméně od roku 2021, po invazi se pak učil ruštinu a často hledal nejen návody, jak vyrobit co nejefektivnější improvizovanou výbušninu, ale také například zjišťoval, kde se ve Španělsku vyrábí tanky. Zdejší terorista Balda se proti němu najednou jeví skutečně jen jako pomatený stařík. Oba z nich má ale na svědomí nebezpečná propaganda. Ta, proti které se stále nijak nebráníme. Kromě čtení zpráv z kvalitních zdrojů. Třeba tady těch:
To, že ruské (a pravděpodobně i čínské) robotické „farmy“ na sociálních sítích usilovně pracují pro Donalda Trumpa, dnes asi překvapí málokoho. Pozorovat ale rychlost, s jakou dokázaly přepnout z hanobení Bidena na hanobení jeho pravděpodobné nástupkyně Kamaly Harris po Bidenově oznámení o nepokračování v kampani, byla ohromující. Na rozdíl od Bidena a jeho mnohdy problematických vazeb a rodinných příslušníků zatím ruská propaganda očividně nemá prakticky žádné solidní argumenty proti Harrisové, a tak hlavní narativy šířené „trolly“ v posledních 48 hodinách byly a) že se ráda a hodně směje (nedělám si legraci), b) že se na setkání s nevidomými popsala, řekla, že je žena a sdělila, co má na sobě (což je šířeno bez kontextu ve snaze vykreslit ji jako blázna), c) že je „polda“ (což jednak není pravda – byla státní zástupkyní – ale hlavně je to ironické, když se Trump prezentuje jako tvář hnutí „Blue lives matter“ na podporu příslušníků policie) nebo d) že ve skutečnosti není černoška, protože její předci jsou z Jamajky a Indie, ve snaze odradit afroamerické voliče od její podpory. Je ale jisté, že časem se lepší argumenty objeví, ruská propaganda je v tomto velmi silná a dokáže témata nejen využívat, ale také sama vytvářet a lidem je vnutit. A proč vůbec o amerických volbách mluvíme? Tak jednak proto, že postoj a kroky USA jsou klíčové pro vývoj konfliktu na Ukrajině, ale také proto, že je potřeba reagovat na tvrzení některých lidí, že Trump by vůči Rusku zastával tvrdší postoj než kandidáti demokratů. Pokud by si to Rusko byť na chvíli myslelo, pak by jeho propagandistická mašinérie nevyvíjela tolik úsilí, aby Trumpa do Bílého domu dostala. Lepší důkaz sotva najdete. Ale teď už další novinky:
Guvernér ruské Bělgorodské oblasti oznámil vytvoření 15 km široké sanitární zóny u hranic s Ukrajinou, respektive zaúkoloval šéfy místních samospráv, aby chodili od domu k domu v příhraničních obcích a vyzvali tamější obyvatele, aby se evakuovali. Samosprávy totiž nedokáží zajistit ani stabilní dodávky elektřiny a vody, natož bezpečnost regionu. Informovala o tom ruská agentura RIA Novosti. Speciální třídenní vojenská operace tedy pokračuje i dnes podle plánu. A ještě se děje tohle:
Maďarsku potenciálně hrozí nedostatek pohonných hmot. Údajně až 70 % maďarské ropy totiž proudí do země z Ruska a polovina z oněch 70 % pochází právě od ruského Lukoilu, který ropu do Maďarska dodává ropovodem Družba přes Ukrajinu. A Ukrajinu přestalo bavit nechávat vydělávat firmu, která financuje ruskou invazi, a tak uvalila na Lukoil sankce a tranzit jeho ropy přes své území zastavila. Maďarský ministr zahraničí Szijjarto se proto před několika dny setkal s ruským protějškem Lavrovem, aby se pokusil vyjednat dodávky ropy od jiných ruských exportérů, kteří sankciovaní, alespoň zatím, nejsou. Současný krok ukrajinské vlády dopadá také na Slovensko, kde většinu čerpacích stanic provozuje Maďarskem vlastněný Slovnaft zpracovávající taktéž primárně ruskou ropu. Fico ke vznikající krizi prohlásil, že „nehodlá být rukojmím rusko-ukrajinských vztahů“. „Rusko-ukrajinské vztahy“ jsou zatím suverénně nejhloupějším eufemismem pro brutální ilegální ruskou invazi na Ukrajinu. Ficovi posíláme klíčenku a tady jsou další novinky:
Rusko zasáhlo svou balistickou raketou vnitroblok mezi paneláky v Mykolajivu, kde je i dětské hřiště. 3 lidé zemřeli, když přebíhali do nejbližšího krytu, včetně jednoho dítěte. Matka zabitého dítěte se psychicky zhroutila a je v péči lékařů. Dalších 15 lidí raketa zranila, z toho 4 děti. Fotku z místa sem z důvodu pravidel Facebooku dát nemůžu, ale je důležité ji vidět, aby člověk věděl, jak odporně cyničtí a morálně vyprázdnění jsou lidé, kteří budou tvrdit, že Rusko na civilisty neútočí a že jde o dehonestační kampaň: https://pixelfed.cz/i/web/post/720272602824289069. Právě naprostá bezohlednost k životům a osudům lidí, a to i těch vlastních, je jedna z největších ruských výhod nejen v této válce. Ostatně to přesně pojmenoval i sám ukrajinský prezident. Ale to už si přečtěte v dnešním přehledu:
Zatímco Německo naznačilo, že pomoc Ukrajině v příštím roce nejspíš klesne na polovinu té letošní, Británie oznámila opačný záměr a pomoc v příští roce zdvojnásobí. To bude klíčové v případě, že by americké volby vyhrál Donald Trump a zejména jeho případný viceprezident Vance, který se nijak netají tím, že by pomoc Ukrajině chtěl utnout úplně. Ukrajina proto v posledních měsících během různých diplomatických cest podepsala celou řadu bezpečnostních smluv a záruk s evropskými státy, aby mohla ruské invazi i nadále čelit. Rusové se naopak podle nejrůznějších analýz čím dál víc potýkají s problémy vyzbrojovat nové, ale i stávající formace. Obvykle se nejvíce mluví o tancích, ale nyní se mluví také o samotných hlavních pro děla, kterých Rusko údajně dokáže vyrábět jen okolo dvou stovek ročně, a je tak zcela odkázáno na sovětské systémy a jejich renovaci. To by potvrzovaly i fotografie, které ukazují, že Rusové ve velkém vytahují ze skladů stará děla ze 40. a 50. let. Západ by v současnosti mohl porazit Rusko téměř kdykoliv by si usmyslel. Stačilo by jen chtít. Tady jsou další novinky:
Ukrajinci se nejspíš úplně stáhli z vesničky Krynky, poté, co v ní nezbylo žádné pevné krytí. Boje se tak přenesly na nejbližší ostrovy v Dněperské deltě. Některé zdroje ale upřesňují, že ačkoliv v Krynkách Ukrajinci aktuálně nedrží žádné stálé pozice, v obci se bojuje i nadále během bleskových přepadů. Krynky jsou každopádně drsným místem i v kontextu celkových hrůz aktuální fronty. Odhaduje se, že Ukrajinci během výpadu za Dněpr utrpěli ztráty ve vyšších stovkách, z toho nejméně 200 vojáků bylo zabito. Zároveň Rusové při pokusech vytlačit Ukrajince z vesnice zpět za řeku ztratili skoro 200 kusů těžké techniky – nejméně třikrát až čtyřikrát více než Ukrajinci. Ztráty Rusů na živé síle budou pravděpodobně v ještě větším poměru. Ačkoliv tedy nikdy nedošlo k vytvoření předmostí pro ofenzivu, celý výpad byl pro Rusy velmi bolestivý a bránil jim dlouhé měsíce v koncentraci sil u Záporoží. Což dokazuje i fakt, že zdroje v ukrajinské armádě nyní hlásí, že Rusko přesunulo od Chersonu část sil k Záporoží a nejspíš se pokusí opět oživit zdejší úsek fronty. Pokud je tedy slovo „oživit“ vhodnou metaforou. Každopádně se děje ještě tohle:
Dnes je to přesně 10 let od chvíle, kdy Ruskem vyzbrojení separatisté vydali rozkaz ruské posádce tvořené členy 53. ruské protivzdušné brigády obsluhující systém Buk k sestřelení civilního letadla MH-17, které pravděpodobně považovali za ukrajinský vojenský dopravní letoun. Následkem toho zahynulo všech 298 lidí na palubě linky z Nizozemska do Malajsie. Stejně jako při zásahu civilistů ruskou Točkou v Kramatorsku, i tehdy tvrdili Rusové na svou obhajobu, že systémy Buk dávno nepoužívají, a že údajné nalezené sériové číslo rakety ukazuje na ukrajinský arsenál. Rusko tehdy dokonce rozšířilo bizarní digitálně upravený „satelitní snímek“, který měl zachycovat ukrajinskou stíhačku pálící raketu vzduch-vzduch na jen pár stovek metrů vzdálený civilní letoun, a vytvořilo řadu falešných „očitých svědků“. Všechny ruské „alternativní“ verze se v čase ukázaly jako pouhé dezinformace, mezinárodní vyšetřování jasně identifikovalo zodpovědné osoby i průběh událostí, i tak ale Rusko nikdy svoji vinu nepřiznalo a dál trvá na svých výkladech. Dokonce vetovalo vznik tribunálu pro stíhání viníků, který mohl vzniknout při OSN. Snímky, na kterých se „separatisté“ pyšně a nadšeně fotí při rabování zavazadel z trosek letadla, ale naštěstí Rusové vetovat nemůžou. A zejména Nizozemsko, odkud pocházelo 193 z obětí, to Rusku jen tak nezapomene. Ale teď už zase zpátky do současnosti:
Donald Trump oznámil, že si jako svého viceprezidenta vybral Jamese Davida Vance. Člověka, který o Trumpovi v minulosti prohlásil, že je druhý Hitler nebo že je „nekompetentní idiot“. Vance také nedávno prohlásil, že je mu úplně jedno, co se stane s Ukrajinou a doporučil jí, aby se vzdala území výměnou za mír. Pokud by tedy tady dvojice skutečně zamířila do Bílého domu, dá se očekávat, že se bude snažit prosadit americký izolacionismus podle jejich hesla „America first“, které s oblibou kopírují nacionalistické strany v Evropě. Evropa se na tuto variantu musí připravit. Na variantu, kdy Spojené státy přestanou být spolehlivým partnerem v otázce bezpečnosti, a kdy totalitní státům vyšlou signál, že můžou cokoliv, protože se Amerika nebude angažovat. Polsko dává jasný signál, že globální vývoj pochopilo, stejně tak baltské státy. Bohužel se ale čím dál víc ukazuje, že Rusku stačí vyhrát informační válku. A to se mu zatím daří. Tak pojďme pálit nazpátek:
Do Prahy dnes na konferenci zavítá přední historik zaměřující se na totalitní režimy Timothy Snyder. Při té příležitosti poskytl rozhovoru deníku Forum 24, ve kterém tvrdí, že současné Rusko je víc fašistický stát, než byla Itálie před sto lety. Jako důkazy uvádí například ruský kult vůdce, vládu jedné strany, vládní propagandu, kult smrti nebo páchání genocidy na sousední Ukrajině. Podle Snydera, pokud není současné Rusko fašistické, pak můžeme slovo „fašismus“ rovnou přestat používat, protože v takovém případě ztrácí význam. Snyder také věří, že Rusko potřebuje prohrát, aby mohla nastat národní sebereflexe a potenciálně také změna režimu, byť ne automaticky k lepšímu. A v neposlední řadě je Snyder přesvědčený, že Rusko skutečně páchá genocidu, protože tomu odpovídá jeho motivace, výběr slov i konkrétní činy. Silně doporučuji si celý rozhovor přečíst. Snyder se totiž zcela jistě nemýlí. A jediné, co západním politikům brání genocidní povahu ruské invaze přiznat, je, že podle mezinárodního práva a charty OSN by v případě probíhající genocidy museli zakročit. Je to šílené, ale skutečně je to jediná překážka, která tomuto označení brání. Všechny definice jsou totiž dávno naplněny. Nezapomínejme na to ani u další várky zpráv:
Donald Trump se málem stal obětí atentátu, o který se pokusil 20letý mladík během setkání Trumpa se svými příznivci. Útočník vypálil několik střel z pušky ze vzdálenosti přes 100 metrů. Jeden projektil zranil Trumpa na uchu a jen těsně tak minul lebku. Útok bohužel nepřežil nejméně jeden z účastníků shromáždění, kteří stáli za Trumpem, další dva jsou těžce raněni. Útočníka vzápětí zlikvidovali příslušníci tajných služeb. Kdo byl útočník, to není zatím úplně zřejmé. Jeho totožnost je už známa, jeho motivace ale zůstávají nejasné. Na jednu stranu byl registrovaným příznivcem republikánů, na druhou stranu v minulosti daroval 15 dolarů neziskovce, která stojí na opačné straně politického spektra. Trumpův tábor ale na žádné vyšetřování nečeká a už šíří narativ, že jde o liberála a volá po tvrdé odezvě (kde jsme to jen viděli?). Jisté je, že pokus o atentát Trumpově kampani velmi pomůže. Jeho straníci už událost komentovali slovy: „Trump právě vyhrál volby.“ Ten svět, který tu svou letargií a neschopností postavit se za společné hodnoty poslední roky chystáme našim potomkům, bude skutečně děsivý. A ještě se děje tohle:
Rusko se možná pokusí zničit další ukrajinské přehrady. Mluvčí ruské ministerstva zahraničí Zacharová totiž nedávno uvedla, že Ukrajina údajně připravuje dvě operace pod falešnou vlajkou, jejichž cílem je zničit Kyjevskou hydroelektrárnu a Kanivskou vodní nádrž a následně z toho obvinit Rusko. Představa, že by se Ukrajina sama dobrovolně připravila o zdroje pitné vody a chybějící elektřiny je skutečně absurdní. Jak nám ale minulost ukázala, Rusko vždy mluví o akcích pod falešnou vlajkou předtím, než něco takového samo plánuje udělat, aby si připravilo informační prostor na následnou rychlou kontrolu hlavního narativu. To stejné se dělo před tím, než Rusové zničili Kachovskou přehradu a opakovaně Rusové obviňovali Ukrajinu také z provokací v Záporožské jaderné elektrárně – vždy těsně předtím, než se chystali vytvořit nebezpečně nestabilní situaci deenergizací částí areálu nebo když si hráli s výkonem jednotlivých reaktorů. A tak, zatímco skáčeme Rusku na lep a reálně si lámeme hlavu, kdo asi největší ekocidu na Ukrajině způsobil, Rusko už chystá další katastrofy. Ukrajina proto vyzvala světová média, aby nezapomínala na tento kontext, když budou Zacharovou citovat. A ještě se děje tohle:
Putinovo „béčko“ Dmitry Medveděv prohlásil, že Rusko musí být po podepsání mírové dohody připraveno na kompletní převzetí moci nad Ukrajinou. Podle něj totiž i po porážce Ukrajiny a její kapitulaci dojde postupně k nástupu „radikálů“ zpět k moci, a potom přijde čas na to „konečně toho ještěra zničit, vrazit dlouhý hřebík do rakve banderovského kvazi-státu a vrátit ukrajinské území do náruče Matky Rusi“. Podle ISW tímto Medveděv jasně signalizuje, že Rusko nebude žádné budoucí mírové uspořádání ctít, protože ultimátním cílem Ruska je úplné zničení ukrajinské národní identity a Rusko věří, že toto bude snadněji realizovatelné ve chvíli, kdy Kyjev přestane bojovat a nabídne územní ústupky. Medveděv tak de facto potvrdil to, na co partneři Ukrajiny dlouhodobě upozorňují: Že jakýkoliv „špatný mír“ je synonymem ke kapitulaci a budoucímu zániku Ukrajiny jako samostatného státu. To vám ale vysvětlovat nemusím, tak pojďme na další novinky:
Polský ministr zahraničí informoval, že vznikající ukrajinská legie má už tisíce zájemců. Spousta z nich by se přitom mohla přidat k regulérní ukrajinské armádě doma na Ukrajina, ale podle Sikorského mezi těmito muži panovaly obavy, že by se mohli ocitnout v boji bez adekvátní výzbroje a výcviku, zatímco legie jim garantuje obojí. To jde proti oblíbenému argumentu části populace, která poukazuje na to, že z Ukrajiny odchází muži ve věku, na který se vztahuje mobilizace (nebo se na Ukrajinu takoví muži nevrací), a že to tedy ukazuje na to, že ani sami Ukrajinci nechtějí bojovat za Ukrajinu. Očividně nemají problém bojovat. Ale chtějí mít větší šanci, že se dožijí konce války. Tomu se jde stěží divit. Ale teď už další aktuality:
Stejně jako po sestřelení letadla MH-17 ruským Bukem, i teď ruská propaganda začíná zaplavovat informační prostor desítkami „alternativních“ verzí toho, co se stalo v pondělí v Kyjevě. Průběh je vždy naprosto totožný: „Šlo o ukrajinskou raketu. Šlo o americkou raketu. Byla to ruská raketa, ale nespadla na nemocnici. Spadla na nemocnici, ale byli v ní vojáci. Byla to ukrajinská provokace. Ukrajinská nemocnice je blízko vojenského cíle. Byla to nehoda. Nebyla to nehoda, ale co s tím uděláte?“ Čeští influenceři Ruské federace aktuálně pracují s verzí, že sice o ruskou raketu šlo, ale těsně minula zbrojovku Artem, která je „jen“ 1,2 kilometru od dětské kliniky a kde se vyrábí komponenty pro ukrajinské rakety. 1,2 kilometru je přitom vzdálenost ze Staroměstského náměstí na Pražský hrad a na dětskou kliniku dopadla raketa, jejíž kruhová odchylka v přesnosti je 5-20 metrů. Ať už jde tedy o úmysl, nebo hrubý diletantismus toho, kdo let rakety programoval, obojí je stejně neomluvitelné. A teď další novinky:
Při včerejším ruském raketovém útoku byly zasaženy hned tři ukrajinské nemocnice. Kromě moderní dětské kliniky také například centrum ženské medicíny, kde při útoku zemřelo nejméně sedm lidí. Pravděpodobnost, že by šlo o nešťastnou náhodu, se tak limitně blíží nule. Když se navíc podíváme na průběh jiných konfliktů, kterých se Rusko účastnilo např. do Sýrie, zjistíme, že cílená likvidace nemocnic je nejen běžnou součástí ruských operací, ale zdá se být dokonce normou, jakýmsi modem operandi. Součástí ruského způsobu válčení je pokaždé i terorizace civilní populace, což sleduje nejspíš hned několik cílů: 1) vytvořit neúnosné podmínky, které vedou k odchodu civilní populace z populačních center a rozvazují tak Rusku ruce k mnohem více devastujícím a plošnějším úderům; 2) vytvořit mezi domácí i světovou populací společenskou poptávku po rychlém míru, aby se co nejdříve zastavilo nesmyslné zabíjení civilistů; 3) vyčerpávání zdrojů napadené země, která se v důsledku masivní destrukce nedokáže zároveň vypořádávat s následky útoků a zároveň živit válečnou mašinérii. Argument „proč by něco takového Rusko dělalo“ je tedy lichý, protože přesně tohle Rusko v minulosti opakovaně udělalo, a to i na samotné Ukrajině (Dnipro, Záporoží, …). Ale teď další novinky:
Rusové dnes podnikli jeden z největších raketových úderů na Kyjev a nejméně tři další města, pravděpodobně, aby způsobili co největší destrukci předtím, než na Ukrajině začnou operovat nové systémy PVO poskytnuté Západem. Zároveň útok přichází v době, kdy do USA míří světoví státníci na summit NATO, což lze vnímat jako záměr, jelikož v Rusku má vše i svou propagandistickou rovinu – bez toho se nic neděje. Rusové vypálili celkem 38 raket, 30 jich dokázala kyjevská PVO zastavit. Zbylé rakety dopadly například v Kyjevě na centrum města, nejméně dvě zasáhly moderní dětskou nemocnici, konkrétně její onkologické oddělení. Lékaři tak museli dětem podávat chemoterapii přímo na ulici, zatímco jejich kolegové pomáhali odklízet trosky a pátrat po obětech. Těch je v tuhle chvíli nejméně 28 a dalších 112 bylo zraněno. Mezi zabitými je i 30letá doktorka dětské nefrologie Svetlana Lukjančuk. Další raketa nejspíš mířila na velitelství pozemních sil ZSU, ale namísto toho zasáhla nedaleké business centrum. Rusové se snaží tvrdit, že na nemocnici dopadla vadná raketa z ukrajinské protivzdušné obrany, ale naštěstí existuje několik videí od kolemjdoucích, které jasně dokazují, že šlo o zásah balistických raket, které neměly nijak narušenou trajektorii. To tedy znamená, že nemocnice byla zasažena úmyslně. Gratulujeme Viktoru Orbánovi k úspěšné mírové misi. To, že Rusko současně předsedá radě bezpečnosti OSN, zatímco z kanceláře generálního tajemníka Guterrese se line ohlušující ticho, už asi nikoho nerozhodí. Tady jsou další novinky:
K Babišovým „Patriotům pro Evropu“ se přidává další strana, belgická Vlaams Belang, jejíž členové – a překvapí to přesně nula lidí – mají za sebou mnohačetné skandály s neonacistickou rétorikou, nejrůznějšími podvody a napojením na Rusko. Rakouská strana FPÖ, která je zakládajícím členem, také v roce 2016, dva roky po ruské anexi Krymu, uzavřela smlouvu o nadnárodní spolupráci s Putinovou stranou Jednotné Rusko. K Tomu připočtěte Orbána a jeho cestu do Moskvy, kde nevyjednal vůbec nic, pouze posílil obraz Ruska na mezinárodní scéně, jednak samotnou cestou, která dává Putinovi legitimitu, ale také komentáři, které pronášel po setkání s Putinem, kde Putina vychvaloval pro jeho úžasné diplomatické schopnosti, a je evidentní, čí zájmy bude nové uskupení v Evropě hájit. Neuvěřitelná ale zůstává skutečnost, že Babišovým voličům očividně napojení na Rusko nebo na evropské neonacisty nijak nevadí. Přitom jsou to často právě oni, kdo naskakuje na ruskou propagandistickou pohádku o „nacistické Ukrajině“ a „denacifikaci“. Jak je možné zároveň zastávat dva protichůdné postoje, to ví asi jen Jára Cimrman. Tak pojďme raději na další aktuality:
Velitel ruské protivzdušné obrany Semenov tvrdí, že ruská PVO sestřelila od začátku invaze už 42 000 vzdušných cílů včetně 550 letadel a 180 helikoptér. Ukrajinské letectvo mělo přitom na začátku války jen do 150 letounů a několik desítek helikoptér. Co se letadel týče, během roku 2023 jich Ukrajina ztratila sedm. Hmm… to mi nevychádza! A to je další dílek do skládačky s názvem „proč necitujeme ruské zdroje“. Zatímco donedávna šlo alespoň citovat některé ruské válečné blogery, kteří se snažili popisovat situaci v ruské armádě bez příkras, o oni nejspíš ustoupili tlaku ruských politiků a většina z nich začala kopírovat noty ruského ministerstva obrany a ruské státní propagandy. A tím se o svou pracně budovanou kredibilitu ve vteřině připravili. Snad mě nepotká podobný osud. Teď pár novinek:
České ministerstvo zahraničí oznámilo, že s okamžitou platností přestává uznávat pasy Ruské federace bez biometrických údajů. Ti Rusové, kteří už v zemi jsou a biometrický pas nemají, mohou být vyhoštěni, neboť jsou od této chvíle v zemi nelegálně. Podle Lipavského jsou občané Ruské federace bez tohoto druhu dokladu bezpečnostním rizikem a Rusko v minulosti využívalo falešné papírové pasy k pohybu svých agentů, včetně těch, kteří jsou zodpovědní za výbuch muničního ve Vrběticích. Ministerstvo nicméně nejspíš jedná primárně na základě doporučení od českých nebo evropských tajných služeb, které dlouhodobě monitorují zvýšenou aktivitu ruských agentů na evropském území a opakovaně varuje před hrozícími útoky. Tenhle report píšu z Karlových varů a můžu potvrdit, že v ulicích je nebývalá panika. Nebo je tu možná filmový festival. Jedno z toho. Ale teď už další novinky:
Pokud stále doufáte, že OSN vyřeší válku na Ukrajině nebo jakoukoliv budoucí válku, pak vězte, že Rusko si včera na tiskovou konferenci Rady bezpečnosti, které aktuálně předsedá, pozvalo amerického komunistu a vrchního propagandistu pro anglofonní publikum Jacksona Hinklea a další dva propagandisty Dana Kovalika, Christophera Helaliho, aby promluvili o svých zážitcích z (ilegální) cesty na Donbas. Trojice tak desítky minut řečnila například o tom, jak Rusové velkolepě rekonstruují (jimi zničený) Mariupol nebo jak se díky okupaci lidem skvěle žije. Jediná pozitivní stránka celé téhle šarády je skutečnost, že v sále sedělo jen asi dvanáct novinářů, z nichž někteří byli z ukrajinských médií a přišli jen trojici hostů konfrontovat. Všichni ostatní pochopili, o co jde, a odmítli legitimizovat ruské pohádky tím, že je budou poslouchat. Fascinující je i to, že Hinkle stále není na sankčních seznamech Západu nebo že dávno nesedí v americkém vězení za spolčení s nepřítelem. A jestli existují boží mlýny, tak melou zatraceně pomalu. Ale teď pár dalších novinek:
Rusové masivně ostřelovali Dnipro. Sestřelené rakety a drony mířící pravděpodobně na závod Južmaš dopadly namísto toho na samotné centrum města, poškodily nákupní centrum a desítky obytných domů. Při náletu zemřeli nejméně 3 lidé a 34 jich bylo zraněno. Kromě Dnipra bylo zasaženo i několik dalších měst v Dněpropetrovské oblasti. V Nikopolu pod palbou zahynuly dvě ženy ve věku 61 a 86 let a dalších deset lidí bylo zraněno. Zasaženo bylo také několik menších měst podél doněcké části fronty, kde bohužel opět umírali hlavně civilisté. Ti, které Rusko údajně přišlo osvobodit. A ani další novinky nejsou zrovna pozitivní:
Rusko musí být velmi zoufalé, protože kvalita jeho dezinformačních kampaní strmě klesá. A jelikož, jak jsem už opakovaně psal, ruská propaganda funguje ve vlnách, současná vlna nepřináší nový narativ, jen posunuje jeden starší na další úroveň. Jestli na vyšší, nebo nižší, posuďte sami: Rusové opět tvrdí, že ukrajinský prezidentský pár utrácí peníze od západních partnerů za luxusní nákupy. V minulosti to měla být například náhodně vybraná vila ve Francii z realitního katalogu nebo drahé šperky. Tentokrát propaganda tvrdí, že si Olena Zelenská v Paříži koupila vůz Bugatti, a dokázat to má série fabrikovaných „důkazů“: falešná faktura na jméno Zelenské se špatně vyhláskovanou adresou prodejce. Velmi nekvalitní deep fake video údajného obchodníka, který měl Zelenské vůz prodat. A samozřejmě náhodné koláže s vozem i bez. Ale přesto, že je současný pokus o dehonestaci Zelenských na první pohled úplně amatérský, ne-li debilní, ruské propagandistické kanály tento příběh roztáčí jako kolotoč. A to včetně klasických „nezávislých myslitelů“, aka ruských influencerů, jako je „Aussie Cosack“, Jackson Hinkle a další. Dealerství Bugatti v Paříži už oznámilo, že se bude právní cestou bránit u soudu pro podezření z krádeže identity, falšování dokumentů a poškození dobrého jména. Připomínám, že se o aktuálních narativech ruské propagandy bavíme primárně proto, abyste je poznali ve svém nejbližším okolí a dokázali včas identifikovat, kdy váš dobrý přítel nebo příbuzný začíná padat za oběť řetězovým mailům a pochybným zdrojům informací. Pokud totiž do téhle králičí nory spadne moc hluboko, už z ní prakticky neexistuje cesta ven. Ale teď už další novinky:
Peter Fouche, dvojí občan Jihoafrické republiky a Velké Británie, byl původně truhlář. Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, už v březnu roku 2022 přicestoval na Ukrajinu, kde spoluzaložil organizaci Konstantin, absolvoval kurz pro bojové mediky a letos v únoru se přidal k Zbrojním silám Ukrajiny. A teď v jejích řadách padl. Předtím ale stihnul v různých bitvách evakuovat a zachránit okolo dvou stovek raněných ukrajinských vojáků. Válka na Ukrajině je už teď příběhem tisíců ukrajinských hrdinů a jejich obdivuhodných činů. A taky tisíců odporných zbabělých činů nebo rovnou zločinů provedených ruskou armádou. A jejich počet obě strany každý den zvyšují. V případě Ruska, bohužel. A teď další novinky:
Babiš společně s Orbánem a rakouskými Svobodnými, kteří právě řeší velký ruský špionážní skandál, oznámili založení budoucí evropské frakce. Zakládající strany i jejich potenciální budoucí partnery přitom spojuje především proruská rétorika, šíření ruských narativů a dezinformací a kompromitace stran ruskými vlivovými operacemi. Ministryně za FPÖ se také v minulosti „proslavila“ tím, že na její svatbu dorazil i diktátor Putin a s nevěstou si před objektivy fotoaparátů zatančil. Babiš tak počínaje dneškem je reálnou a nepopiratelnou bezpečnostní hrozbou nejen pro Česko, ale pro celou Evropu i Západ. Sám přitom v minulosti trval na tom, že není proruský, ale „pročeský“. To už teď ale nemůže jako výmluva stačit. Otázkou ale zůstává, jak se k novým skutečnostem postaví jeho voliči. A vzhledem k tomu, co už mu dokázali odpustit doteď, je velmi nepravděpodobné, že by s nimi cokoliv dokázalo pohnout. I kdyby to měla být vlastizrada. Ale teď už další aktuality:
Ukrajincům se podařilo reapatriovat tělo Oleksandra Hrycjuka, který zemřel po dvou letech v ruském zajetí. Jeho tělo vykazuje známky těžkého mučení. Měl zlomený nos, modřiny po celém obličeji, vytrhané nehty a další rány, které si nemohl způsobit v boji. Tělo také váží ani ne polovinu Hrycjukovy někdejší normální váhy – 50 kg namísto 110. Podle ostatních vězňů Rusové neustále Hrycjuka bili, a to nejčastěji proto, že odmítal mluvit rusky. Pokud si teď říkáte, proč se Rusové proboha ani nesnažili mučení ututlat, odpověď je jednoduchá: protože se jim beztak nic nestane. O tom se sami v posledních dvou letech mohli opakovaně přesvědčit. OSN je to jedno, Haagu je to jedno, humanitárním organizacím je to jedno. Tak proč by se Rusové namáhali cokoliv předstírat. Pojďme radši na novinky:
V roce 2024 podle Eurostatu přerostl podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů přes 43 % z celkové produkce EU. Spotřeba v EU je přitom z necelých 40 % pokryta právě z vlastních zdrojů, zbytek se importuje, a to primárně z Norska, Spojených států a Kazachstánu ve formě ropných produktů, zemního plynu a tuhých paliv. Proč to ale zmiňuju tady? Protože klesající závislost na fosilních palivech znamená také klesající závislost na Rusku, jehož hlavní devizou na světovém trhu jsou právě ropné produkty a tuhá paliva, případně některé cenné kovy. Není proto náhodou, že jsme mohli v letošních volbách vidět úspěch strany napojené na bývalou hvězdu Prognostického ústavu, Václava Klause, která jako hlavní volební argument přinesla snahu o zachování spalovacích motorů a jejíž masivní kampaň byla nejméně ze třetiny financována z nejasných zdrojů. A pokud máte pocit, že tohle spojení je přitažené za vlasy, podívejte se, kteří politici jsou častými hosty v ruském propagandistickém médiu Sputnik, případně chodí do talkshow k trojskému koni Rusů v Českém rozhlasu, Xaverovi Veselému. Ano, ty tváře nepřekvapí. Novým miláčkem XTV je tedy i „hranatá legenda“ Turek, jednička na kandidátce strany Motoristů, kterou reálně kontroluje 4. místo v pořadí – Petr Macinka, manažer Institutu Václava Klause. Pro Rusko zkrátka jeho nerostné bohatství vždy bylo primární diplomatickou pákou, resp. nástrojem uplácení západních politiků, kupování si vlivu, případně vydírání. Proto Rusko léta sponzoruje nejrůznější tmářská hnutí, které slibují odklon od udržitelné energetiky a návrt k uhlí a ropě a sponzoruje masivní propagandistickou kampaň proti Green Dealu nebo jiným podobným snahám o energetickou nezávislost. A nyní dokázalo pro svůj cíl získat i mladé voliče ze středních škol a učilišť. A to by nás mělo mírně znepokojovat. Ale teď už další novinky:
V evropských kuloárech se spekuluje, že Babiš, poté, co jeho ANO opustilo liberální frakci Renew Europe, hodlá založit novou frakci společně s Orbánem a Ficem a jejich stranami. Do budoucna by pak mohli přibrat i německou AfD nebo francouzské Národní shromáždění, čímž by vznikla uvnitř Evropského parlamentu početná frakce populistů a neofašistů, které kromě podobných názorů a způsobů politického boje spojuje taky pro-ruská orientace, resp. téměř jistá infiltrace všech zmíněných stran ruskými tajnými službami. I kdyby Babiš nebyl vědomě proruský (což je vzhledem k jeho minulosti a téměř jistém napojení na někdejší ruskou KGB velmi těžko uvěřitelné), jeho strana objektivně podniká kroky a šíří narativy, které Rusku minimálně v informační rovině pomáhají. To, že v politické rovině drží krok se Západem, nemusí být nutně otázka přesvědčení, ale pouhého pragmatismu. Rusko ví, že otevřená kolaborace s ním by znamenala odříznutí „svých“ politiků od důležitých informací – jako se to děje u Orbána, se kterým už NATO preventivně nesdílí citlivé informace. Ostatně, hned další zpráva tomu dává další kontext:
Tak, milí „chcimíři“, tady to máte černé na bílém! Sergej Lavrov oznámil, že Rusko nezastaví boje ani pokud dojde k mírovým jednáním s Ukrajinou. Jako výmluvu pak uvedl, že Západ už jednou Moskvu v tomhle ohledu podvedl, čímž nejspíš narážel na propagandistickou historku o dobrovolném stažení ruských vojsk od Kyjeva na jaře roku 2022, kterou ruská propaganda vytvořila, aby popřela totální fiasko, kterým skončil ruský výpad z Běloruska na Kyjev. Tím tedy definitivně padá rádoby mírový narativ o tom, že je potřeba zastavit boje a začít jednat. I kdyby Ukrajina chtěla frontu nakrátko zmrazit, což by opět hrálo do karet pouze Rusku, Rusko boje zastavit nehodlá. Každopádně vám je to dávno jasné. Pojďme tedy radši na další novinky:
Současná opozice zcela bojkotovala včerejší první konferenci vládního Stratcomu pod vedením Otakara Foltýna, kde se prezentovaly cíle útvaru a ladily se společné kroky. Opozice si očividně – i podle vyjádření jejích členů na sociálních sítích – žádnou strategickou komunikaci státu nepřeje a nepřeje si ani boj s vlivovými operacemi nepřátelských států. Ostatně, není to překvapení, spousta z jejích členů se na vlivových operacích aktivně podílí šířením smyšlených ruských narativů, samy strany potom rostou především na antisystémové rétorice, demagogii a nepravdivých informacích, které opět šíří buď cíleně podle instrukcí ruské a čínské propagandy, nebo jde jejich vlastní nezávislá aktivita zmíněným diktaturám na ruku. Nelze se proto divit, že je pro takové strany a představitele srozumitelná strategická komunikace trnem v oku. Zároveň je dobré jim to neustále připomínat. Ale teď už další novinky:
Česká i světová média opět nekriticky přebrala ruské tvrzení, že ukrajinské rakety ATACMS zasáhly pláž v Sevastopolu, kde při nedávném vzdušném útoku zahynuli čtyři lidé a přes 100 jich bylo zraněno. Jenže už po útoku si Rusové na Telegramu psali o tom, že nad pláží explodovala raketa z ruské PVO. Navíc na sítě unikly fotografie z místa, které zachycují zbytky rakety ruské rakety 9M330 používané systéme Tor-M2, nalezené v blízkosti vstupu na pláž. Rusové se tedy nejspíš pokusili sestřelit prolétající rakety systémem Tor, který balistické střely sestřelovat nedokáže, a jeho raketa se po neúspěšné intervenci sama zničila – nad sevastopolskou pláží. Tomu napovídá i fakt, že mrtvých nejsou desítky, jak by tomu nejspíš bylo, kdyby pláž skutečně pokryla kazetová munice z hlavice rakety ATACMS, ale že oběti na životech jsou jen čtyři. Alternativně mohla ruská PVO skutečně raketu ATACMS sestřelit – nad zmíněnou pláží, což v původním vyjádření na Telegramu tvrdilo samo ruské ministerstvo obrany. Přesto všechno teď Rusové trvají na tom, že šlo o záměrný teroristický útok (protože to je přeci logické, že by Ukrajina cíleně pálila na civilisty rakety s odchylkou v přesnosti < 10 m, navíc takové, kterých má zoufale málo), ale zodpovědnost za něj překvapivě dávají primárně Spojeným státům a Británii. Ruské účty aktuálně masově šíří tuto verzi událostí a dokonce tvrdí, že Ukrajinci ani rakety ATACMS neovládají, nýbrž že je ovládají vojáci z USA/UK, případně, že Ukrajinci jen mačkají tlačítko, zatímco západní specialisté programují veškeré letové trasy raket. Už jen samotná skutečnost, že Rusové mají potřebu zprávu takto propagandisticky spinovat, naznačuje, že nebude úplně pravdivá. Tak pojďme raději na spolehlivější zprávy:
Ukrajinci důkladně prozkoumali ukořistěný ruský želví tank… a zjistili, že je mnohem horší, než si dosud mysleli. Pod improvizovanou strukturou se skrýval starý tank T-62M bez munice, bez funkčního děla, dokonce s aretovanou věží, aby se nemohla otáčet. A na tom celém je narychlo navařená „budka“ z náhodně posbíraných kovových panelů, která má chránit tank pod ní před FPV drony, a u některých navíc konstrukci doplňuje silná širokopásmová rušička. Celý smysl těchto monster tedy je dopravovat pěchotu do útoku namísto obrněných transportérů. A zatímco tank pod kovovou budkou skutečně několika zásahům FPV dronů dokáže odolat, pěchota jedoucí na něm je v případě zásahu beztak odsouzená ke zkáze. To, že takový stroj existuje, by tedy jen podtrhovalo domněnky, že Rusku dochází kvalitní těžká technika. Rusko ale valí na Ukrajinu další archivní techniku ze základen napříč Ruskem, a tak, i když její kvalita v čase klesá, její počty jsou stále příliš velké na to, aby dávaly důvod k radosti. A ještě se děje tohle:
Ukrajina v kvalifikačním zápase letošního evropského šampionátu porazila tým Slovenska. A to, co se spustilo na slovenských sociálních sítích, bylo místy neuvěřitelné. K nechutným útokům na Ukrajinu se totiž přidali i politici současné vládní koalice, která se bez nadsázky fašizuje, a blouznili o tom, jak jejich liberální opozice slaví ukrajinské vítězství, zatímco oni jako jediní praví Slováci fandí svému národnímu týmu. Paralelně s tím zmocněnec vlády pro vyšetřování Peter Kotlar přišel s tím, že pandemie covidu na Slovensku nebyla, a že bude hledat „nová fakta od nových odborníků“, která jeho tvrzení prokážou. Slovensko se v přímém přenosu stává státem, který je úplně v zajetí ruské propagandy šířené i jeho čelními představiteli. Česko za ním zatím o pár let zaostává. I to se ale může změnit už v příštích parlamentních volbách. Ale vás spíš budou zajímat tyhle zprávy:
Jižní Korea, poté, co Putin navštívil jejího severního souseda a podepsal s tamějším diktátorem smlouvu o bezpečnostní spolupráci, oznámila, že pravděpodobně přehodnotí svůj postoj k dodávkám zbraní Ukrajině. Ve hře jsou tak nyní údajně systémy PVO a také 155mm dělostřelecká munice. Putin ihned reagoval, a to tak, že jihokorejským představitelům začal vyhrožovat, aby si svůj krok ještě jednou rozmysleli, nebo se jim prý nebude líbit odpověď, která ze strany Ruska přijde. Putin také opět pohrozil Západu jaderným útokem, pokud by mělo dojít k porážce jeho armády na Ukrajině. Zkrátka stále stejná pohádka. Tyhle zprávy jsou ale nové:
Putin na tiskovce prohlásil, že pokud je ukrajinskou podmínkou k jednání o míru stažení ruských vojsk z Ukrajiny, tak to se prý nikdy nestane. Zároveň prý Rusko naopak nezačne nikdy jednat, dokud současná vláda a prezident Ukrajiny nerezignují a nedojde k předání moci. Putin také tvrdí, že cílem ruské armády není dojít do Charkova. Po posledních týdnech bych tomu poslednímu tvrzení i věřil. Teď už určitě Rusové do Charkova dojít nechtějí – jednoduše proto, že nemají s čím. Každopádně tím Putin po miliónté potvrdil, že o žádná jednání nestojí. Že jde jen o divadlo pro konzumenty ruské propagandy. Ale těm stačí i takové ochotnické výstupy. A teď pár dalších novinek:
Podle průzkumu agentury STEM by si téměř dvě třetiny Čechů přály rychlý konec války na Ukrajině, i kdyby se kvůli tomu Ukrajina měla vzdát části území. Skutečnost, že dvě třetiny našich spoluobčanů jsou sebestřední zbabělci, je samo o sobě dost smutné zjištění, zejména s naší historií a „oblíbenou“ připomínkou na Mnichovskou zradu, o to smutnější je, že průzkum byl zveřejněn v den, kdy si každý rok připomínáme výročí od posledního hrdinného boje skupiny československých parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze proti mnohonásobné přesile jednotek SS a gestapa. Ale jak správně upozornilo několik komentujících na Twitteru/X, i v době okupace Československa proti tehdejším nacistům ve skutečnosti bojoval jen zlomek populace. Valná většina lidí mlčela a starala se pouze o vlastní osudy, část populace pak s nacisty aktivně kolaborovala. Průzkum tedy naznačuje, že ani dnes by to nebylo jiné. Reálně na nás válka dopadá naprosto minimálně a pokud by Západ chtěl nechat Rusko na Ukrajině prohrát, stálo by to malinký zlomek rozpočtů západních zemí, který by většina lidí nijak ve svých peněženkách nepocítila. Přesto si dvě třetiny lidí raději zvolí ukrajinskou kapitulaci a potenciálně tak i mnohem větší a ničivější konflikt v budoucnu. Já osobně bych velmi nerad zažil válku v Česku. Ale dvě třetiny našich vlastních spoluobčanů nás k ní bez mrknutí oka přivedou. Ach jo. Tady jsou novinky:
Wall Street Journal přinesl rozsáhlý článek o páru ruských agentů ve Slovinsku. „Maria Rosa Mayer Muñoz“ provozovala online galerii umění, „Ludwig Gish“ pracoval v IT startupu. Ve skutečnosti šlo o agenty FSB jejichž skutečná jména jsou Maria Muñoz-Anna Valeryjivna Dulceva a Artem Viktorovyč Dulcev. Na svých počítačích měly programy pro šifrovanou komunikaci s Moskvou a v tajné skrýši za lednicí stovky tisíc eur. Léta takto poskytovali Rusku citlivé informace získané během své činnosti. Podobné agentské dvojice přitom Rusko už během studené války a od té doby nepřetržitě nasazovalo (a nasazuje) po celém světě včetně Česka a většina z nich jsou aktivními agenty dodnes. Česku se jeden takový pár podařilo nedávno odhalit a vyhostit. Další tu ale pravděpodobně dál zůstávají a těžko odhadovat, o kolika z nich evropské tajné služby ví. To se ale sotva dozvíme, zato tyhle informace jsou veřejné:
Deník Investigace.cz přinesl reportáž, ve které upozorňuje na fenomén tzv. „sportiků“, nájemných násilníků nabízejících nejrůznější služby na černém trhu, a to nejen v Rusku, kde fenomén vznikl, ale prakticky po celém světě včetně Česka. Lidé si na speciálních kanálech na Telegramu mohou objednat téměř cokoliv od drobného násilí, přes žhářské útoky, až po střelbu. Na Telegramu byl přitom údajně naverbován i člověk, který se v Praze pokusil podpálit autobusy v klíčovském depu. Evropské rozvědky nedávno varovaly, že Rusko chystá po celé Evropě sérii sabotáží a násilných útoků na civilní cíle, a zmiňovaly při té příležitosti, že pro provedení útoků budou verbovat místní kolaboranty nebo postavy z kriminálního prostředí. Zdá se tedy, že měly pravdu. Nicméně děje se toho více:
Orbánův kabinet si snaží zachovat tvář poté, co ustoupil Evropské unii a umožní zahájit přístupové rozhovory s Ukrajinou. Podle maďarských zástupců přestal krok Unie blokovat proto, že Ukrajina slíbila „vrátit etnickým Maďarům na Ukrajině všechna práva, která jim v posledních letech sebrala. Ve skutečnosti jim Ukrajina žádná práva nesebrala, ale spíše přidala povinnosti. Co totiž Ukrajině Orbán vytýkal, byly změny u jazykových zákonů z roku 2019, které v duchu ukrajinské Ústavy, která jmenuje ukrajinštinu jako svůj úřední jazyk, požadovaly, aby se každý žák ve škole učil nejpozději od 5. třídy povinně také ukrajinsky a na konci 12leté školní docházky studoval alespoň 60 % předmětů v ukrajinštině. Zákon také nařizoval používat výhradně ukrajinštinu v úředním styku ve snaze oslabit klasický ruský propagandistický narativ, že každý, kdo mluví rusky, je Rus a chce žít v Ruské federaci. Už v roce 2023 přitom Ukrajina přijala další novelizaci, kterou sjednotila svou jazykovou legislativu s normami Evropské unie, čímž se maďarské výtky staly nerelevantními. Přesto Orbán právy maďarské menšiny dál šermoval při každém jednání a omlouval jimi svoje proruské postoje a kroky. Současná snaha prezentovat ustoupení masivnímu tlaku ostatních zemí jako diplomatickou výhru, je tak skutečně úsměvná. Ale pojďme na další novinky:
Česká ani světová média se očividně za dva roky války nenaučila, jak pracovat s ruskou propagandou. Většina, nejen že nekriticky zopakovala Putinovy propagandistické požadavky pro zahájení jednání, ale ještě dala do hlavních titulků pouze část informací. Nejčastěji tak zprávy říkaly z nadpisů, že „Putin nabízí mír, pokud Ukrajina odmítne vstup do NATO“ – tedy ani slovo o tom, že Putin zároveň požaduje, aby Ukrajina odevzdala bez boje všechny čtyři okupované oblasti nebo že by musela odmítnout účast nejen v NATO, ale i jakýchkoliv jiných bezpečnostních aliancí. A už vůbec se nadpisy nezmiňují o vágním požadavku, aby Ukrajina „respektovala zájmy ruských občanů na svém území“. Co když ty zájmy budou další převrat a další okupace? K dokonalosti to ovšem dotáhl můj jinak oblíbený Český Rozhlas, když na Radiožurnálu informoval o tom, že Putin požaduje odchod Ukrajiny z „Doněcké a Luhanské lidové republiky“. Žádné takové republiky neexistují. Je to umělý konstrukt, který kromě Ruska (a pár spřízněných diktatur) nikdo neuznává a který vytvořila Putinova propaganda, aby ospravedlnila svoji invazi na Donbas. Slyšet tahle slovní spojení z veřejnoprávního média po dvou letech brutální války je opravdu k pláči. Aspoň že na Ukrajině je pár dobrých zpráv:
Putin nabídl Ukrajině příměří, pokud se ukrajinská armáda stáhne z Luhanska, Doněcka, Chersonu a Záporoží až za administrativní hranice oblastí, které Rusko považuje za své. O žádný realistický návrh samozřejmě nejde, stažení z aktuální fronty by pouze znamenalo, že Rusko obsadí zbytek oblastí, které nekontroluje bez jakéhokoliv odporu. Jako další podmínku si Putin klade, aby Ukrajina odmítla veškeré ambice vstoupit v budoucnu do NATO. Západ by také měl zrušit veškeré sankce proti Rusku a pokud prý návrh odmítne, příští podmínky budou méně “vstřícné”. Samozřejmě, že ani nyní nejde o realistický návrh a Putin to velmi dobře ví. Cíl těchto absurdních požadavků není skutečně vyjednat příměří a konec války, ale vytvořit materiál pro ruskou propagandu, která následně bude zasypávat kanály tvrzením, že Západ odmítl Putinův návrh na zasednutí k jednacímu stolu, a bude tak podporovat klasický narativ o mírovém Rusku a „válečných štváčích“ na Západě, kteří si mír nepřejí. A to si pište, že na příznivce Ruska to bude fungovat. Ale teď další novinky:
Ruský politolog a režimní propagandista Vadim Truchačev v komentáři pro deník Izvěstija prohlásil, že Česko by po vzoru Francie mělo rozpustit parlament a vyhlásit nové volby. Zároveň komentoval české politické spektrum, přičemž podle něj v Česku a na Slovensku prohrávají „rusofobní strany“, na úkor stran, které upřednostňují národní zájmy před Ukrajinou, což je podle něj například ANO a Přísaha s Motoristy, a na úkor vysloveně proruských stran a uskupení, což jsou podle něj například SPD, Trikolóra a koalice Stačilo! O těch doslova prohlásil, že jsou to „síly zcela loajální k Rusku“. Výsledek voleb v Evropě pak Truchačev označil za příznivý pro Rusko. Zmíněné strany samozřejmě budou tvrdit, že proruské nejsou. Je na čase se jich zeptat, proč si to tedy Rusko myslí. Ale nejdřív aktuality:
Ukrajinský prezident Zelenský zavítal do Německa. Při té příležitosti přednesl projev v německém Bundestagu a sklidil za něj ovace ve stoje. Tedy alespoň od přítomných poslanců. V sále totiž úplně chyběli poslanci za AfD a BSW – dvou proruských uskupení – nejspíš proto, aby nebylo pochyb o tom, komu takoví politici slouží. Návštěva každopádně nebyla jen o setkání politiků, přinesla také nové smlouvy a iniciativy. Německo například krom vojenské pomoci přislíbilo financovat obnovu Ruskem zničených ukrajinských elektráren. A o vojenské pomoci více v dnešním přehledu:
Policie v Praze zadržela 26letého občana jednoho z jihoamerických států, kterého podle předběžných informací zaplatilo Rusko, aby provedl žhářský útok na autobusové depo na Klíčově. Ostatně, je poněkud nepravděpodobné, aby cizinec, který v Česku nikdy nebyl, přicestoval sám od sebe na pár dní do Prahy a vymyslel si takový plán zahrnující tak signifikantní stavbu DPP, kterou nezná ani většina rodilých Pražanů. Útok se naštěstí nepovedlo provést, a to i díky rychlé reakci zaměstnanců depa. Je ale pravděpodobné, že takových pokusů bude přibývat a nemusí to vždy skončit dobře. Varují před tím prakticky všechny evropské rozvědky. A také tvrdí, že Rusko se pro podobné akce snaží naverbovat primárně domácí populaci, která s Ruskem sympatizuje. A nemusím asi opakovat, koho nejspíš myslí. Radši pojďme na další novinky:
Evropské volby jsou u konce. Přestože letos značně posílili populisté, krajní pravice a strany, které se netají sympatiemi k Rusku nebo vezoucí se na narativech ruské propagandy, s podporou Ukrajině pravděpodobně volby nijak nepohnou. Tedy ne přímo. Bohužel mají volby důsledky pro domácí politiku v některých zemích, které jsou klíčovými partnery Ukrajiny. V Evropském parlamentu ale dál zůstává většina tvořená proevropskými a prozápadními umírněnými stranami. A jaké důsledky pro národní politiku mám na mysli? O některých píšu v dnešním souhrnu toho nejdůležitější okolo Ukrajiny:
Jediná ruská letadlová loď, parní kolos Admirál Kuzněcov, je nejspíš trvale mimo službu. Poprvé po sedmi letech na jaře nevyplul ze svého domovského přístavu v Murmansku a nejspíš ani nevypluje. Po několika požárech je pravděpodobně poškozen natolik, že není schopný plnit bojové úkoly. Nedá se ale říct, že jde pro Rusko o velkou ztrátu, co se bojeschopnosti týče. Tahle letadlová loď byla už dlouho pro Rusko více zdrojem potíží a starost. A také posměchu pro obrovský černý dým, který její plutí doprovázel, nebo neustálou přítomnost doprovodných vlečných lodí, kdyby se Admirál náhodou zase porouchal. Během vzletů z lodi a přistávání pak ztratilo Rusko v minulých letech několik stíhaček včetně modernějších Suchojů, přičemž konstrukce lodi umožňuje využívat jen některé, a ještě speciálně upravené letouny. Škoda jen, že tato ruská „pýcha“ nekotvila v Černé moři. Byla by z ní jistě moc hezká atrakce pro odvážné potápěče. Ale teď už další novinky:
Vícero ukrajinských blogerů informuje, že ukrajinská armáda vytlačuje Rusy ze zbytku Vovčansku. Ruské útoky na ostatních úsecích charkovské fronty taktéž ztratily hybnost a očekává se úplný kolaps ruské ofenzivy, což ostatně potvrzují i nedávná slova prezidenta Zelenského. Na ruských účtech panuje značné rozčarování. Charkovská ofenziva totiž nedokázala vytvořit ani nárazníkové pásmo v pohraničí, nedokázala – alespoň prozatím – dobýt Vovčansk a nedokázala tedy ani přisunout hlavňové dělostřelectvo ruské armády na dostřel Charkova – natož samotný Charkov ohrozit pozemní invazí. Co naopak dokázala, je aktivovat Západ, aby umožnil Ukrajině zasahovat cíle v Rusku, a tím se účinněji bránit nyní i při budoucích pokusech o překročení hranic, a hlavně odkryla to, že i další „červené čáry“ vyjmenované představiteli Ruska jsou jen prázdné výhrůžky. A to bolí Rusko možná ze všeho nejvíc. Ale teď další novinky:
Na následky zranění způsobeného nožem zemřel v nemocnici 21letý polský pohraničník. Bodl ho skrz hraniční plot ilegální migrant na hranici s Běloruskem. Nejspíš je tedy ideální čas, abychom si řekli něco o tom, jak Rusko za asistence Běloruska využívá migraci jako zbraň ve své hybridní válce s Evropou. Ruská propaganda má totiž mnoho podob. A kromě šíření dezinformací s cílem nabourat důvěru lidí na Západě v demokratický stát a jeho instituce nebo podpory proruských uskupení a narativů má v zemích Afriky ještě další podobu: Rusko tu financuje falešné kampaně vykreslující Evropu jako ráj se štědrým sociálním systémem, který zve Afričany, aby se do něj přestěhovali. Pro zájemce pak Rusko vypravuje speciální lety do Ruska a Běloruska, kde jim pohraničníci zabaví doklady a nasměrují je k nejbližším hranicím, kde je čeká jiné než slíbené uvítání: ostnaté dráty, ploty a ozbrojená stráž. Evropa je doslova pár metrů od nich, cesta zpátky neexistuje. A tak se takto oklamaní lidé snaží dostat do cíle i za cenu násilí. Pokud tedy někdo tvrdí, že mu záleží na potírání ilegální migrace do Evropy, ale zároveň stojí na straně Ruska, pak mu uniká pointa. Rusko je zodpovědné za velkou část ilegální migrace, a to nejen kvůli zmíněné organizované migraci, ale také tím, že rozvrací africké státy, financuje převraty a bombarduje města na blízkém východě – to vše vede k tomu, že se milióny lidí dávají do pohybu. Nedávno jeden z kandidátů v dnešních eurovolbách poněkud posměšně v televizi prohlásil, že „už házíme vinu na Rusko i za migraci“. Ano. Házíme. Protože má na ní značnou vinu. A teď víte, proč. Tady jsou další novinky:
Dnes je výročí vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Ale také rok od momentu, kdy Rusové způsobili masivní ekocidu na ukrajinském území – vyhodili do povětří Kachovskou přehradu. A zatímco vylodění v Normandii byla rázná odpověď Západu na válku rozpoutanou nacistickým Německem, odpověď na explozi Kachovské přehrady zosnovanou novou nacistickou říší na východě byla… prakticky nulová. A dosud žádná nepřišla. Můžeme tedy jen doufat, že po válce dojde k důslednému prošetření všech ruských válečných zločinů. Kachovka je totiž jen zlomek. Ale vás spíš zajímají aktuality, tady jsou:
Investigativní deník The Insider tvrdí, že moldavský náčelník generálního štábu Igor Gorgan roky předával ruské GRU tajné dokumenty a dokazuje to uniklými konverzacemi na Telegramu mezi Gorganem a jeho přidělenými důstojníky z GRU, které má redakce deníku k dispozici. Igor Gorgan pracoval v čele generálního štábu až do roku 2021 a Rusům měl pravidelně posílat informace o schůzkách s představiteli Ukrajiny a politické situaci v Moldavsku. Po nucené rezignaci v roce 2021 a následném hromadném vyhoštění ruských špionů z Moldavska v roce 2023 našel Gorgan uplatnění… v OSN. Ano, čtete správně. Gorgan nyní pracuje pro Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. A pokud té ironie ještě nemáte dost, pak vězte, že Gorgan se aktuálně uchází o post koordinátora humanitární pomoci ukrajinským dětem, a to i přesto, že nejspíš nikdy nepřestal spolupracovat s ruskou vojenskou rozvědkou. Náčelník štábu moldavské prezidentky Sandu už na obvinění reagoval slovy, že Gorgan bude obviněn z velezrady a přijde o veškeré získané vojenské hodnosti a medaile. Pokud se ale obvinění prokáží, nejvíc mě bude zajímat reakce OSN. Poslední dva roky totiž nedávají příliš velké naděje na to, že nějaká reakce vůbec přijde. Ale teď už další novinky:
Ukrajinci u Lymanu zajali zahraničního žoldáka, ze které se při výslechu vyklubal slovenský občan Jaroslav Galajčík. Ukrajincům během výslechu tvrdil, že nebojoval, ale pouze pomáhal nakládat vojenský materiál (ruští vojáci jsou instruovaní, aby zapírali svou účast v boji, pokud se ocitnou v zajetí), nicméně podle ukrajinských informací se nechal naverbovat za přislíbených 2 000 € měsíčně a měl bojovat v mezinárodní jednotce po boku žoldáků z Nepálu, Indie a Mongolska. Galajčík požádal Ukrajinu, aby ho nevyměnila za ukrajinské zajatce zpět do Ruska. Podle svých slov si raději odsedí na Slovensku trest za službu v cizí armádě (až 8 let). Podle některých názorů mu ale Ukrajina nejspíš nevyhoví, protože podle zavedených pravidel je válečným zajatcem nepřátelského státu a jeho případná repatriace není tak jednoduchá jako u jiných zločinců – příslušníků cizích států – zadržených na území Ukrajiny. To nejlepší, co může Galajčík světu dát, je tedy to, že se díky němu dostane někdo z ruského zajetí. Snad se tak i stane. Ale teď už další novinky:
Hackerům se podařilo získat dokumenty, které potvrzují napojení západních ruských propagandistů na Rusko a Írán. Jeden z hlavních moderátorů wagnerovského kanálu Grayzone, mladý Američan Wyatt Reed podle uniklých dokumentů obdržel v minulých letech tisíce dolarů od PressTV, což je propagandistické médium přímo financované Íránem a podporované Ruskem. Samotný kanál Grayzone je zodpovědný za šíření té nejvíc hard—core ruské propagandy a má na Západě mnoho příznivců primárně mezi obvyklými konzumenty konspiračních teorií a krajně pravicovými skupinami, ale nejen mezi nimi. Že jsou tyto kanály napojené na Rusko, není překvapení, poprvé ale na světlo vyplul hmatatelný důkaz o tom, že Írán podporuje Rusko nejen vojensky, ale i na poli vlivových operací. A tady jsou další novinky:
Ruská propaganda není jen o šíření lží, ale také o zvětšování společenských třecích ploch, například tím, že zesiluje dva protichůdné narativy, které ve společnosti prohlubují nepochopení, frustraci a agresi. A tím je i „cancel culture“, neboli snaha o vytlačení některých kulturních osobností z veřejného prostoru. Rusové, nejenže ve své propagandě směřované na Západ toto téma rádi otevírají, ale i v domácích médiích je tenhle západní trend častým tématem článků a plamenných projevů propagandistů s cílem vykreslit Západ jako dekadentní a v rozkladu. Přitom i Rusko má svou „cancel culture“. Ale na rozdíl od Západu není realizovaná tak, že by společnost vyvíjela nátlak na omezení něčího dosahu a vlivu. Pod palcem ji má rovnou ruský stát. Podle deníku Mediazona ruští pořadatelé nedávno dostali aktualizovaný seznam „nežádoucích umělců, který už čítá okolo 80 jmen a názvů kapel – těch, kteří se v minulosti vyjadřovali kriticky proti válce nebo Putinovi. A tyhle kapely si teď v praxi už nikde nezahrají, přestože jde v mnoha případech o legendy ruské kulturní scény. Další desítky umělců musely ze stejného důvodu uprchnout z Ruska úplně, poté co se ocitly na seznamu hledaných osob kvůli „diskreditaci ruské armády“. Knihovny také dostaly seznam přibližně 250 knih, které musí zmizet z regálů pro údajnou „propagaci LGBT“, a to včetně děl Kinga a dokonce i Dostojevského. Kdo naopak vystupovat může jsou bizarní prorežimní zpěváci, jako je Šaman, který naprosto otevřeně využívá nacistickou estetiku a stylizaci ve svém oblékání a projevu. Zatímco na Západě tedy vyhrocená vlna „cancel culture“ pomalu slábnu, v Rusku je oficiální státní politikou. Ale zpátky k válce a politice:
Jednou z osob, které se vrátily na Ukrajinu během výměny zajatců, je také Mariana Čečeluk, mladá policistka z Mariupolu. Ta nyní tvrdí, že je během evakuace z Mariupolu oklamali přímo pracovníci OSN a Červeného kříže. Mariana během ruského obléhání města složila zbraně a kontaktovala zmíněné organizace, které organizovaly evakuační koridor. Podle jejích slov jim zástupci organizací slíbili, že můžou odejít do Ukrajinou kontrolovaného Záporoží, namísto toho je ale zavedli do ruského filtračního tábora, následkem čehož další dva roky strávila v zajetí kvůli tomu, že sloužila u policie, což z ní dělalo podle Rusy zavedených pravidel potenciální hrozbu pro jejich válečné úsilí. Bohužel by to nebyl jediný případ, kdy obě organizace naprosto selhaly v plnění svých funkcí, pokud by se ale potvrdilo, že spolupracovaly s Ruskem na zajímání Ukrajinců, měla by se na jejich fungování zaměřit značná mezinárodní pozornost. A ještě se stalo tohle:
Přesně za týden vypuknou volby do evropského parlamentu, které nutně budou určovat další směřování Západu na několik let dopředu. A podle průzkumů v evropských zemích je téměř jisté, že letos posílí proruské hlasy. A to nejen v Česku, ale napříč Evropou. Očekává se vzestup extremistických stran – těch, které Rusové podle zpravodajských informací aktivně podporují, uplácí a často jim pomocí svých dezinformačních kanálů dělají masivní kampaně. Západ, přestože Rusko označil za největší bezpečnostní hrozbu posledních dekád, nedělá dost pro to, aby ruský vliv v čase skokově klesal. Sankcionování Voice of Europe je v objemu ruské dezinformační mašinérie jako hašení požáru domu čajovou lžičkou. Ruské dezinformace tak často určují, jakým způsobem probíhá společenská debata u klíčových témat, nebo témata samy vybírají. Očekávaný vliv extremistů na evropské směřování ale lze umenšit. Běžte volit. Řekněme lidem okolo, ať jdou volit. A nenechte je spadnout do králičí nory dezinformací. A teď pár novinek:
Další státy umožňují Ukrajině zasahovat cíle na ruském území. Dánsko a Kanada shodně informovaly, že ani jedna ze zemí nedala Ukrajincům žádné podmínky k užití jimi poskytnutých zbraní, přičemž Dánsko vysloveně umožnilo zasahovat území Ruska i z v budoucnu poskytnutých strojů F-16. Zelenou dalo také Finsko a pozitivní signály přichází dokonce od německého kancléře Scholze, který vyslovil názor, že Ukrajina by měla mít možnost zasahovat ruské vojenské objekty kdekoliv, ale pouze je. Spojené státy podle deníku Washington post nebudou bránit Ukrajincům zasahovat ruské rakety a letouny, které ohrožují Ukrajinu, americkými systémy PVO, a to ani nad územím Ruské federace. Údery na ruském území už tak povolilo nejméně 11 států. A to není jediná dobrá zpráva posledních 24 hodin:
Během mistrovství světa v hokeji se naplno ukázalo, že „vlastenectví“ některých našich spoluobčanů stojí a padá na Rusku. Mohli jsme se tak dovědět, že zlato z finále nic neznamená, protože nehrálo Rusko, že „opravdový vlastenci“ budou kvůli neúčasti Ruska turnaj bojkotovat, a samozřejmě zaznívala také tradiční pseudostarost o apolitičnost sportu, respektive že politika se nemá do sportu tahat. Už teď se těším, jaké další perly budou kolovat digitálním prostorem během blížící se Letní Olympiády. Každopádně tady je pár novinek:
Rusko aktuálně shromažďuje přibližně 50 000 vojáků na dvou různých místech severně od Charkova u hranic se Sumskou oblastí. Ukrajina se tak nachází v bizarní situaci, kdy má k dispozici veškeré informace o místech, kde se ruské jednotky nachází i jejich síle, ale kvůli restrikcím Západu nemůže shromaždiště Rusů zasáhnout. Musí tak opět čekat, až Rusové překročí hranice, aby na ně mohla udeřit. Několik západních zemí ale už tyto restrikce zrušilo a pro jejich úplné zrušení je i generální tajemník NATO Stoltenberg. Je přitom ostudné, že taková omezení vůbec vznikla. Podle mezinárodního práva se napadená země může bránit všemi legitimními prostředky, a to i údery na vojenské nebo strategické cíle na území agresora. Zbabělost Západu stojí zbytečně životy obránců a umožňuje zbytečnou destrukci příhraničních ukrajinských měst. Snad se Západ pochlapí a restrikce zruší plošně. Spojené státy v tom jistě sehrají klíčovou roli. Ale teď už další novinky:
Dnes si připomínáme výročí atentátu na říšského protektora Heydricha. Momentu, kdy se Češi hrdinně postavili fašistické mocnosti a odstranili člověka, který prováděl brutální čistky na okupovaném území. Dnes tuhle vzpomínku ale sdílíme s částí populace, která jako by zapomněla, za co Češi tehdy pokládali životy. Ukrajina bez nadsázky zažívá „svá“ čtyřicátá léta. Část jejího území okupuje nová fašistická velmoc, která se na okupovaném území chová stejně brutálně, jako tehdy Heydrich v Československu: mučí, vraždí a deportuje jakoukoliv opozici, rabuje bohatství, vykořisťuje průmysl, ničí tamější kulturu a indoktrinuje zbylou populaci už od předškolního věku pro své další plány. Přesto po Ukrajincích část populace chce, aby „svého“ Heydricha nechali být a jednali s ním o míru. Každý z nás si sám určuje, kým chceme být. Jestli Kubišem, Petřekem, Braunerem, nebo Čurdou. Díky, že většinu ze čtenářů stránky tvoří lidé, kteří mají za životní vzory ty první dva. A teď zpátky do současnosti:
Rusko naplno rozehrává svou dezinformační kampaň, ve které tvrdí, že by hrozně rádo jednalo o míru, ale bohužel nemá s kým, protože Zelenskému přece vypršel mandát, a není tak pro Rusko legitimním partnerem k jednání. Rusko samozřejmě o žádném míru jednat nechce, jak dokazuje vývoj na zemi, nicméně díky této psychologické operaci se opět snaží vykreslit samo sebe jako toho, kdo stojí o mír, zatímco na druhé straně stojí „nikým nevolení váleční štváči“, kteří vyhlídky na mír kazí. A nutno říct, že tuto současnou linku ruské propagandy už ochotně přebírají spolupracovníci Ruska i v Česku. Naposledy ji zopakoval v televizní debatě Radim Fiala z SPD, ale zaznívá i z Trikolóry a od některých členů ANO, stejně jako od Rajchlovců. Ministr Lipavský vyzval občany, aby neskákali na ruské pohádky o míru, nicméně taková výzva nemůže nic změnit. Ti, kdo stojí za Ruskem, nestojí o pravdu. Jednoduše se chtějí mstít západní demokracii, ve které neuspěli. A vždycky se najde dost bezpáteřních kariérních politiků, kteří jim pomůžou jejich hněv přetvořit v politickou ideologii. Ale zpátky k novinkám:
Kuriózní situace se odehrála v americké Severní Karolíně poblíž Fort Liberty, ve čtvrti, kde žijí vojáci sloužící na nedaleké základně. Plukovník amerických speciálních sil tu po krátké konfrontaci zastřelil muže, který mu vstoupil na pozemek a fotil si jeho dům. Jak se následně ukázalo, obětí je 35letý Ramzan Darajev, občan Čečenska, který nejenže pobýval v USA nelegálně, ale navíc se jeho jméno neobjevuje v žádných národních databázích. Ale tady příběh nekončí. Novináři prozkoumali společnost Utilities One, u které byl Darajev zaměstnaný, a zjistili, že byla založena teprve v roce 2016, a to občanem Moldavska. Vzhledem k tomu, že z vícero koutů Spojených států hlásí vojáci v posledních týdnech podobné incidenty, kdy neznámí lidé fotí a natáčí vojenské objekty nebo domovy vojáků, dá se téměř s jistotou říct, že plukovník střelbou zlikvidoval ruského agenta. Rusko zkrátka aktivovalo spící buňky všude po světě a čím dál méně skrývá svoje úmysly. Každopádně vraťme se zpět zpoza velké louže, děje se toho více:
Evropské rozvědky znovu varovaly přes ruskými sabotážními akcemi na území EU. Podle nich nebudou útoky provádět přímo ruští občané, natož samotní agenti ruských rozvědek, ale spíše najatí kriminálníci a mafiánské gangy nebo fanatičtí příznivci Ruska z řad ruské páté kolony. Polsko už kvůli informacím posiluje bezpečnost letiště v Řešově, kudy proudí nejvíce pomoci na Ukrajinu, a stejně jako další země instruovalo zbrojařské firmy a objekty kritické infrastruktury, aby lépe zabezpečily svoje areály. Ruská válka se západem tedy přechází z hybridní fáze do fyzické konfrontace, byť zatím ne v rovině armád. Zároveň se dozvídáme, že proruská uskupení jsou potenciální bezpečnostní hrozbou – a opět už ne pouze v informační rovině. Chce se mi věřit, že Vláda má tyto hrozby pod kontrolou, ale bohužel k tomu nemám moc důvodů. Snad se mýlím. Tak pojďme na další novinky:
Jeden z (mnoha) důvodů, proč se zde už jen zřídka objevují zprávy z ruských zdrojů, je jedna ze strategií ruské propagandy, která byla obzvlášť silná v prvních měsících invaze na Ukrajinu. Funguje poměrně jednoduše a pro pravidelné čtenáře nejspíš nepřekvapivě: Rusové cíleně rozšíří nějakou falešnou zprávu v neoficiálních kanálech, primárně na Telegramu, počkají, až informaci přeberou ukrajinská nebo západní média, a poté okamžitě zprávu dementují, přičemž u toho vypichují, že média, která ji přebrala, lidem lžou. Tím zabíjí dvě mouchy jednou ranou: jednak vytváří informační šum a atmosféru, kdy musí člověk mnohem víc úsilí vynakládat k ověřování zpráv, ale hlavně tím podporují svou dlouhodobou kampaň s cílem kompromitovat tradiční média a vytvořit situaci, kdy i běžný čtenář má pocit, že „pravda neexistuje“, nebo se jí nejde dobrat, protože „všichni lžou“. Často mají takové zprávy podobu nějakého zásadního neúspěchu ruské armády. Kanály například rozšíří informaci, že ruská armáda ustoupila z nějaké obce, jen aby okamžitě publikovaly fotky z náměstí, jakmile původní falešná informace získá dostatečný dosah. Obranou proti tomu je jenom sledovat celý široký kontext a tušit, která zpráva je potenciálně problematická. A na to téměř nikdo nemá čas. Proto je lepší přebírat informace jen ze zdrojů s dlouhodobě vysokou pravdivostí zpráv. Kdybyste měli vyčíslit v procentech pravdivé informace na téhle stránce, kolik by to bylo? A kolik by to bylo jen dnes?
Rusko, ta země, která se prezentuje jako mírumilovná a prostřednictvím svých „hlásných troubů“ neustále obviňuje Západ z eskalace ruské invaze na Ukrajinu, jednostranným rozhodnutím usiluje o přepsání mezinárodně uznávané námořní hranice s Litvou, Estonskem a Finskem. Na webu ruské vlády se včera objevil výnos, podle kterého si Rusko hodlá přivlastnit část moře ve východní části finského zálivu skrze rozšíření maximální vzdálenosti od pevniny, za kterou se vody považují za mezinárodní. Navrhované rozšíření by ale zasahovalo do finských a estonských vod u ostrovů Sommers, Jahi, Rodsher, Vigrund a u Goglandských ostrovů. Změna by se také měla dotknout Viselské kosy mezi Polskem a Ruskem, Kurské kosy mezi Ruskem a Litvou a v neposlední řadě severního mysu na řece Narvě mezi Ruskem a Estonskem. Rusko svůj krok odůvodňuje tím, že námořní hranice byly stanovené výnosem ministerské rady SSSR v roce 1985 a „neodpovídají současné geografické situaci“. Litevský ministr zahraničí označil krok Ruska za součást hybridní války proti Západu, která má zasít mezi země NATO strach a nejistotu, a zároveň vyzval alianci a EU, aby rázně odpověděla na nové provokace. Švédsko už reaguje posílením obrany v Baltském moři. Ale to předbíhám. Více mezi dnešními novinkami:
Včera teoreticky vypršel prezidentský mandát Volodymyra Zelenského. Teoreticky proto, že ukrajinská ústava neumožňuje pořádat jakékoliv volby v době stanného práva, a to skončí leda s koncem války. Ukrajina každopádně nemůže uspořádat volby, ani kdyby to Ústava nezakazovala, protože tomu, aby byly férové a mohl v nich hlasovat každý obyvatel Ukrajiny, brání samo Rusko. Tím, že okupuje ukrajinská území, o kterých tvrdí, že mu patří, a na kterých logicky nemůžou volby proběhnout, ale také tím, že část obyvatel drží v zajateckých koloniích nebo je nuceně deportovalo do Ruska. Tuhle skutečnost si všichni západní politici uvědomují, ruská propaganda ale od včerejší půlnoci rozjíždí velkou psychologickou operaci s cílem zpochybnit legitimitu ukrajinského prezidenta. Tisíce často falešných účtů aktuálně zaplavují ukrajinské kanály a také anglofonní prostor na Twitteru, Telegramu a Facebooku a šíří myšlenku, že počínaje dneškem není Zelenský legitimní prezident, ale diktátor. Na Ukrajině má psychologická operace velmi omezený účinek, protože Zelenský se navzdory všemu vývoji těší masivní podpoře mezi Ukrajinci – i když už není tak velká jako na začátku války. Kde ale podobné argumenty nachází živnou půdu, to je už tradičně pátá kolona Ruska v Evropě a USA. To ať předem víte, jaké argumenty na vás vytáhnou příbuzní na příští rodinné návštěvě. A teď další novinky:
Timothy Snyder přirovnal současnou situaci na Ukrajině k roku 1938 v Československu. Podle Snydera by totiž nikdy nedošlo k druhé světové válce, pokud by se Československo rozhodlo neuznat výsledek Mnichovské dohody a bránit se. Tím, že Československo kapitulovalo, mohl Hitler zabrat zdejší velmi pokročilý zbrojní průmysl, vyzbrojit německou armádu a zaútočit už o rok později na Polsko, a to z jiné, výhodnější geografické pozice. A přesně to by se podle Snydera stalo, kdyby Rusko nebylo na Ukrajině poraženo: zabralo by ukrajinské zdroje a zbrojovky, naverbovalo statisíce ukrajinských vojáků do své armády a později mohlo ohrožovat další evropské státy, tentokrát ale o stovky kilometrů západněji než doposud. Ukrajina nás tedy udržuje v roce 1938. A podle toho, jak se nyní zachováme k pomoci Ukrajině, může buď válka brzy skončit, nebo se může o pár let později vrátit, jen mnohem větší a ničivější, a už nejen na Ukrajině. Co si vybereme? Než to vymyslíte, projděte si další aktuality:
Britský ministr obrany označil postoj Západu k válce na Ukrajině za nesmyslný. Podobně se vyjádřila také estonská premiérka nebo prezident Zelenský, když vyslovil obavu, že Západ, a zejména Spojené státy, nechtějí nechat Ukrajinu vyhrát. Na Západě prý panuje určitá schizofrenie, kdy partnerské státy Ukrajinu sice podporují, ale zároveň se obávají toho, co by se mohlo stát na geopolitické scéně, kdyby Rusko prohrálo, což vede k laxní odezvě a zpožděním v dodávkách vojenské pomoci. Zatímco tedy Ukrajina touží po spravedlivém míru, Západ chce hlavně, aby válka skončila. Jakkoliv. A ideálně prý tak, aby Ukrajina vyhrála, ale Rusko zároveň neprohrálo. Slušný guláš, co? Naštěstí ty další zprávy jsou už o něco srozumitelnější:
Rusové nejspíš svou Charkovskou ofenzivou chtěli natáhnut frontu, aby oslabili ukrajinskou obranu na klíčových úsecích, kde se snaží už několik týdnů prorazit – například směr na Časiv Jar. Analytici ale správně poznamenávají, že tím Rusové rozředili nejen ukrajinskou obranu, ale také své vlastní řady. Ukrajinci už tak několik dní po sobě úspěšně vytlačují Rusy z pozic u Lymanu a zasazují jim při tom značné ztráty. Neznamená to ale, že situace se vyvíjí pozitivně. Rusové stále mají velkou početní převahu na většině fronty a podle Ukrajinců je útok v Charkovském směru nejspíš prvním z mnoha. Ukrajinci proto apelují na partnery, aby zrušili zákaz zasahovat ruské cíle v Rusku západními zbraněmi, a mohli tak ničit ruská shromaždiště ještě před útokem. Snad se Západ pochlapí. Teď další novinky:
Ukrajinci podnikli v noci na dnešek rozsáhlý útok pomocí dálkových dronů na ruský vojenský přístav, nákladové nádraží a rafinérii v Novorossijsku, na základny v Sevastopolu a na rafinérii v Tuapse. Ruská PVO tvrdí, že znaškodnila 102 dronů, videa z míst dopadu ale potvrzují možná i desítky úspěšných zásahů. Sevastopol se po útoku dronů ocitl ve tmě, areál rafinérie v Tuapse hoří, jediné, kde zatím neexistují konkrétní informace, je Novorossijsk, kde nyní kotví většina lodí ruské Černomořské floty, ale i tady nebudou škody podle videí malé. Detaily ale budou k dispozici až později. A nebo také vůbec. Záleží, zda se podaří pořídit kvalitní satelitní snímky nebo videa přímo ze zasažených míst. Mezitím pojďme na další novinky:
Po včerejším pokusu o atentát na slovenského premiéra Fica se naplno roztočili kola ruské dezinformační mašinérie. Prokremelské účty na sociálních sítích, a to nejen na Slovensku, ale i v dalších zemích, sdílí narativ ruské propagandy, že střelcem měl být liberál ze strany Progresivní Slovensko, a že měl být instruován ukrajinskou rozvědkou – v odplatě za Ficovy proruské postoje. Skutečnost je taková, že střelec byl přesným opakem liberála. V minulosti publikoval rasistickou literaturu, byl příznivcem paramilitární organizace Slovenskí branci, která měla napojení na ruské speciální jednotky a Noční vlky, kandidoval za krajně pravicovou národoveckou stranu a vyjadřoval podporu neonacistovi Kotlebovi. Ale na Slovensku, jehož značná část populace je silně pod vlivem ruské propagandy, bohužel padají dezinformace na úrodnou půdu, a tak verze o střílejícím příznivci Šimečky z Progresivního Slovenska, nerušeně žije v hlavách voličů současné vládní koalice. Navíc se objevují indicie, že koalice se pokusí využít incident k ještě větším represím proti občanské společnosti a svobodnému tisku. A bohužel je Slovensko v situaci, kdy nejde ani věřit policistům a soudům, že bude zločin řádně prošetřen, což potvrzuje účelově uniklá nahrávka, kde se má viditelně zmatený pachatel „doznávat“ k tomu, že motivem pro střelbu byla Ficova politika vůči mainstreamovým médiím, která jako by vypadla ze špatného ruského filmu. Držím palce panu Ficovi, aby se uzdravil. Spravedlnost nejde brát do vlastních rukou a oponenty střílet. Na druhou stranu držím palce i Slovensku, aby pokusy o převzetí moci, které zřejmě přijdou, ustálo a vyšlo z nich i nadále jako demokratická země. A teď další novinky:
Jedna z nejhorších věcí, co dělají s člověkem vlivové a psychologické operace, je, že ho uzavírají do alternativní reality, ve které není schopný pochopit, proč se věci kolem něj skutečně dějí, zaujímat k nim informované postoje a přijímat správná rozhodnutí. Aktuálně to jde krásně pozorovat na reakcích Rusů z Bělgorodu na výbuchy v jejich domovském městě, kdy točí videa na sociální sítě, na kterých se rozčilují, jak nechápou, proč se jim to děje, a proč Ukrajinci vůbec zasahují obydlená města. A nejspíš to opravdu nechápou. Protože v ruských televizích se reálné záběry z války vůbec neobjevují. Rusové neví, jak dnes vypadá Bachmut, netuší, jak vypadá Charkov nebo Avdijivka. V ruské televizi se vysílají jen propagandistické reportáže někde z týlu, kde vojáci předstírají boj, následně velitel na kameru ohlásí, že ruské síly chirurgicky přesně zneškodnily základnu ukrajinských nacionalistů, a i po každé palbě na školy, úřady, autobusová depa, elektrárny nebo rušná náměstí se ruský divák dozví jen, že zasažen byl vojenský cíl, a to se 100% přesností i úspěšností. V horším případě pak ruská televize tvrdí, že ruské údery zničily základny sil NATO i s veliteli. A Rusové tomu věří. Protože to je jejich jediný zdroj informací. Pro naše spoluobčany konzumující propagandu ale často také. Můžete sice namítnout, že Češi přece mají přístup i k veřejnoprávním a jiným médiím, jenže prvním krokem vlivové operace je přesvědčit své publikum, že „mainstreamová média lžou“. A ve chvíli, kdy tomu člověk uvěří, pak je pro něj propaganda, maskující se za necenzurované, jediné pravdivé informace, de facto jediný zdroj informací, i když dál žije v demokratické zemi s přístupem ke svobodným médiím. Snaha propagandu omezit, není snahou o cenzuru. Je to snaha o obranu před informačním rozměrem války. Obrana naší země, jejích hodnot a nakonec i těch, kteří se nedokáží bránit sami – stejně jako ve skutečné válce. Nechali byste svou rodinu a kamarády vědomě padnout jen kvůli tomu, že neumí běhat nebo střílet? Tak nenechávejme padnout lidi ani pod granáty propagandy. A teď další novinky:
Ukrajinská SBU oznámila, že zadržela skupinu kolaborantů naverbovaných ruskou rozvědkou, kteří se chystali 9. května provést teroristické útoky na supermarkety v Kyjevě pomocí výbušnin maskovaných v plechovkách se sypaným čajem, aby je nemohli snadno odhalit policejní psi. K explozím mělo dojít v nákupní špičce, aby bylo obětí co nejvíce. SBU svoje tvrzení doložila záběry ze zatýkání, videi z CCTV kamer v nákupních centrech a přiložila i snímky komunikace kolaborantů a ruských agentů, kterou si vyměňovali v Messengeru. U jednoho ze zadržených pak SBU našla v kufru auta další připravené plechovky. Jak že je ta věta? Aha, jasně: Rusko je teroristický stát. Ale to vám nemusím připomínat, pojďme radši na další novinky:
Ukrajinský novinář a analytik Butusov zveřejnil poměrně komplexní a dobře informovaný pohled na situaci u Charkova, čímž rozptýlil některé domněnky z minulých dní. Situace je tedy taková, že Rusové vstoupili do některých prázdných obcí v pohraničí, kde nebylo možné vybudovat obranu, a využívají obce k pokusům o další výpady ve dvou až třech směrech. První ukrajinská obranná linie je přitom mnohem dál, než kam aktuální výpady Rusů dosahují. Proč? Protože budovat těsně u hranic znamenalo být neustále pod palbou ruských děl a minometů. Můžete namítnout, že Rusové přeci Surovikinovu obrannou linii vybudovali pod palbou, ale právě tady se nejvíc projevuje rozdíl v mentalitě obou zemí: Zatímco Ukrajinci si životů vlastních lidí váží, Rusům nedělá problém poslat na smrt tisíce dělníků z východu Ruska a asijských zemí, když to splní účel. Každopádně určité problémy s obranou na ukrajinské straně jsou. Některé pozice prý byly vybudovány na špatných místech, a tak teď vojáci na frontě musí narychlo kopat zákopy v nejvíce exponovaných směrech, aby „zalepili“ případné díry v obraně. Rusko také včera přesunulo na ukrajinskou stranu hranic několik desítek kusů těžké techniky a se silou zhruba pěti pluků se pokouší proniknout do Vovčansku, kde údajně došli až k masokombinátu na severní straně města. Rusové tu opakují svou prověřenou „osvoboditelskou“ taktiku: rovnají město se zemí raketami, děly, leteckými pumami a minomety. Ukrajincům se daří účinně využívat FPV drony, protože ruský elektronický boj je tu prakticky neexistující, a všude tam, kde Rusové došli k předsunutým obranným pozicím, utrpěli obří ztráty. Došlo také k výměně velitelů ukrajinských sil v oblasti a situace se údajně průběžně zlepšuje a stabilizuje. Rusové mají připravených až 50 000 vojáků, Butusov ale hlásí, že podmínky pro průlom zatím nedokázali vytvořit a ani by výhledově neměli. Jako vždy je ale potřeba brát v potaz všechny proměnné, situace se tedy může velmi rychle měnit. Proto držte všechny čtyři palce. A teď pár dalších zpráv:
Bělgorod hlásí, že po explozi se sesunula část jedenáctipodlažní bytovky. Rusko okamžitě obvinilo Ukrajinu z ostřelování civilistů, jenže vidle do této verze incidentu hodila Rusům jedna z CCTV kamer na protějším domě, která ukazuje, že výbuch přišel z opačné strany, než jsou ukrajinské hranice. Pravděpodobnější je tedy, že ruský letoun opět „upustil“ leteckou pumu nebo že jde o výbuch plynu. Vyloučena není ani akce pod falešnou vlajkou (vzpomeňte si na zinscenované bombové útoky v Rusku pro ospravedlnění invaze do Čečenska), o čemž diskutují dokonce i sami ruští občané na Telegramu, když zmiňují „Rjazaňský cukřík“. FSB prý nedávno prováděla v tomto domě z neznámých důvodů prohlídku. Navíc nedávno ukrajinské SBU varovala, že Rusko chystá v Bělgorodu jakousi akci pod falešnou vlajkou. Rusové každopádně video z CCTV kamery také viděli, a tak přišli s – doslova – neuvěřitelným příběhem o tom, jak budovu zasáhla ukrajinská Točka-U, kterou trefila ruská protivzdušná obrana, načež raketa udělala zatáčku ve tvaru „U“ a dopadla na budovu ze strany ruského vnitrozemí. Je to opravdu hodně divoká historka. Ale můžete si být jisti, že v uzavřených kanálech páté kolony už je ukrajinská Točka tím jediným existujícím vysvětlením. Tak až to během návštěvy vytáhne váš strýček, aspoň budete vědět, odkud vítr fouká. Tady je zbytek aktualit:
Analytici potvrzují včerejší informace ohledně situace v Charkovské oblasti. Rusové překročili hranice na vícero místech s minimem těžké techniky a zabrali pozice v několika vesničkách, které jsou mnohdy doslova pár metrů od hraniční čáry – v šedé zóně. Pokusy proniknout alespoň k první linii ukrajinské obrany dopadly pro Rusy velmi nepříznivě. Navíc se podařilo geolokovat některé fotky a videa z dronů a ukázalo se, že většina nasazené těžké techniky byla zničena ne na ukrajinské, ale ještě na ruské straně hranic. Boje od rána probíhají u Pletenivky, která je vzdálená pouhých 1,5 km od ruské hranice. Ukrajinské velení působí poměrně klidně a informuje, že nejtěžší boje se očekávají v příštích dvou měsících, až Rusové odhalí slabiny v ukrajinské obraně a zvolí místo pro svou chystanou ofenzivu. Ukrajinci zároveň věří, že pokud zahraniční pomoc dorazí včas, situace se postupně začne obracet ve prospěch obránců. Pokud. I loni se bohužel plánovalo okolo určitých předpokladů, zejména co se dostupné výzbroje týče, ale ta mnohdy dorazila pozdě, nebo dokonce vůbec. Snad se Západ poučil. A teď další novinky:
Ukrajinci v noci zasáhli další dvě velké ropné rafinérie v Rusku včetně největší rafinérie v Kalužské oblasti „Pervij Závod“. A zatímco Spojené státy se v minulosti obávaly, že podobné útoky povedou k vyšším cenám paliv na světovém trhu, vývoj zatím naznačuje opak – a je to překvapivě poměrně logické. Rafinérie totiž nesouvisí s tím, kolik ropy Rusové dokáží vytěžit ze země a dodat na trh, ovlivňují pouze to, kolik té ropy dokáží sami zpracovat a prodat jako hotový benzín, naftu a další produkty. Ničení rafinérií tak Rusy nutí vyvážet nikoliv hotové produkty, ale více levnější surové ropy, která se následně zpracuje v zahraničí, díky čemuž část hodnoty konečného produktu zůstává mimo Rusko. Cena paliva na trhu tedy zůstává stejná nebo dokonce mírně klesá, chudne pouze ruský rozpočet. Takové situaci se říká win-win. Proto přeji ukrajinským dronům další šťastné cesty a ke svého vytyčenému cíli. A mezitím pojďme na další novinky:
Prezident Pavel v rozhovoru pro ARD uvedl, že Západ strávil příliš času diskusemi a posuzováním rizik u každé plánované dodávky vojenské pomoci Ukrajině. Kdyby podle něj přišla pomoc na Ukrajinu dříve, mohla být dnes situace diametrálně odlišná. Pavel také přiznal, že dodávky munice z české iniciativy jdou pomaleji, než by si představoval. Na vině jsou prý ruská protiopatření, která jsou úspěšná mimo jiné díky tomu, že informace o dodávkách jsou z velké části veřejné, což Rusům umožňuje efektivně operovat a podnikat rychlé kroky, aby dodávky co nejvíce zdrželi. Připomeňme si v téhle souvislosti, že jistý bývalý premiér a agrobaron nedávno vyzval vládu, aby se zodpovídala veřejnosti a ukázala, od koho a za kolik munici nakupuje. Jeho výzvu bezpečnostní analytici obratem označili za krok, který by nejvíce nahrál právě Rusům – přesně z těch důvodů, které uvádí prezident Pavel. Politici ze stejné strany pak v minulosti mimo jiné upravovali tendr na dostavbu Dukovan na míru ruskému Rosatomu a pravidelně šíří narativy ruské propagandy během projevů v parlamentu nebo v televizních debatách. Být pod ruským vlivem přitom nutně neznamená, že si dotyční vliv uvědomují. Ve zmíněných případech o tom ale nejde příliš pochybovat. A teď pár novinek:
Evropa si dnes připomíná výročí konce druhé světové války, respektive osvobození Evropy od nacistů. Bohužel, komunistickým výkladům dějin navzdory, osvobozena byla jen část území Česka, a i to se brzy mělo změnit. Na většině území se jedna okupace proměnila v jinou, trvalejší. Navíc ze strany státu, který jen pár let předtím pomohl nacistickému Německu druhou světovou válku rozpoutat, a kdyby bylo po jeho, okupoval by střední a východní Evropu už v roce 1939. A zatímco západní Evropa, skutečně osvobozená spojeneckými vojsky, zažívala nebývalý rozmach a rozkvět, na východ od železné opony Moskva drancovala země od jejich nerostných surovin, ničila dříve prosperující průmysl a terorizovala populaci v celé své vlivové sféře. Už jen to, když Putin říká, že rozpad SSSR byl historickou tragédií, kterou chce napravit, by nás mělo hnát na barikády. Tím spíš, když se to pokouší realizovat. Ale zpátky do přítomnosti, tady jsou novinky:
Putin byl oficiálně inaugurován do funkce prezidenta Ruské federace. Popáté. V demokratických zemích je obvykle omezena maximální doba ve funkci jednotlivých osob nebo maximální počet mandátů. A nejinak tomu bylo i v Rusku. Dokud si Putin nenechal svým loutkovým parlamentem schválit změnu Ústavy, která mu umožňuju vládnou prakticky neomezeně. Největší hanbou celé téhle šarády ale zůstává skutečnost, že přítomni byli i zástupci z šesti evropských zemí: Maďarska, Slovenska, Řecka, Malty, Kypru a překvapivě také Francie. Připomeňme si, že na Putina je vydán mezinárodní zatykač, Rada Evropy neuznává legitimnost úřadu prezidenta Putina, a je proto přinejmenším nevhodné, aby státníci svou přítomností tohoto diktátora a zločince naopak legitimizovali. Dva poslední roky nás očividně nic nenaučily. Tak pojďme na další novinky:
Ukrajincům se podařilo zasáhnout námořním dronem ruský hlídkový člun na okupovaném Krymu. Útoku se účastnilo hned několik dronů. Rusům se podařilo minimálně jeden dron zlikvidovat palbou z helikoptéry. Později se na ruských kanálech objevila informace, že některé použité námořní drony nesly protivzdušné rakety, což dokazují i fotky, jeden z dronů dokonce po jedné z helikoptér vypálil, bohužel ale minul. Rusové jsou z nového typu dronu upřímně zděšeni a konstatují, že jediný důvod, proč nepřišli i o helikoptéry je, že použitý systém na ukrajinských dronech zatím nefunguje tak, jak má. Tak snad se tyhle nedostatky podaří Ukrajincům brzy vyladit. Ale vás zajímají i další zprávy. Tady jsou:
Do Česka po zastávce na Slovensku dorazili Noční vlci, resp. jejich evropští členové. Skuteční Noční vlci jsou prorežimní krajně pravicový klub ruských motorkářů, který Putin využívá nejen k šíření vlivu, ale také k organizování diverzních akcí v zahraničí. Kreml dokonce Noční vlky přímo financuje, a to podle odhadů až vyššími stovkami miliónů rublů ročně. Timothy Snyder je ve své knížce označuje za paramilitární propagandistické uskupení. A nutno říct, že oprávněně. V roce 2014 například pomáhali „pacifikovat“ ukrajinské aktivisty na Krymu a později dokonce verbovali dobrovolníky pro ozbrojenou účast v konfliktu. Kvůli tomu se ocitli na sankčním seznamu Spojených států, Kanady, ale také Evropské unie. Každý rok pak donedávna pořádali svou spanilou „Jízdu na Berlín“, která má symbolizovat porážku nacistického Německa Sovětským svazem, ačkoliv v posledních letech symbolizuje spíš Putinovy imperialistické myšlenky na znovudobytí východní a středí Evropy a navrácení zemí bývalého SSSR a Východního bloku zpět pod ruský vliv. To, že v době zuřící války na Ukrajině, můžou “místní” Noční vlci volně projíždět Evropou a pořádat propagandistické akce, je mimo běžné chápání. Ale je to jen další střípek do pasivity Západu a jeho neschopnosti se ruským vlivovým operacím bránit. Ostatně, kam až to může vést, nejlépe ilustruje jedno z videí níže. Ale teď další novinky:
Včera uplynul už 800. den ruské invaze na Ukrajinu. Invaze, o které Putin do poslední chvíli tvrdil, že se nechystá. Invaze, která podle Putina neměla za cíl žádné územní zábory a násilné politické změny. Invaze, pro kterou Rusko vytvořilo řadu zdůvodnění, která často popírala sama sebe nebo dřívější Putinova vyjádření – například, když Putin tvrdil, že invaze musela přijít kvůli rozšiřování NATO k ruským hranicím, ačkoliv sám dříve prohlásil, že Ukrajina do NATO pravděpodobně vstoupí a že v tom žádný problém nevidí a nevadilo mu ani, když do NATO vstoupilo Švédsko a Finsko. Přesto existuje stále dost lidí, kteří tvrdí, že bychom se s Putinem nějak měli dohodnout. S tím Putinem, který žádné dohody nectí, stovky už jich porušil a žádné ani v budoucnu dodržovat nehodlá. Ostatně, i kdyby svět na dohody přistoupil, to samo o sobě by znamenalo popření mezinárodního práva. Dali bychom tím všem současným i budoucím velmocím zelenou k tomu, aby kdykoliv zabraly jakékoliv území, protože by věděly, že si nakonec alespoň část budou moct ponechat. A v takovém světě, kde neplatí pravidla, respektive platí jen pravidlo silnějšího, já rozhodně žít nechci. Vy ano?
Ruská propaganda se snaží zdiskreditovat protesty v Gruzii ve prospěch současné proruské vlády. Narativy propagandy jsou stejné jako obvykle: Protestující mají být placení Sorosem a Evropskou komisí (10 000 rublů na den). Propaganda také tvrdí, že do Tbilisi dorazili na pomoc protestujícím občané Ukrajiny a mezi nimi i odstřelovači z Azovu. Připomeňme si, že ruská propaganda popírá léta i to, že by v roce 2014 na Majdanu střílely režimní jednotky podporované ruskými poradci, ale měli to prý být ukrajinští nacionalisté, resp. (budoucí) Azovci. Ruská propaganda je jako agresivní rakovina, kterou jde jen těžko léčit, aniž by přitom člověk nezasáhl i do „těla“. Na druhou stranu, lepší příležitost řešit ji legislativou, už možná nikdy nebude. Tak snad si to poslanci uvědomují. A teď pár novinek:
Jedna z oblastí, kde se Rusům dlouhodobě daří, je elektronický boj. Ať už jde u rušení komunikace mezi jednotkami nebo signálů dronů, ale i dalších systémů, je to zkrátka oblast, kde Rusové opakovaně prokázali, že se dokáží velmi rychle přizpůsobit novým podmínkám. Například podle nejnovějších analýz byla úspěšnost zásahů GPS municí Excalibur krátce po jejím dodání na Ukrajinu okolo 75 %, letos už ale úspěšnost klesla na cca 6 %, a to jednoduše proto, že Rusové se naučili signál střel rušit. Proto také mezi videi delší dobu nenacházíme tolik příkladů tandemu dron-Excalibur, ale spíše dominují ty rakety a drony, které dokáží pracovat na více frekvencích, nebo se navádí kombinací různých systémů. A proto jsou nyní ruské rušičky víc než kdy jindy mezi prioritními cíli. Ukrajincům se daří částečně kompenzovat situaci neustálým měněním frekvencí, ale také integrací systémů AI do některých novějších dronů, které díky tomu dokáží najít cíl „samy“ poté, co se k němu dostatečně přiblíží. Je to ale neúnavná a nikdy nekončící práce.
Slovensko poskytlo ochranu Arťomu Marčevskému, hlavě ruské vlivové operace s cílem šířit ruskou propagandu a uplácet evropské politiky, kterou nedávno rozbila česká BIS ve spolupráci s dalšími evropskými agenturami. Marčevský se proto ocitl na českém sankčním seznamu a dalším krokem mělo být zrušení povolení k pobytu na území EU. Slovensko se ale nepochopitelně Marčevského zastalo a díky státní ochraně se může dál po Unii volně pohybovat a pokračovat ve svých aktivitách. Slovenský krok jde přímo proti zájmům Česka, ale i NATO, EU – a nakonec i Slovenska. Jediný, kdo z něj těží, je opět Rusko. Slovensko se tedy opět zachovalo jako prodloužená ruka Ruské federace. Teď nezbývá než doufat, že si to Slováci nenechají líbit. Ale teď další novinky:
Tucker Carlson pokračuje ve své ruské propagandistické krasojízdě. Na svém profilu na síti X dnes zveřejnil interview s nepokrytým ruským fašistou a zastáncem genocidy Ukrajinců, ideologem ruského imperialismu Alexandrem Duginem, jehož dcera Maria, taktéž nepokrytá fašistka, zemřela loni při bombovém atentátu. Tucker uvedl Dugina jako „nejslavnějšího ruského politického filozofa, jehož názory jsou vnímány jako tak nebezpečné, že ukrajinská vláda zavraždila jeho dceru a Amazon odmítá prodávat jeho knížky“. V rozhovoru se pak Dugin prezentuje jako neškodný dědeček s mírnými postoji v dalším pokusu ruské propagandy vnutit západnímu publiku dojem, že mainstreamová média jim cíleně lžou a oponenty neopodstatněně označují za fašisty, aby cenzurovala nepohodlné názory. Dugin je přitom autorem takových výroků, že je nejde ani citovat, aniž by Meta člověku okamžitě neomezila profil pro podněcování k násilí, nenávistným výrokům a popírání genocidy. To, co je na současném „antisystémovém“ proudu to nejnebezpečnější, je právě to, že v rámci svého boje proti „mainstreamu“ jsou členové proudu ochotní spojit se i s těmi nejhoršími ideologiemi a jejich představiteli a legitimizovat je v široké populaci. A u fašistů ve světě a jejich spojenců ještě chvíli zůstaneme:
Policie odložila případ výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, přičemž konstatovala, že osoby, které stály za výbuchem, byli agenti ruské vojenské rozvědky. Cílem útoku mělo být zabránění dodávkám zbraní do oblastí konfliktů, kde se Rusko v té době angažovalo – tedy primárně na Ukrajinu a do Sýrie. A proč byl případ odložen? Protože i když jsou pachatelé policii známi, nelze v případu nikam pokročit, pokud Rusko podezřelé nevydá. A Rusko samozřejmě svoje rozvědčíky nevydá. Nicméně to po něm ani nikdo nechce. Důležité je, že vyšetřování definitivně potvrdilo, že Rusko na našem území provedlo atentát, při kterém zemřeli dva občané Česka. Přidejte k tomu fakt, že Rusko nás označilo za nepřátelský stát a léta proti nám vede hybridní válku, a znovu se nabízí otázka: proč se nebráníme? Proč nejednáme recipročně? Proč tolerujeme domácí kolaboraci s nepřátelskou mocností, která vraždí naše občany? Odpovědí se nabízí vícero, ale nechejme to tentokrát otevřené a pojďme projet další novinky:
Ukrajinské rakety (nejspíš ATACMS) zasáhli pozici ruské PVO na mysu Tarchankut na okupovaném Krymu. Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že PVO zničila 17 dronů a všechny vyslané rakety, čemuž se věří jen těžko. Rozsah skutečných škod zatím není znám, nicméně je jisté, že Ukrajina si postupně dláždí cestičku ke zničení Krymského mostu, kdy jediné, co jí aktuálně brání, je početná, ale postupně řídnoucí ruská protivzdušná obrana poloostrova. Stejně jako u dalších kroků je ale potřeba říct, že tohle všechno mohlo být dávno vyřešeno, kdyby Rusové nedokázali otrávit americké republikány, kteří poté blokovali dodávky zbraní Ukrajině. Obávám se, že historie nebude k současné Republikánské straně příliš shovívavá. Ale každý svého štěstí – a stejně tak svého odkazu – strůjcem. Teď pár dalších novinek:
Ruská propaganda šíří už stopadesátou variaci na pohádku o raketovém úderu na tajnou základnu plnou generálů NATO. Tentokrát je ale velmi speciální, protože v ní figuruje Česko – logicky, protože variace na tenhle propagandistický narativ vždy jmenuje toho, kdo aktuálně Ukrajině výrazně pomáhá. A Česká iniciativa pro nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu nenechává Rusy v klidu spát. Podle Rusů tak mělo dojít k zásahu jakési tajné základny v Charkově, kde čeští armádní důstojníci právě školili agenty ukrajinské civilní rozvědky v komunikaci a šifrování. Při úderu mělo zemřít sedm důstojníků Armády ČR. Mohl bych poprosit zde přítomné vojáky, aby se spočítali, zda jim někdo nechybí? Tak jak? Nikdo? Samozřejmě. Rusové už takto ve své fantazii zlikvidovali celý důstojnický sbor NATO několikrát. Jen se to pokaždé podaří tak dobře ututlat, že nikdo nikde nechybí. Ale zpátky z šíře fantazie do syrové reality. Tady je pár aktualit:
Dnes je to přesně 38 let od havárie a výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Tehdy stačilo málo, a velká část Evropy mohla být dnes stále neobyvatelnou. Proč ale zmiňuji havárii tady? Jednak proto, že se Ukrajiny týká – Černobyl se nachází na Ukrajině, v pohraničí s Běloruskem – ale hlavně proto, že jde o dokonalou ukázku sovětské mentality, která z Ruska nikdy nezmizela a která produkuje systém korupce a lží, který je tak ponořený do sebe sama, že i v kritické situaci dokáže padnut za oběť vlastní propagandě. Díky bohu za to, že tomu tak je. Právě uvěření vlastní propagandě bylo hlavním důvodem, proč Rusům nevyšla jejich počáteční invaze a proč nikdy nedobyli Kyjev. A i teď se tento systém všudypřítomných lží podílí na nesprávném vyhodnocení situace na bojišti a velkých ztrátách pro ruské síly. Rusové se ale dokázali poučit. Nechyťme se proto pro změnu my do pasti našich narativů a nepodceňujme ruskou armádu. Ještě nás čeká spousta špatných zpráv. Ale teď pár dalších, veskrze dobrých:
Spojené státy odhalily obsah prvního z nových balíků vojenské pomoci. Jeho celková hodnota se pohybuje okolo miliardy dolarů. Ukrajina díky němu získá rakety pro PVO systémy (RIM-7 a AIM-9M), rakety Stinger, rakety pro systémy HIMARS (včetně ATACMS), 155mm munici pro dělostřelecké systémy (včetně kazetové munice), minometné granáty, munici do ručních zbraní, další vozidla Bradley, nejrůznější obrněná vozidla a pěchotní transportéry, ženijní vozidla, střely TOW, Javelin a AT-4, naváděné letecké pumy, protitankové a protipěchotní miny (včetně Claymore), nálože pro čištění minových polí, výbavu pro noční boj a nejrůznější náhradní součástky a další vojensko-technický materiál. Místní v Polsku hlásí, že už od včerejšího večera přistávají na polských letištích americké vojenské speciály. Zajímavé je, že většina z nich nejspíš létá bez zapnuté identifikace, protože se lety neukazují na trackovacích službách. Je tedy dost dobře možné, že skutečný objem dodávek se Američané snaží utajit. Ostatně někteří američtí politici naznačili, že Ukrajina obdrží v rámci balíčku i věci, které nebudou předem zveřejněny, a že na Rusy čeká na bojišti pár překvapení. Je to důvod k radosti? Nejspíš by měl být. Bohužel se nedá zapomenout na to, že pomoc přichází s několikaměsíčním zpožděním, které stálo ukrajinské síly životy, techniku i obranné pozice, a Rusové i v tuhle chvíli dál útočí. Snad ne nadlouho. A teď další aktuality:
Rusko plánuje v následujících týdnech vrhnout proti ukrajinské obraně doslova všechno, co má, aby se pokusilo dobýt co nejvíce území před tím, než na frontu dorazí zahraniční vojenský materiál a technika. Je tedy velmi pravděpodobné, že taktické průlomy, jako ten, který probíhá u obce Očeretyne, uvidíme častěji. Úkolem ukrajinských sil bude zabránit ruské armádě, aby svoje útoky proměnila ve strategický úspěch s tím, že poté by se karta měla začít obracet. V ruských televizích ale mají o budoucnosti úplně jiné představy. Například nově jmenovaný člen ministerstva obrany Apti Alaudinov v pořadu Olgy Skabajevové tvrdil, že Rusko do roku 2030 porazí a rozloží NATO, dobude několik jeho členských států a ty pak budou „škemrat na kolenou“, aby je Rusko přijalo do své nové unie. Rusko s námi zkrátka dávno ve válce je, ať si to připouštíme, nebo ne. A čím dříve si to připustíme na všech úrovních, tím dříve se budeme moct začít účinně bránit proti jeho vlivovým operacím. Ale zpátky k novinkám, je jich dost:
Zatímco svět se bojí toho, co by se mohlo stát, kdyby Rusko prohrálo válku na Ukraině, Timothy Snyder připomněl, že porážka je to nejlepší, co se může imperialistickému režimu přihodit. Jako hlavní příklady uvedl nacistické Německo a jeho spojence Japonsko – dvě země, které byly ve druhé světové válce poraženy, díky čemuž se o několik dekád později staly suverénními sebevědomími státy s demokratickým zřízením a silnou ekonomikou. Podle Snydera by tedy porážka Ruska měla být v zájmu nejen Západu, ale i samotného Ruska, které by tak dostalo šanci na obrození. Otázkou je: využili by Rusové takovou šanci? Možná. Ale pouze pokud by porážka znamenala konec Putinova režimu, potrestání všech jeho přisluhovačů a národní sebereflexi. A po posledních dvou letech, a zejména po tom, co člověk mohl pozorovat, jak na válku zareagovala ruská společnost, se těžko věří tomu, že je podobný proces v Rusku možný. Ale nikdy neříkejme „nikdy“. A teď další novinky:
Mezi ruskými vojáky se očividně šíří paranoia, že jsou jejich řady kompromitované západními agenty a informátory. Množí se totiž zprávy o tom, že ruští vojáci, separatistické milice nebo kadyrovci zadrželi, mučili a někdy i zabili náhodné kolemjdoucí, ale dokonce i vlastní vojáky, které podezírali ze špionáže, a to jak na okupovaných územích, tak i doma v Rusku. Spouštěčem paranoie byla nejspíš série velmi přesných ukrajinských raketových úderů na ruské velitelské posty a citlivé prvky infrastruktury z posledních týdnů, které si Rusové nedokáží vysvětlit jinak, než že Ukrajincům někdo předává koordináty. Ačkoliv na vině je spíš kvalitní práce ukrajinské rozvědky, nejlepší bude Rusům jejich aktuální přesvědčení nevymlouvat. Tak pojďme na další novinky:
Zprávou dne je rozhodně skutečnost, že americká sněmovna včera schválila balík vojenské pomoci Ukrajině ve výši více než 60 miliard dolarů a schválila také zabavení sankcionovaného ruského majetku a jeho předání Ukrajině. Ruské kanály zuří, propagandisti se opět předhánějí ve výhrůžkách a zuří i kanály ruské páté kolony. Ani masivní ruská psychologická operace nedokázala pomoc úplně zastavit, byť i několikaměsíční zpoždění, které se Rusům udělat podařilo, znamenalo pro Ukrajince velké ztráty a změnu dynamiky fronty. Je to tedy poněkud hořkosladké vítězství. A co vedlo republikány k takové názorové otočce? Podle některých analytiků to bylo setkání se zástupci americké rozvědky, která těm „mírnějším“ republikánům představila určité zpravodajské informace o plánech Ruska a jeho spolupráci s Čínou a Íránem na vytvoření „nového světového řádu“. Informace to musely být skutečně závažné, protože několik předních představitelů republikánské strany teď otevřeně komunikuje nutnost podpory Ukrajiny a postavení se Rusku a Číně vojenskou silou. Vlna náhlé veřejné aktivity tajných služeb nemůže být náhodná – věci se daly do pohybu i v Evropě. Bohužel to naznačuje, že některé hrozby ze strany globálního východu jsou tak velké, že rozvědky přistoupily ke zveřejnění informací, aby je politici nemohli zamést pod stůl. Pokud je to tak, pak díky za to. A teď další aktuality:
Česká rozvědka (BIS) pustila členům sněmovní bezpečnostní komise nahrávku, která dokazuje, že německý europoslanec českého původu za stranu AfD Petr Bystroň nejméně v jednom případě převzal přímo od ruského agenta Marčevského úplatek ve výši okolo 500 000 Kč. Nejvíc by mě ale zajímalo, jak na tuhle zprávu reagovaly ostatní proruské figurky ze zdejší páté kolony, které to v naprosté většině případů dělají zadarmo – čistě z nenávisti vůči demokracii a systému, ve kterém neuspěly, z pocitu méněcennosti, závisti a zášti a dalších zavrženíhodných pohnutek. Skutečně, pravděpodobně více než 99 % členů proruských hnutí nejsou žádní placení agenti cizí mocnosti. Jsou to jednoduše zhrzení a frustrovaní lidé, kteří se pro pár vteřin pocitu moci spojí s kýmkoliv – klidně i s fašistickou nepřátelskou mocností. Finanční motivaci má jen zlomek těch, kteří taková uskupení vedou, šíří mezi ně ruskou propagandu z první ruky a dávají tak svým následovatelům pocit výjimečnosti. A pak je tu celá řada osob, kde je plnění nefinanční: například expozice v médiích, kontakty, podpora byznysu a podobně. Jaromír Soukup například nedávno přiznal, že pořad s tehdejším prezidentem Zemanem si na u TV Barrandov objednal přímo investor: Čína. Stát by proto měl mít možnost podobné aktivity na podporu států, které vůči nám jednají nepřátelsky, sankcionovat. A možná se něco podobného už chystá. Ale zpátky k novinkám:
Ukrajinská protivzdušná obrana sestřelila nad Stavropolským krajem ruský nadzvukový strategický bombardér Tu-22M3. Jde vůbec o první sestřel strategického bombardéru od začátku invaze. Ukrajinci údajně použili stejnou strategii jako u sestřelů letounů včasné výstrahy nad Azovským mořem. PVO zároveň zlikvidovala 14 kamikadze dronů, 2 rakety Ch-101/Ch-555, 11 raket Ch-59/Ch-69 a 2 rakety Ch-22. Jedna z raket, kterou se sestřelit nepodařilo, zasáhla centrum Dnipra a zabila 8 lidí a 29 zranila. Mohlo být ale mnohem hůře, po zásahu zmíněného bombardéru se totiž musel preventivně otočit a vrátit na letiště druhý bombardér, který nestihl svoje rakety vypustit. A může se stát, že Rusové budou muset na nějakou dobu svoje starty bombardérů odložit. Držme si palce. Teď pár novinek:
Předseda americké sněmovny Mike Johnson po několika měsících, kdy cíleně blokoval vojenskou pomoc Ukrajině, zničehonic zdánlivě otočil, označil sám sebe za Reaganova republikána a prohlásil, že poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině je kriticky důležité. Podle vlastních slov věří zpravodajským informacím a tomu, že Čína, Írán a Rusko jsou novou Osou zla a že Putin hodlá pochodovat s vojsky skrz Evropu, proto prý není čas na politické hry a je potřeba udělat správnou věc, protože historie bude soudit to, jak se politici k pomoci postaví. O pomoci Ukrajině by se tak mělo hlasovat už v sobotu. Ve hře je balík v celkové hodnotě přes šedesát miliard dolarů, zároveň by zákon ukládat prezidentovi, aby představil strategii vedoucí k ukrajinskému vítězství. V sobotu se tedy ukáže, zda v republikánské straně zvítězí „reaganovci“, nebo je strana dávno v zajetí MAGA republikánů Donalda Trumpa. A pak se děje ještě tohle:
Ukrajinský raketový útok zasáhl letiště Džankoj na okupovaném Krymu. První vlna raket vyřadila tamější protivzdušnou obranu (moderní S-400), další rakety pak zasáhly stroje na přistávací ploše a skladiště ruských raket. Škody jsou pravděpodobně značné, jak se dá tušit z reakcí na ruském Telegramu, ale také ze satelitních snímků a videí, které zachytily rozsáhlé požáry na přistávacích plochách a okolo nich. Na letišti byly v době útoku krom cenných systémů PVO a raket také nižší desítky ruských bitevních helikoptér. Z místa se ještě několik hodin po útoku ozývaly sekundární exploze uskladněné munice. Ukrajinské letectvo mluví o „černém dni pro ruské vzdušné síly. A snad se nemýlí. Vás ale určitě zajímají i další zprávy. Tady jsou:
Zatímco západní partneři pomáhali Izraeli odrazit raketový útok Íránu, pro Ukrajinu se stejná kooperace minimálně zatím nechystá. Podle britského ministra zahraničí Camerona by to vedlo k nebezpečné eskalaci konfilktu, protože by šlo o přímou konfrontaci Západu s ruskou armádou. To samé se dříve říkalo o poskytování vojenské pomoci Ukrajině, poté o dodávání tanků, systémů PVO, později o stíhačkách… To všechno nakonec Ukrajina získala nebo získá. Jak totiž válka na Ukrajině opakovaně ukázala, ruské „červené linie“ jsou jen čmárance červenou pastelkou. Nic neznamenají a jejich překročení k žádné eskalaci nevede. Přesto i po dvou letech tento argument stále rezonuje informačním prostorem a funguje jako alibi pro naši apatii a neochotu. Rusko se konfrontace se Západem bojí jako čert kříže. Nejlepší by tedy bylo ukázat, že my – Západ – se nebojíme ničeho. Namísto toho budeme ještě další měsíce nebo roky číst podobné zprávy:
Profesor Feng Yujun z Pekingské univerzity a přední čínský rusista věří, že Rusko nemůže vyhrát svou válku s Ukrajinou. Jako důvody jmenuje 4 klíčové aspekty současné vojensko-politické situace. Prvním je masivní odpor ukrajinské populace vůči Rusku, který brání Rusům, aby plně kontrolovali dobytá území. Druhým je značná západní podpora Ukrajině, která v konečném důsledku povede k tomu, že Rusko nedokáže ufinancovat své útoky, zatímco Západ nebude mít problém dál financovat ukrajinskou obranu. Třetím důvodem je technologická zaostalost Ruska a post-sovětská de-industrializace země, kvůli kterým Rusku trvá vyrábět a vyvíjet moderní techniku a výzbroj. A nakonec poslední důvodem je atmosféra všudypřítomných lží a korupce v ruské armádě, která brání Putinovi, aby měl po ruce přesný obrázek o vývoji na bitevním poli nebo stavu průmyslu, následkem čehož nemůže přijímat správná, informovaná rozhodnutí. Je celkem pozitivní slyšet takový názor ze země, která jinak s Ruskem úzce spolupracuje. A navíc zní poměrně střízlivě. Tak snad se profesor Yujun nemýlí. A teď novinky:
Jedna z oblíbených taktik ruské propagandy je tzv. „sebenaplňující se proroctví“ (nebo také Golemův efekt). Je to jev, při kterém očekávání nějakých negativních událostí ovlivní chování lidí a v konečném důsledku způsobí, že se negativní událost opravdu stane. Typický je příklad s bankou: pokud dostatek lidí uvěří, že banka krachuje, půjdou z ní rychle vybrat peníze, což povede k tomu, že banka skutečně zkrachuje. Ruská propaganda tuhle strategii využívá s oblibou tak, že zasévá do společnosti defétistické a jinak negativní nálady, což nakonec mění chování jak široké populace, tak v reakci i politické reprezentace, čímž Rusko dokáže ovlivnit rozhodování o důležitých otázkách. A stejné je to s Ukrajinou. Ruská propaganda nepřetržitě dva roky šíří názor, že Ukrajina nemůže vyhrát, nebo že už dokonce prohrála. A dokud se Ukrajině daří, věří tomu jen skalní konzumenti propagandy. Jakmile se ale Ukrajině nedaří, začnou tomu částečně věřit i ti, kdo stojí na straně Ukrajiny. To v důsledku vede k tomu, že klesá společenská poptávka po rozhodnější podpoře napadené Ukrajině, což může ovlivnit ochotu politiků poskytovat jí další vojenskou pomoc – a tedy v důsledku k její porážce. Tak si připomeňme, že ačkoliv teď Rusko mírně postupuje, neznamená to, že vítězí. V meziročním srovnání stále dobytá území ztratilo, navíc plýtvá ohromné množství živé síly a techniky na strategicky nesmyslná dobrodružství, kdy ničí veškerou bojeschopnost vlastní armády na dobytí malých měst, zatímco Kyjev nebo Oděsa jsou stále stovky kilometrů daleko. Ukrajina, nejenom že vyhrát může, ale k vítězství ji stačí opravdu jen minimální pomoc Západu. Tak přestaňme propadat skepsi, a raději udržujme pevnou morálku a odhodlání. I to může ovlivnit, jak se naše reprezentace k celému problému postaví. A teď pár aktualit:
Podle průzkumu veřejného mínění si okolo tří čtvrtin Rakušanů myslí, že by jim měly státy EU vyslat na pomoc armádu, pokud by bylo Rakousko napadeno, zároveň si jen 13,5 % Rakušanů myslí, že by Rakousko mělo poslat armádu na pomoc jinému státu EU. Šokující? Ano. Sobecké? Ano, jistě. Rakouské? Vůbec ne. Stejně by pravděpodobně dopadl průzkum téměř v každé evropské zemi. Všichni na Západě se chtějí mít dobře a žít v klidu a míru, ale nikdo pro to nechce nic dělat, a už vůbec ne cokoliv obětovat. Zároveň je to dokonalý argument pro to, proč nelze o těžkých tématech rozhodovat v referendech. V tomhle případě by referenda nakonec vedla zpátky do izolace a k národním státům. Politici musí dělat těžká a nepopulární rozhodnutí. Pokud je dělat nechtějí nebo neumí, neměli by dostávat naše hlasy. Česko má neuvěřitelné štěstí, že v době ohrožení má právě tu reprezentaci, jakou má. Sice zcela jistě nezůstane u moci po příštích volbách – právě kvůli řadě nepopulárních rozhodnutí – ale pravděpodobně se na ni bude jednou v dobrém a s hrdostí vzpomínat. Ale pryč od politiky, zpátky k aktualitám:
Fico se setkal na východě Slovenska s ukrajinskou delegací… a najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku zapomněl na svoje dřívější tvrzení o banderovcích na Ukrajině, Kyjevě, kde není žádná válka a nutnosti vzdát se Donbasu, aby byl mír. Tedy, o míru mluvil i tentokrát a vyzval k jednání, ale zároveň řekl, že Slovensko plně podporuje integraci Ukrajiny do EU, a že neuznává nárok Ruska na žádná okupovaná území, a to včetně Krymu. Fico také oznámil, že umožní dodávky zbraní Ukrajině ze soukromého sektoru. Klasický bezpáteřní populista. Klidně se prolže do úřadu a nevadí mu, že přitom nevratně zaseje ruskou propagandu ve společnosti, a když dojde na lámání chleba, otočí klidně o 180 stupňů. Takové známe i z dalších končin světa. Ale zpátky k aktualitám:
Rusové zasáhli při dnešním časně ranním raketovém útoku velké skladiště plynu ve Lvovské oblasti, které dodává plyn i do některých evropských států, a také teplárnu Trypilska v Kyjevské oblasti. Provozovatel teplárny, společnost Centrenergo, oznámila, že zařízení ztratilo po útoku 100 % své výrobní kapacity. Teplárna přitom doteď dodávala až 50 % veškeré spotřeby elektřiny v Kyjevské, Čerkasské a Žytomyrské oblasti. Na Ukrajinu mířilo celkem 82 projektilů včetně 20 raket Ch-101/555, šesti raket Kinžal, 12 raket S-300, 4 raket CH-59 a čtyř desítek kamikadze dronů. PVO si dokázala poradit pouze s 57 z nich. Bohužel, zatímco dříve platilo, že Kyjevská oblast byla před raketami poměrně dobře chráněná, situace je dnes výrazně jiná. Svěží vítr mezi unylé reakce Západu dnes přinesl Evropský parlament. Ten na návrh belgického europoslance Verhofstadta schválil krok, kterým se odkládá hlasování o rozpočtu Rady EU do doby, než EU poskytne Ukrajině minimálně 7 baterií systému Patriot, o které Ukrajina partnery zoufale žádá. Pro krok hlasovalo 515 z přítomných 597 europoslanců. Bude zajímavé podívat se, kdo byl proti. Ale teď další novinky:
Ředitel americké FBI Christopher Wray informoval, že Rusko pokračuje v útocích na kritickou infrastrukturu Spojených států, jako jsou podmořské kabely, a nově také shromažďuje zpravodajské informace o americkém energetickém sektoru. O podobných akcích v minulosti informovaly také evropské rozvědky, v několika případech také došlo k poškození podmořské infrastruktury a byly zadržení agenti, kteří mapovali a fotili prvky evropské kritické infrastruktury, vojenské instalace a areály soukromých firem potenciálně přispívajících k obraně Západu. To vše jsou činnosti, které by Rusko mohlo využít k útokům na Západ, byť ne třeba v otevřeném konfliktu, ačkoliv ani to nelze vyloučit. Rusko je bez debat hrozbou. A spolupráce s ním na činnostech proti suverenitě a bezpečnosti Česka by měla být trestně stihatelná. Naštěstí si to snad české úřady začínají uvědomovat. Třeba jako u první novinky:
Ruský bloger Romanov na Telegramu naznačil, že Putin chystá v květnu skutečně masivní mobilizaci. Svoje čtenáře proto vyzval, ať si preventivně připraví vlastní výstroj, lékárničky a další výbavu. Nemůže prý prozradit přesné číslo, co se týče počtu mobilizovaných vojáků v chystané vlně, ačkoliv ho zná, ale zároveň prozradil, že „vzhledem k celkové cifře, pokud nedojde k mírovým dohodám, pak je nepřítel v haj*u“. O chystané mobilizaci mluvili už dříve i západní analytici, kteří věřili, že Putin pouze čekal, až si ve zfalšovaných volbách upevní moc. Do karet mu hraje i jeho propagandistická historka o zapojení Ukrajiny do teroristických útoků. Ruská společnost je nyní natolik zombifikovaná propagandou a nenávistí, že nelze předpokládat, že se Rusové budou případné mobilizaci bránit. A Západ, jako by stále nechápal, co za monstrum na východě roste. Kdy přijde budíček? A přijde vůbec? Ze zpráv to vypadá, že alespoň Francie se skutečně probouzí:
Rusko pokračuje v přesvědčování primárně ruské veřejnosti, že za útok na OC Krokus může Ukrajina. Ruské televize zveřejnily „výslech“ zadržených Tádžiků, kde rozpačitě „přiznávají“, že prý měli po spáchaném teroristickém útoku přejet hranice, kde měli Ukrajinci předem vyklidit cestu skrze minová pole a následně měli jet do Kyjeva, kde jim mělo být vyplacen milión rublů na hlavu. Nevím, co je bizarnější. Jestli představa, že Ukrajinci bez povšimnutí Rusů „umetou“ pachatelům cestičku svým minovým polem na přísně střežené hranici (a co ruská minová pole??), nebo představa, že pachatelé po překročení hranic musí jet dalších 500 kilometrů na Kyjev (proč ne Charkov nebo Sumy??) anebo to, že Ukrajinci platí Tádžikům v měně, kterou nikde kromě Ruska nezaplatí – v rublech (proč ne v dolarech, hřivnách?). Ve skutečnosti je násobně pravděpodobnější, že Rusko pachatele teroristického útoku mučilo a následně instruovalo, aby přesně tohle na kamery řekli, nebo jim nabídlo za zopakování své pohádky mírnější trest. Legrační také je, že v „přiznání“ chybí jakékoliv přesnější informace. Například konkrétní adresa setkání, jména, zkrátka jakékoliv instrukce, které by dodaly pohádce na realističnosti. Místo toho máme jen „Kyjev“ a „milión rublů“ – to jediné, co potřebuje konzument ruské propagandy slyšet. Tak zpátky do reality:
„Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku,“ řekl údajně Winston Churchill krátce po tom, co západní mocnosti podepsaly Mnichovskou dohodu, aby uspokojily Hitlerovu touhu po nové Německé říši. Churchill věděl, že agresor se nespokojí s tím, že mu hodíte kostičku. Agresor chce kořist celou a každý „kompromis“ je jen krátká pauza na jeho cestě k tomu ji ulovit. O necelých sto let později tu máme v podstatě identickou situaci, a západní lídři opět přemýšlejí, že vymění kus cizí země za dočasný mír. Mír, který v tomhle případě znamená vybrakování nerostného bohatství východní Ukrajiny a využití jejích zdrojů k dalšímu zbrojení a budoucím válkám. To není mír. To je pletení oprátky k vlastní popravě. Ona Churchillova hanba, která nám přinese válku. Zároveň – a nevím, jestli si to příznivci takového řešení plně uvědomují – každá událost vytváří v mezinárodní politice precedens. Jaký precedens by vytvořilo postoupení části Ukrajiny Rusku? Takový, že silnější mocnost si může beztrestně uzmout jakékoliv území, které uzná za vhodné. A co je nejsilnější mocnost světa? NATO jakožto aliance, Spojené státy jakožto jeden stát. Znamená tedy volání po ukrojení kusu Ukrajiny, že si nyní NATO může zabírat, co chce? Zamyslete se, milí dezoláti, co chcete. Pokud Rusku povolíte zabírat cizí území, co zabrání ostatním, aby to udělali taky? Ale zpátky ke zprávám:
Ruská pravoslavná církev vydala 27. března tzv. „Dekret 25. světového koncilu ruských národů ‚Současnost a budoucnost ruského světa‘“, ve kterém označila ruskou invazi na Ukrajinu za „svatou válku“ proti „satanistickému Západu“ a „globalistické invazi“. Dekret zároveň zpochybňuje právo Ukrajiny (ale také Běloruska) na suverénní stát, Ukrajinu označuje za „jihovýchodní Rusko“ a tvrdí, že všichni východní Slované jsou ve skutečnosti Rusové. Dokument dále volá po tom, aby ze školních osnov zmizely veškeré „západní vědecké teorie“ a aby se nastolil „kult rodiny“. Pokud jste nechyběli na hodinách dějepisu, nutně ve vás podobná prohlášení musí vyvolávat podobný dojem jako texty Hitlerova nacistického Německa. A nejste daleko od pravdy. Dekret je jen dalším z tisíců dílků skládačky, která jasně dokazuje nacistický charakter Putinova Ruska. Přesto má Putin tu drzost projektovat svoje vlastní nacistické postoje na ukrajinskou vládu, aby se mohl prezentovat jako oběť. To, že tento dekret ani jiná podobná prohlášení, nezaznívají neustále v médiích, je pro mě něco nepochopitelného. Ale i proto vznikla tahle stránka. Tak pojďme na další perly:
Včera uplynulo 75 let od vzniku NATO. Historicky nejúspěšnější obranné aliance, díky které její členové už desítky let nezažili válku, což je při pohledu do historie naprosto bezprecedentní období míru. Přesto se ruská propaganda ze všech sil snaží vykreslit alianci jako agresora kvůli kterému musí v „sebeobraně“ napadat a anektovat sousední státy. Smysl to nedává, ale to nevadí. I tak podobné nesmysly zazní v každé debatě s příznivci Ruska a konzumenty jeho narativů. Pokud k nim ale nepatříte, pak jste si včerejšek mohli připomenout v dobrém. A snad to nebylo naposled. Teď už pár novinek: