Tady je časová osa toho, co se každý den stalo během války na Ukrajině. Tak jak to zaznamenává Tomáš Dvořák. Chcete podpořit tyto pravidelné reporty? Kupte si třeba některou jeho písničku.. Zajíma vás odkud čerpá své informace? Kouknětě na stránku zdroje.
Průběh války na Ukrajině
Rusové podle ukrajinské armády přešli prakticky na celé frontě do útoku. Nicméně, jediný směr, kde se jim v tuto chvíli podařilo frontu posunout, je – poněkud paradoxně – u Robotyne, kde Ukrajinci podnikali opakované výpady v minulých měsících, a to konkrétně v oblasti protkané desítkami zákopů jižně od městečka. Na ostatních částech fronty se zatím o průlomech nehovoří. Ukrajinci naopak podnikli protiútok u Lymanu a dobyli zpět dříve ztracené pozice. Dílčí úspěchy měli také na jihu Avdijivky a v Marjince. Ukrajinci každopádně narychlo posilují obranné pozice, aby Rusy zastavili a ochránili životy vlastních vojáků. A ještě se děje tohle:
Rusko na půdě OSN označilo taktiku Izraele, při které zaplavuje tunely Hamásu vodou, za válečný zločin. A ne, není to vtip. Rusko už ani neskrývá, že v konfliktech stojí na straně teroristů. Samo je navíc zemí, která spáchala tisíce válečných zločinů jen za posledních šest set dní. Je tedy tím posledním, kdo by měl na někoho ukazovat prstem. Ale vás nejspíš zajímají další novinky, tak pojďme na ně:
Finsko nevydá zadrženého člena ruské neonacistické jednotky Rusič Jana Petrovského Ukrajině. Důvodem je obava o to, jak by s ním bylo zacházeno v ukrajinském vězení. To se dá pochopit. Co se dá pochopit méně je, že vzhledem k tomu, že Finsko nevyhoví ukrajinské žádosti, bude Petrovský propuštěn na svobodu. Pro Ukrajinu je Petrovský válečný zločinec, navíc člen skupiny, kterou řada zemí označila za extremistickou nebo dokonce teroristickou organizaci. Na Ukrajině navíc nejsou hlášeny případy, kdy by se s válečnými zajatci a zločinci zacházelo jakkoliv nepatřičně. Zajatci mají poměrně dobré životní podmínky, váleční zločinci jsou pak souzeni podle platných zákonů, a ne v zinscenovaných procesech jako v Rusku nebo „lidových republikách“ na Donbasu. Bohužel žijeme ve světě, kde spravedlnost je až na třetím místě za byznysem a diplomacií. Jestli vůbec. A teď pár novinek:
Fronta poslední dobou zažívá skutečně vysokou intenzitu bojů, ale na druhou stranu se téměř nehýbe ani jedním směrem. Ukrajincům se podařilo získat některé pozice na severu Avdijivky, Rusové naopak mírně postoupili na jihovýchodě. Zároveň se Rusové pokusili vytlačit Ukrajince z pozic u Andrijivky a Kliščijivky, což se jim nepodařilo a utrpěli u toho velké ztráty. Ukrajinci postupně rozšiřují svou přítomnost na levém břehu Dněpru, a to i přes velké ruské protiútoky. Kde se naopak už delší dobu nic neděje, je – bohužel – záporožská část fronty, od které jsme si nejspíš všichni slibovali větší výpad ve směru na Tokmak. Jenže to by Ukrajina musela mít k dispozici všechny zbraně, se kterými ve svých plánech počítala. A v tomhle ohledu Západ selhal a zdá se, že se nedaří nahodit řetěz zpátky. I když pár vlaštovek se objevilo – například iniciativa skandinávských zemí. Je to ale mnohem méně, než by si Ukrajina zasloužila. Každopádně pojďme na novinky:
Rusové včera informovali, že jejich protivzdušná obrana nad Krymem a u jeho břehů sestřelila více než třicet ukrajinských dronů. Ukrajinci ale tvrdí, že některé z dronů byly zničeny ruskou technikou až při vzájemné kolizi. Konkrétně má jít o dvě nebo tři výkonné radarové stanice (Nebo-M, Terek P-18), velitelský post Bajkal-1M, který ruskou PVO v oblasti koordinoval, a také předsunuté stanoviště helikoptér. Místní obyvatelé hlásili nejméně třináct explozí v blízkosti Kerče. Nejspíš šlo o základnu v obci Bagerovo. Zasažena měla být také základna ve Strilkovém na severu poloostrova. Pokud skutečně ke zničení výkonných radarů došlo, mohlo jít o oslabení ruské PVO v přípravě na větší útok. Nejbližší dny tedy ukážou. Novinky
Finské veřejnoprávní médium Yle publikovalo článek o tom, že incidenty ve Skandinávii, při kterých se veřejně pálil Korán, přímo organizovaly… víření bubnů…ruské zpravodajské služby! Vyplývá to z investigativní práce protikorupční organizace Dossier Center. Cílem akcí bylo zvýšit napětí mezi Finskem a Tureckem a také Švédskem a Tureckem a sabotovat tak snahy obou skandinávských zemí o vstup do NATO. Ruské rozvědka měla být napojena přímo na osoby, které knihy pálily, a následně sponzorovala stovky článků o incidentu šířených v arabských zemích, ve kterých tvrdila, že švédská vláda pálení „svatých knih“ podporuje. A nutno říct, že Turci Rusům na tenhle špek skutečně skočili. Švédsko na Turecký verdikt čeká dodnes. A nejen Turci. Argument o podpoře pálení ze strany skandinávských úřadů opakovaly i tuzemské deníky, i když jen stylem „Turecko tvrdí, že…“. Novináři by si měli konečně uvědomit, že tím, že z určité informace udělají něčí citaci, se nezbavují odpovědnosti za její šíření a legitimizaci. Byl by to hezký první krok. A teď už další novinky:
Putin se rozhodl vytěžit svou další investici. Tentokrát v Latinské Americe. V roce 2018 současný diktátor Maduro zfalšoval prezidentské volby. Jeho legitimitu proto dodnes neuznává žádný ze západních států, naopak Madura podporují prakticky všechny ostatní totalitní režimy na planetě. Maduro okamžitě navázal intenzivní partnerství s Ruskem, a to i na poli vojenské spolupráce. A teď Venezuela v – pravděpodobně opět zfalšovaném – referendu “rozhodla”, že si vezme 2/3 území sousední Guyany. Území, o kterém Maduro tvrdí, že je historické venezuelské (kde jsme to jen už slyšeli?). Území, kde se nachází obří naleziště minerálů a ropy. Putinův cíl je vytvořit nebo podpořit ve světě co nejvíce regionálních konfliktů, které oslabí demokratický Západ a umožní mu nerušeně kolonizovat sousední země a rozšiřovat vliv napříč zeměkoulí skrze podporu ostatních diktátorů. Proto nesmí vyhrát ani na Ukrajině, ani kdekoliv jinde. A teď pár aktualit z východu:
Putin našel na Západě překvapivé spojence: kamioňáky. A ne poprvé. Vzpomínáte si ještě na stávku kamioňáků v Severní Americe v roce 2022 pod vznešeným názvem „Konvoj svobody“? Tisíce kamionů tehdy zablokovaly kanadská města a kanadsko-americké hranice na protest proti kanadským covid opatřením, což mělo za následek značné dopady na některá průmyslová odvětví. Jak se v průběhu ukázalo, organizátoři protestů spolu komunikovali na kanálech na Telegramu, kde paralelně s aktualitami z protestu masivně bujela ruská propaganda, antisemitské konspirace a dezinformace a velká část účastníků byla tvořena členy ultrapravice, kde má ruská propaganda tradičně svou živnou půdu. Nyní jsou to opět kamionový dopravci, kdo blokuje dopravu do a z Ukrajiny. Na hranicích už stojí tisíce vozidel a spousta z nich veze humanitární pomoc, drony, vojenský materiál nebo jiný náklad, který Ukrajina zoufale potřebuje. A jak blokáda vznikla? Začala v Polsku, kde ji organizuje Rafal Mekler, zcela nepřekvapivě člen krajně pravicové polské strany Konfederacja, jejíž členové se pravidelně vyjadřují ve prospěch Ruska. Janusz Korwin-Mikke, jeden z jejích lídrů, dokonce v minulosti prohlásil, že „Ukrajina je nepřítel Polska, ne Rusko“. Z Polska se pak přenesly protesty do Slovenska a Maďarska (samozřejmě), jakmile ukrajinští dopravci začali využívat alternativní trasy. Oficiálním důvodem protestů je zrušení povolenek pro ukrajinské dopravce ze strany EU, kteří tak nyní můžou přepravovat zboží do Unie a zpátky bez omezení a poplatků. Evropská unie tvrdí, že podle sesbíraných tvrdých dat tento krok žádný negativní dopad nepřinesl. Dopravci naopak tvrdí, že tento stav vytváří neúnosnou konkurenci a křiví trh, protože prý ukrajinští dopravci nevozí zboží jen mezi Ukrajinou a EU ale i uvnitř Unie. Data na to ale nemají, jak někteří představitelé stávkujících dopravců sami přiznávají. Nejde proto ignorovat blízkost polských iniciátorů protestu k Rusku. Když se mluví o tom, co vše ovlivňuje Rusko a jeho propaganda, někteří lidé reagují, že je to jak „slyšet trávu růst“. Ta propojení mezi Ruskem a podobnými událostmi přitom nejsou nijak skrytá a utajená. Jsou všem otevřeně na očích. Ale teď už pár aktualit:
Ukrajinské síly podle ruských blogerů rozmístily protivzdušné baterie poblíž Chersonu, aby mohly lépe krýt svoje předmostí v obci Krynky za Dněprem. Zároveň se objevily informace, že ruský 104. parašutistický pluk dostal za úkol provést útok na Krynky a vytlačit Ukrajince zpátky za řeku. Není to ale tak velká novina, jak by se mohlo zdát. V minulých týdnech plnily stejné úkoly ruská 810. námořní brigáda, 328. parašutistický pluk a motostřelecké jednotky ze 70. divize. A výsledek? Ukrajinci nejen rozšířili svoji přítomnost v Krynkách, ale také zasadili Rusům tak velké ztráty, že některé zapojené jednotky ruské armády ztratily většinu personálu a odmítly se účastnit dalších bojů. Může tedy nová ruská jednotka něco změnit? Může. Ale podle dosavadního průběhu to není příliš pravděpodobné. Ale teď už pár dalších novinek:
V deníku The Times vyšel další článek, který nahrává ruské propagandě. Tentokrát o připravenosti Evropy na potenciální válku s Ruskem. Evropa podle deníku není připravena na takový střet a jen německým silám by prý trvalo 15 let, než by se dostatečně vyzbrojily, aby mohly Rusku čelit. Není to první článek v západních médiích, který je přinejmenším „zvláštní“. Jak můžeme dennodenně pozorovat, Rusko nebylo schopné porazit ani Ukrajinu s papírově násobně slabší armádou, jejíž výzbroj tvořila ještě loni převážně několik desítek let stará sovětská technika. Naopak západní výzbroj, které Ukrajina dostala jen několik desítek kusů, se ukázala jako něco, na co Rusko mnohdy doposud nenašlo opověď (např. systémy HIMARS). Jak tedy redaktor přišel na to, že by evropské armády s nejmodernějšími stroji a infrastrukturou NATO nedokázaly Rusku čelit, to je mi záhadou. Jelikož to ale není první „podivný“ článek, který podezřele straní Rusku, dá se předpokládat vliv Ruska při jeho tvorbě. Nedávná kauza „Cyprus Confidential“ (kterou i česká média nepochopitelně ignorovala) totiž odhalila, jak si Rusko kupuje po celém světě vliv u novinářů píšících pro prestižní deníky. A to přitom odhalila jen malinký střípek. I proto je důležité, aby na téhle stránce ruské narativy neprosakovaly. V klasických médiích je již až ostudně hodně. A teď pár novinek:
V digitálním prostoru se už několikrát objevila ta stejná a velmi zajímavá informace, naposledy ji zopakoval člen 3. šturmové brigády v jednom z videí na YouTube. Rusové údajně nedokáží efektivně čelit ukrajinským šturmům, a tak začali masivně zaminovávat frontu protipěchotními minami, což se ukázalo jako jediná, ovšem velmi účinná, taktika, jak ukrajinské výpady paralyzovat. Zároveň se ale začaly množit případy, kdy ruští vojáci vyletěli do povětří na vlastních minách. Důvodem je prý to, že ruští velitelé se natolik bojí vynášení informací druhé straně, že mapy minových polí jsou přísně tajné a zná je jenom seniorní velení. Zejména dobrovolnické pluky a wagnerovci ale pracují částečně samostatně, a ne všechny svoje akce koordinují s oblastním velením. Jak to dopadá, už bylo zmíněno výše. Ačkoliv je tenhle aspekt ruské taktiky ironický, minová pole skutečně představují ohromný problém pro ukrajinskou ofenzivu. Rusové očividně investovali nemalé prostředky, aby se aktuální linie zakonzervovala a pokud možno nehnula. Nezbývá než doufat, že Západ pracuje na řešení. A mezitím se pojďme podívat na novinky:
Putinův poradce a šéf vyjednávacího týmu Vladimir Medinský tvrdí, že podmanění Ukrajiny nikdy nebyl cíl Ruska. Zároveň ale potvrdil, že mezi podmínkami Ruska při jednáních v Turecku v roce 2022 byl a nadále je například zákaz Ukrajině, aby vstoupila do NATO, deklarace neutrality a také uznání Krymu za součást Ruska a nezávislost Donbasu, prý kvůli „ochraně ruskojazyčné populace“. Jeho slova jsou ale ostře v rozporu s tím, co Rusko v realitě dělá a o čem jeho představitelé mluví. Ve chvíli, kdy Putin formálně vyhlásil čtyři okupované oblasti za součást Ruské federace, pak Medinského tvrzení spolehlivě vyvrátil. O ochraně ruskojazyčné populace také nemůže být řeč, protože Rusko bezmyšlenkovitě bombarduje frontová města, Cherson a Oděsu, kde žije převážně ruskojazyčná populace. Jazyk navíc nedefinuje státní příslušnost ani národnost. Francouzsky mluvící Belgičan není automaticky Francouz, anglicky mluvící Američan není Brit a stejně tak rusky mluvící Ukrajinec není automaticky Rus. Značná část ukrajinské populace má jako mateřský jazyk ruštinu, přesto se považuje za Ukrajince a nepřeje si, aby je Rusko přijelo zachraňovat. Slova Medinského tak můžeme ignorovat nebo vnímat jenom jako další střípek ruské válečné propagandy. A teď pár novinek:
Marianna Budanová, manželka šéfa ukrajinské rozvědky Kyryla Budanova, byla údajně hospitalizována pro podezření z otravy těžkými kovy. Vyšetřovatelé pracují s verzí, že šlo o pokus o vraždu. Zároveň prý vykazovali známky otravy i někteří zaměstnanci rozvědky. Pokud by se podezření potvrdilo, byl by to ze strany Ruska odporný, ale bohužel ne překvapivý čin. Trestání lidí za (skutečné i smyšlené) zločiny jejich rodinných příslušníků je pro diktatury typické a od dob Sovětského svazu se v tomhle ohledu v Rusku nic nezměnilo. Extrémním případem je Severní Korea, kde mohou být odsouzeny k smrti celé generace za ideové zločiny některého člena rodiny. Jen o něco mírnější verze takového režimu pak existuje i uvnitř Ruska – v Čečensku. A v Česku nevadí otevřeně deklarované přátelství s takovými režimy až 55 % populace. Jako by tyhle zprávy nestačily:
Pondělí. Černé, a částečně i Azovské moře, zasáhla masivní bouře, údajně největší minimálně za posledních sto let. Pobřeží Krymu a západní břehy Ruska bičoval silný vítr o rychlosti až 144 km/h a vlny na některých místech dosahovaly výšky až deseti metrů. Voda zaplavila některá pobřežní města včetně oblíbeného letoviska v Soči nebo krymskou Jevpatorii, ničila pobřežní infrastrukturu včetně silnic a železnic… anebo ruských obranných staveb. Komunita analytiků dychtivě očekává první snímky z pláží na Krymu, kde Rusové v posledních měsících vybudovali kilometry zákopů a protitankových zábran. To vše pravděpodobně voda minimálně značně poničila. Voda také mohla zásadním způsobem ovlivnit ruské obranné instalace v přístavech nebo kolem Krymského mostu, zejména ty, tvořené různými sítěmi a ponořenými bárkami. Navíc se objevují zatím nepotvrzené informace, že jeden z ruských hlídkových člunů třídy Raptor se v bouři rozlomil vejpůl. Existuje fotografie, ale není jisté, zda je to opravdu zmíněná loď. Každopádně ruští propagandisti už, podle očekávání, obvinili Spojené státy z použití geologických zbraní proti Rusku. Ale zpátky do reality. Tady jsou novinky:
Když se mluví o ruské propagandě a jejím vlivu na obyvatelstvo v západních zemích, často zaznívá, že přece nemůžeme všechno špatně svádět na Rusko a že lidi mají svojí hlavní hlavu. Což mi neustále ukazuje, že lidé ani v roce 2023 pořádně nechápou, jak ruská propaganda funguje a jak masivní ve skutečnosti je. Ruská propaganda dokáže vnuknout lidem názory a myšlenky, které by nikdy sami nezastávali. Dokáže vytvářet dojem, že marginální, okrajové problémy jsou ve skutečnosti celonárodní témata, a nutí tak v důsledku lidi řešit u voleb pseudoproblémy místo skutečných problémů. A nakonec také vytváří napětí mezi různými skupinami lidí, podněcuje nenávist, a když pohár ve společnosti přeteče, podstrčí lidem své kandidáty, které prý všechny problémy „vyřeší“. Neděje se to přes noc. Je to psychologická operace na několik let. Pokud pak sledujete ruská média, můžete pravidelně pozorovat, jak se určitý dezinformační narativ rodí v kanálech ruské propagandy, jak ho postupně přebírají další kanály, poté různí proruští „influenceři“, jak proniká do hromadných mailů a „dezolátských“ skupin, až ho nakonec slovo od slova zopakuje nějaký proruský politik (obvykle z ANO, SPD nebo Trikolóry) v televizi, aby jedním dechem dodal, že o žádné ruské propagandě v Česku neví. A najednou je i sebevětší pohádka součástí veřejné debaty, protože ji někdo vyřčením do „seriózních médií“ legitimizoval. A pro jistotu opakuji i to, že cílem není většinu lidí přesvědčit (byť určitá skupina lidí tomu ochotně věří). Cílem je vytvořit atmosféru, kde se zdá, že nic není pravda, všichni lžou a nikdo není dobrý ani špatný. Atmosféru, kde lidé nedokáží rozeznat pravdu od lži a ctnosti od odporných vlastností. Dokážete to stále vy? Tady máte pár informací k přemítání:
Ukrajina si dnes připomíná 90 let od sovětského Holodomoru, umělého hladomoru vyvolaného Sověty, při kterém zemřely milióny obyvatel Ukrajiny. A tak Rusové poslali jako dárek svoje ohňostroje. Na Kyjev v noci na dnešek mířilo 75 kamikadze dronů, a to i přesto, že ve městě se v tu chvíli nacházely delegace z několika evropských zemí včetně například švýcarského prezidenta. Ukrajinská PVO je naštěstí nad Kyjevem velmi spolehlivá a 71 dronů dokázala zlikvidovat. I tak ale jejich trosky působily na zemi škody. Drony, které PVO zničit nedokázala, zasáhly energetickou soustavu a způsobily ve městě výpadky proudu. Dodávky elektřiny se naplno podařilo obnovit až dnes odpoledne. Zelenský pak varoval Rusko, že ohrožování energetické soustavy Ukrajiny může mít důsledky nejen pro okolní země, ale i pro samotné Rusko, a to v případě, že Ukrajina podnikne odvetné akce. A ještě se stalo tohle:
Putin vypustil na svobodu další bestii. Denis Gorin ze Sachalinu byl třikrát odsouzený za celkem 13 brutálních vražd, po kterých některé své oběti naporcoval a jedl. Jeho bratr Jevgenij, se kterým všechny hrůzy páchal, byl zabit spoluvězni. Poslední trest, který si měl Denis odpykat po rozsudku z roku 2018, čítal 22 let za mřížemi. Letos ale Denis dobrovolně narukoval, odsloužil si svůj kontrakt a byl puštěn na svobodu. Na ruských sociálních sítích způsobila zpráva o jeho propuštění šok. Je to přitom už druhý vrah-kanibal, který se během posledních týdnů dostal na svobodu díky dobrovolné účasti v Putinově válce. Že v Putinově Rusku žádná spravedlnost neexistuje, o tom se můžeme přesvědčovat dennodenně. Ale tohle je i na fašistickou diktaturu trochu silná káva. Každopádně pojďme ze sebe tuhle informaci rychle oklepat, protože tady jsou další aktuality:
Putin přiletěl do Minsku na další setkání zemí OSKB. Poprvé se setkání nebude účastnit delegace z Arménie. Arménský prezident se, poté, co Rusko selhalo ve své roli „mírotvůrce“ při konfliktu s Ázerbájdžánem, rozhodl hledat alternativní partnerství a spojenectví a předem avizoval, že do Minsku nepoletí. Zřejmě konečně pochopil to, na co si přicházejí mnozí: Že Rusko pomáhá vždy jen a pouze sobě. Smlouvy a sliby dodržuje jen, dokud z nich samo profituje, v opačném případě je bez mrknutí oka poruší. Bohužel si stále příliš mnoho politiků myslí, že se jde s Ruskem v otázce Ukrajiny dohodnout. A tak tlačí na Ukrajinu, aby jednání spustila, místo toho, aby tlačili na Putina. Ten přitom jednat nechce a nejspíš ani nebude. Během projevu na summitu OSKB sice prohlásil, že je potřeba najít řešení „ukrajinské tragédie“, ale zároveň tím ukázal, že za situace odmítá převzít zodpovědnost a chce, aby řešení hledali všichni ostatní. Přitom by řešení z jeho strany bylo tak snadné: odejít z Ukrajiny. Místo toho musíte dál číst podobné zprávy:
Musím říct, že na mě poslední týdny padá lehká deprese. Je pro mě čím dál těžší sledovat kanály konkrétních ukrajinských vojáků a být svědkem toho, jak se jeden po druhém v určitou chvíli odmlčí. Míchá se ve mně smutek, vztek a neuvěřitelná bezmoc. Smutek za každý život, který Putin kvůli svému křehkému egu zmařil. Vztek na všechny, kdo Rusko na Západě podporují a smějí se lidem do obličeje, protože vědí, že v demokracii jim – na rozdíl od fašistického Ruska – nic nehrozí. A bezmoc z toho, jak laxní je odpověď ruskými penězi kompromitovaného kolektivního Západu. A pak se k tomu všemu člověk doví, že lidi už jsou válkou „unaveni“. V Česku. Kde žádná válka není. Pro většinu světové populace je to totiž jen další reality show, která už trvá moc dlouho a nepřináší jim vzrušení nebo jiné emoce, které by udržely jejich pozornost. Takže díky vám, kteří se stále díváte. A speciální díky vám, kteří se nejen díváte, ale i zajímáte. A teď pár aktualit:
Přesně před deseti lety začaly události, které Ukrajina zná pod názvem „Revoluce důstojnosti“, ale Západ je zná hlavně jako „Euromajdan“. Na začátku šlo o protesty pár stovek lidí proti Jakukovyčově politické otočce a porušení volebních slibů, které zahrnovaly podepsání asociační dohody s Evropskou unií. Když se ale policie pokusila protesty brutálně potlačit, rychle přerostly v masovou akci. Při následných bojích v ulicích zemřelo 108 účastníků protestů a 13 policistů a Janukovyč uprchl před zodpovědností za masakry – kam jinak než – do Ruska, jen krátce před tím, než ho zvolený parlament odvolal z funkce. Ukrajina teprve letos uzavřela vyšetřování některých událostí a odsoudila osoby zodpovědné za střelbu ostrými náboji do protestujících davů. Bohužel prakticky nikdo z nich vězení neuvidí, protože, stejně jako Janukovyč, i většina tehdejších funkcionářů jednotky Berkut nyní žije v Rusku. Rusko, země neomezených možností. Pokud jste zločinec. A teď pár aktualit:
V nové knize polského novináře Parafianowicze „Polsko ve válce“ je popsána jedna z klíčových událostí minulého roku s doposud neznámými detaily. Polsko v květnu minulého roku prakticky bez povšimnutí poskytlo Ukrajině jako první země svoje stíhačky. Parafianowicz nyní tvrdí, že ví, jak vše proběhlo. Polská vláda byla údajně frustrovaná nerozhodností Západu a odmítla čekat, až se jeho představitelé dohodnou na dalším postupu, proto nechala rozebrat zhruba desítku stíhaček MiG-29 a hromádky dílů poté navezla na několik míst v lesích u hranic s Ukrajinou. Ukrajincům pak jednoduše předala informaci, že u hranic se nachází „ztracené“ součástky určené k vyzvednutí, Ukrajinci pro součástky okamžitě vyrazili a na svých základnách stroje zase obratem složili. Pokud jednou o téhle válce vzniknou filmy, doufám, že na podobné husarské kousky tvůrci nezapomenou. Není jich totiž málo a některé jsou až bizarní. Ale teď zpátky do současnosti:
O krásný moment v ruském vysílání se postaral americko-ruský novinář žijící v Moskvě Michael Bohm. V dalších z televizních debat, kde figuroval jako host, diskutovali propagandisté o údajném americkém ovlivňování ruských voleb. Potom, co se navzájem ujistili, že k vměšování každý volební rok dochází, zeptali se Bohma, na to, co si o tom myslí on a jestli vidí paralely v USA, načež jim Bohm sdělil, že nechápe, proč se údajného ovlivňování zvenčí tak děsí, když je výsledek voleb stejně předem daný. Moderátor pak rychle změnil téma a Bohmovu poznámku zahrál do autu. Byla to ale nezvyklá chvíle upřímnosti, jakých se jinak v ruské televizi poskrovnu. Pojďme se proto raději podívat, co říkají jiná než ruská média a nezávislé kanály:
V Helsinkách se sešlo několik set lidí, převážně Rusů, aby protestovali proti zavření hraničních přechodů s Ruskem. Rusko se pak nechalo slyšet, že krok Finska byl „velkou chybou“ a že Finsko ničí vzájemné vztahy obou zemí. Nicméně finští pohraničníci to nejspíš vidí jinak. Na jednom z přechodů totiž museli v minulých dnech nasadit techniku s vodními děly, aby zabránili ilegálním migrantům v násilném překročení hranic. Migrantům, které Rusko uměle navezlo do severozápadního cípu země, kde jim ukradlo osobní věci, posadilo je na kola a vyslalo k finským hranicím. Však víte – jako to země, které chtějí mít skvělé vztahy se sousedy, obvykle dělají. „Drzost“ Finů tedy spočívá v tom, že se postavili vůči ruské šikaně. Stejně jako Česko je na seznamu nepřátel Ruska, protože si dovolilo vyhostit ruské agenty, kteří nám tu vyhazují do povětří muniční sklady. A Ukrajinci, ti jsou vůbec nejdrzejší, protože nechtějí žít s Ruskem v jednom státě! Z podobných reakcí ruské diplomacie zkrátka dokonale prosvítá ruská imperiální mentalita: „Nechte si od nás všechno líbit, nebo budeme zlí! Koukejte nás milovat, vždyť jsme jako bratři! Jak to že nás nemilujete?! Tak mi už vás naučíme, nás milovat!“ Každopádně u Ruska ještě zůstaneme:
Nebudete tomu věřit, ale mladý Adam Kadyrov získal i dnes státní vyznamenání. Co jedno, dokonce hned dvě! První je Řád práce Ruské federace, druhé je medaile „za přínos pro rozvoj ruské univerzity speciálních sil“. Co si z toho vzít, kromě toho, že z Čečenska se stal jeden velký absurdní cirkus na kolečkách? Tak například nám to pomáhá pochopit, proč určité části populace imponují totalitní režimy. Takové režimy totiž odměňují lidi čistě podle jejich servilnosti nebo blízkosti k vládnoucím představitelům, nikoliv na základě schopností a dovedností. Proto může i oplácaný Adam, který nikdy nepracoval, dostat Řád práce nebo ocenění od univerzity, která cvičí armádní elitu. Určitá část společnosti je připravená servilně sloužit jakémukoliv zlu, které jim na oplátku poskytne sociální statut, na který by kvůli svým schopnostem nikdy nedosáhli. Na takových lidech totalitní režimy stojí, a zároveň jsou to právě takoví lidé, kvůli kterým totalitní státy nevyhnutelně, po sérii neustálého přitvrzování vůči kritikům, kolabují. Protože ve chvíli, kdy jsou všechny funkce obsazeny neschopnými, ale zato servilními pochlebovači, stát se nemůže nikam vyvíjet. Nemůže se ani udržet v chodu. A zatímco obyčejní lidé v takovém státě čím dál víc trpí, my zvenku se smějeme rostoucí komičnosti režimu a arogantně se chlácholíme, že „tohle se může stát jen tam a tam“. Jenže ono se to může stát i tady. Ono se to tady i stalo. Tak si dnes, při příležitosti 17. listopadu, zkusme připomenout, že se to klidně může stát znovu. A teď novinky:
Vláda České republiky na návrh pirátského ministra zahraničí Lipavského s okamžitou platností zmrazila veškerý majetek Ruské federace na území Česka s výjimkou ruské ambasády a budov ruské diplomacie. Zmrazení se týká i desítek bytů, které Rusko v Česku pronajímá. Nájemci budou platit nájemné na speciální účet, ke kterému Rusové nebudou mít přístup. Lipavský doufá, že jeho krok bude motivovat další země k podobným opatřením. Poptávka po nich ostatně zaznívá od národních elit v mnoha státech. Aby ne. Umožňovat Rusku, aby bohatlo z obchodu na Západě, reálně znamená umožňovat Rusku financovat svou imperiální válku. Pokud to Západ myslí s podporou Ukrajiny vážně, je namístě se spíš ptát, proč se o takovém kroku bavíme teprve teď, v druhém roce probíhající invaze. První vlaštovka sice jaro nedělá, ale doufejme, že těch vlaštovek bude čím dál víc. A teď pár aktualit:
Deník The Guardian odhalil, že jeden z předních německých novinářů a dokumentaristů Hubert Seipel v minulosti obdržel celkem 600 000 eur od ruského oligarchy Alexeje Mordašova s blízkými vazbami na Putina. Platby byly realizovány z různých offshorových společností, aby nešly snadno vysledovat. Seipel nepopřel, že by peníze dostal, a dokonce přiznal, od koho. Nevidí na tom ale nic špatného. Podle Seipelovy verze byly peníze sponzorským darem na jeho knihu a dar nijak neovlivnil to, jak psal svoje články. Problém je, že údajný sponzorský dar obdržel Seipel dávno poté, co kniha vyšla a byla na pultech knihkupectví. A co se týče psaní na objednávku, Seipel sice tvrdí, že k ničemu takovému nedocházelo, nicméně zároveň je autorem dvou knih o Putinovi, kde ho vykresluje velmi pochvalně a jedna dokonce nese podtitul „Proč Evropa potřebuje Rusko“, a také v roce 2012 natočil snímek „Já, Putin“. Sám o sobě pak tvrdí, že se s Putinem více než stokrát setkal osobně. Německé deníky oznámily, že Seipela prověří, nicméně Seipel je pravděpodobně jen malinká špička ledovce toho, jak si Putin kupuje vliv a mínění po celém světě. Každopádně ještě se stalo tohle:
Rusové si stěžují na svých kanálech na horšící se situaci na levém břehu Dněpru. Ukrajinci dál kupí v oblasti techniku, ruší ruskou komunikaci a podnikají noční útoky na ruské pozice. Podle nových informací také Ukrajinci přeťali ruské zásobovací trasy z Kinburnské kosy až k nové Kachovce, což vede ke katastrofické situaci některých bojujících ruských jednotek. Ukrajinci naopak poměrně hladce rotují jednotky v oblastech, kde podnikají výpady, a podařilo se jim odrazit několik ruských pokusů o znovudobytí dříve ztracených pozic. Ale levý břeh Dněpru nebylo jediné místo, kde se něco dělo:
Několik ruských deníků publikovalo údajnou citaci zdroje z ruského ministerstva obrany, že budou ruské jednotky v Chersonské oblasti „staženy na výhodnější pozice“ a část jich bude převelena na východní frontu, aby posílily tamější výpady ruských sil. O pár desítek minut později ale deníky zprávu stáhly, a naopak psaly, že šlo o omyl. Pravdivost výroku ověřit nelze, nicméně klidně pravdivý být může, protože Ukrajinci skutečně dělají Rusům u Chersonu velké starosti a za řeku proudí čím dál více kusů těžké techniky i živé síly. Ruské kanály dokonce tvrdí, že jsou tu v přečíslení 1:3 a že Ukrajinci už mají za řekou tanky (i když to druhé se zdá nepravděpodobné). I pokud by se ale ukázalo, že šlo v případě informace o ústupu o kachnu, může mít taková zpráva negativní dopad na už tak dost nízkou morálku ruských jednotek, jako ostatně vždy, kdy v minulosti musely ustupovat nebo jim jen ústup hrozil. Proto není ani vyloučeno, že šlo o ukrajinskou psychologickou operaci. Každopádně pojďme od spekulací k informacím:
Deník The Washington Post zveřejnil článek, ve kterém tvrdí, že za sabotáží plynovodu Nord Stream stojí důstojník ukrajinské armády. Jak už je zvykem u podobných tvrzení, informace pochází od „anonymního zdroje obeznámeného s plány operace“. Když podobné „zdroje“ používal vyoutovaný novinář Hersh, ukázalo se, že „anonymním zdrojem“ je ve skutečnosti ruský rozvědčík. Sluší se taky připomenout, že stejný deník kdysi publikoval článek, ve kterém parafrázoval slova ukrajinských velitelů o tom, že neútočí na ruské území, a následně psal, že „mimo záznam ukrajinští velitelé přiznávají, že stojí za některými velkými útoky, jako například tím na Krymský most“. Krym a naprostá většina délky mostu je přitom na mezinárodně uznávaném území Ukrajiny. A bohužel je to jen jeden z miliónů střípků, tvořící mozaiku opakovaného selhávání médií v informování o zásadních událostech a poskytování fakticky správného kontextu. Tak si pojďme trochu toho kontextu přečíst:
Česká republika odtajnila seznam vojenské pomoci poskytnuté Ukrajině. A… jako klobouk dolů. Myslím, že Česko může být na sebe právem hrdé. Od začátku války totiž Ukrajině poskytlo už 4 helikoptéry, 62 tanků, 131 bojových vozidel, 16 systémů PVO, 47 dalších vozidel, 13 samohybných děl, 12 raketových systémů a 4 900 raket, 645 protitankových střel, 8 022 střel proti lehce obrněným cílům, 128 minometů, 17 400 minometných granátů, 4,2 miliónu kusů munice do malých zbraní a další výbavu. Část pomoci přitom tvořila vyřazená technika a munice z armádních skladů, část byly nové objednávky od českých zbrojních firem. Stáří materiálu osciluje mezi roky výroby 1968 až 2019. Navíc byly některé dodávky realizovány pomocí financování ze zahraničí nebo formou výměny: Česko poskytlo vyřazenou techniku a za to dostalo od partnerů novou. V celkovém objemu pomoci přepočteném na HDP se tedy řadíme mezi světovou špičku. To je rozhodně důvod k hrdosti. A teď pár aktualit:
Orbán tvrdí, že Ukrajina odmítla v březnu loňského roku podepsat mírovou smlouvu s Ruskem kvůli tlaku Spojených států. I kdyby to byla pravda, loni v březnu stála ruská armáda U Kyjeva, obkličovala Charkov a Černihiv a chystala se z Chersonu provést výpad k Oděse. Jakákoliv mírová dohoda, kterou by tehdy Ukrajina uzavřela, by znamenala konec Ukrajiny, úplnou kontrolu Ruska nad ukrajinským černomořským pobřežím a spojení pevninského Ruska s Podněstřím. Že to Ukrajina odmítla, může Kyjevu vyčítat jen… Orbán. Dnes je vyjednávací pozice úplně jiná. Rusko si na Oděsu může sotva dělat pomyšlení a jeho sen o propojení Podněstří pevninským mostem se dávno musel rozplynout. Stejně tak už Rusko nekontroluje a nejspíš nikdy kontrolovat nebude Charkovskou oblast a Cherson. V čele Ukrajiny totiž tehdy naštěstí nestáli politici, kteří by celou zemi Rusku odevzdali lusknutím prstu i bez hrozby války. Jako Orbán. Nicméně pojďme se podívat na další novinky:
Prezident Pavel prohlásil, že se nezdá, že by Ukrajina dokázala letos získat na bojišti potřebnou převahu a zároveň varoval, že vleklý konflikt bude v čase čím dál víc nahrávat Rusku. Zelenský se Zálužným ale ve světle podobných prohlášení naopak informovali, že Ukrajina má stále v pohybu několik plánů na to, jak ukázat světu vojenské výsledky ještě před koncem letošního roku. Zároveň ukrajinští velitelé naznačili, že ještě v letošním roce dojde k čemusi velkému na okupovaném Krymu. A je pravda, že ačkoliv svět nyní – i pod vlivem neutichající ruské propagandy – propadá poměrně velké skepsi, na bojištích se rýsuje zajímavý vývoj, a to zejména v Chersonské oblasti. Ruské kanály tu ovládla značná panika a frustrace, protože Ukrajinci přesouvají za řeku čím dál početnější živou sílu i těžkou techniku a Rusům se – alespoň zatím – nedaří najít na ukrajinské akce účinnou odpověď. Naopak si Rusové poslední dny stěžují, že ukrajinské síly přesunuly kousek za nulovou linii systémy PVO, které nikdo nedokáže zničit, a že na ruské pozice útočí nově i helikoptéry. Nám nezbýt než držet palce a doufat. Třeba u čtení novinek:
Spojené státy i státy EU popřely informaci kolující ve veřejném prostoru, že prý tlačily na Ukrajinu, aby začala jednat s Ruskem. Jelikož původní zpráva byla z „anonymních zdrojů“, je velmi pravděpodobné, že šlo od začátku o ruskou dezinformaci, čemuž ostatně nahrává i to, jakým způsobem ruské kanály informaci následně spinovaly. Nejrůznější proruské účty na základě zmíněné informace tvrdily, že NATO tím de facto uznalo, že ho Rusko vojensky porazilo. Ve skutečnosti NATO jednak vůbec s Ruskem neválčí, jednak Rusko nedokázalo doposud vojensky porazit ani „papírově“ násobně slabší Ukrajinu (a nevypadá, že by to v budoucnu dokázalo), a jednak objem pomoci Ukrajině od zemí NATO tvoří jen zlomky procent armádních rozpočtů jednotlivých členských států. Naopak je po roce a půl války na Ukrajině více než zřejmé, že Rusko pravděpodobně nikdy nepředstavovalo pro NATO rovnocenného soupeře a jediná věc, kterou Rusko může NATO reálně ohrožovat, je jeho jaderný arzenál. Přesto Solovjov ve svém pořadu nedávno prohlásil, že Rusko se „nezastaví v Kyjevě, Varšavě ani Paříži, ale až tehdy, kdy se bude cítit, že ho nikdo neohrožuje“. Můžeme se tomu smát, ale nesmíme zapomínat, že tahle rétorika není určená pro nás. Jejím cílem jsou posluchači v Rusku, kterým podobné řeči dodávají sebevědomí a motivaci narukovat do armády a umřít pro Putinovy plány v ukrajinských zákopech. A v tom plní svůj účel perfektně. Nicméně pojďme se podívat na novinky:
Projekt „Chci žít“ oznámil, že Ukrajina brzy otevře další detenční centrum pro ruské zajatce. Těch prý v posledních týdnech rapidně přibývá zejména kvůli situaci na frontě a klesající morálce Rusů, kterou se Rusko nyní opět pokouší dostat pod kontrolu používáním bariérových oddílů. Nedávno se mluvilo o tom, že Ukrajina nemá dostatek zajatců, aby mohla provádět výměny, to ale není pravda. V ukrajinských detenčních centrech je ruských zajatců dost. Problém není jejich kvantita, ale kvalita. Rusko vyměňuje zajaté Ukrajince obvykle pouze za důstojníky, rozvědčíky, nejlépe pak za specialisty jako jsou piloti. A většina současných zajatců v detenčních centrech jsou branci, wagnerovci anebo žoldáci. Zkrátka vojáci, které Rusko může snadno nahradit v rámci mobilizace, a je pro něj tedy snadnější i levnější takové zajatce vůbec nepřiznat a radši je evidovat jako padlé nebo ztracené. Dokonce i když Ukrajinci zveřejní rozhovory se zajatci nebo jejich totožnost, ruské úřady je dál zamlčují, a to nejen proto, aby nemusely nikoho měnit, ale také proto, aby rodinám nemusely platit žádné kompenzace. Ukrajina proto čím dál více zapojuje zajatce do výrobních procesů nebo prací v průmyslu a zemědělství, aby nemusela nést náklady na jejich věznění. Neříká se nadarmo, že v neexistuje v Rusku levnější věc, než je lidský život. Ale teď už pár novinek:
Podle ukrajinské vojenské rozvědky shromáždilo Rusko odhadem 165 raket Kalibr, 160 raket Ch-101/555/55, 290 raket Iskander-K/M, 80 raket Kinžal a 150 raket Ch-22/32. Nyní čeká na první mrazové dny, aby mohlo provést devastující útok na ukrajinskou energetickou soustavu a vyvolat humanitární krizi. Loni se to Rusku nepovedlo i díky západním systémům PVO, letos ale Rusko průběžně vyčerpává ukrajinskou obranu, aby byl hlavní útok skutečně efektivní. Ukrajina se snaží na útok připravit, což v posledních týdnech znamenalo hlavně omezení práce protivzdušné obrany na nejnutnější zásahy. I proto výrazně klesl počet zneškodněných raket a dronů. Zároveň ukrajinští politici obráží jednu zemi za druhou, aby získali co nejvíce odpalovačů a munice, než k útoku dojde. Dostávají dost? Bohužel si to nemyslím. Ale Zelenský slibuje překvapení, tak snad to nejsou jen plané sliby. A teď pár novinek:
Ukrajinský raketový útok zasáhl loděnici Zaliv v okupované Kerči na Krymu, kde se v současné době konstruují nové raketové čluny pro ruskou Černomořskou flotilu. Podle ukrajinského letectva tři z raket zasáhli loď Askold, což by znamenalo úplné zničení. Ruské ministerstvo obrany potvrdilo, že jedna z lodí byla zasažena, ale neupřesnilo která, ani neuvedlo rozsah škod. Mezitím se objevily satelitní snímky, které – nepřekvapivě – podporují ukrajinskou verzi. Při útoku byly údajně použity rakety SCALP-EG. Zelenský tedy myslel vážně, když říkal, že pokud bude válka dál pokračovat, Rusko bude brzy bez námořnictva. Bohužel ne všude byl dnes důvod k veselí. O tom více tady:
Ruský bloger Rybář potvrzuje, že Ukrajinci aktuálně drží pozice uvnitř vesničky Krynky na levém břehu Dněpru a zároveň malé předmostí poblíž zničeného železničního mostu západněji od vesnice. Rusové se je pokusili opakovaně z pozic vytlačit, ale utrpěli ztráty. Rybar sice mluví o „dílčím úspěchu“, ale z dostupných informací netuším, co tím myslí. Naopak některá videa z dronů ukazují na značně neúspěšné ruské výpady. Nicméně terén v okolí je de facto močál, takže ani jedna strana nemůže v oblasti působit aktivně s těžkou technikou, a veškerou tíhu bojů tak nese pěchota za podpory artilerie a dronů. Rusové do mixu přidávají sem tam i vzdušné útoky prováděné z dálky pomocí naváděných bomb na kluzácích. Pokud by se tu podařil větší průlom, mohlo by to významně zamíchat s kartami. Tak držme mariňákům, kteří tu operují, všechny palce. A teď pár dalších novinek:
Putin během dialogu se členy Občanské komory Ruské federace znovu opakoval několik největších lží ruské propagandy: že Rusko na Donbasu chrání ruskojazyčnou populaci, že Ukrajina prováděla masakr obyvatel „Novoruska“ a že Krym byl zabrán jako preventivní krok v ochraně obyvatel před „nacisty“. A přidal i dva nejnovější „hity“, a sice, že Západ organizuje v Rusku pogromy nebo že Ukrajina prodává zbraně Hamásu. Není divu, že Putin je tolik oblíbený u naší ruské páté kolony. Uvažují podobně. Za jejich neúspěchy a trapasy také vždycky může někdo jiný; rozhodně ne to, co sami říkají, dělají nebo jak se rozhodují. Ale teď zpátky k novinkám:
Severní Korea údajně předala Rusku už 1 milión dělostřeleckých granátů v celkem deseti zásilkách. Někteří analytici se domnívají, že Rusko od Severní Koreje obdrželo také balistické rakety a další munici. S tím pravděpodobně souvisí fakt, že Rusové u Avdijivky utlumili svoje dosavadní bezhlavé pozemní výpady a začali více pálit těžkým dělostřelectvem, což ale analytici považují za přípravu k budoucím pozemním akcím. Neplatí to ale na celé frontě. Na dnes už legendárním úseku fronty u Vuhledaru se Rusové pokusili opět přejít do ofenzivy, načež jejich kolonu potkal podobný osud jako kolony u Avdijivky z posledních dní nebo právě kolony u Vuhledaru při útocích na začátku roku. Nejméně deset kusů těžké techniky bylo zničeno a s nimi i desítky vojáků. Bohužel je to právě dělostřelectvo, kdo má v pozičních bojích největší slovo. A tady se může Rusům partnerství s nejbrutálnější diktaturou na planetě vyplatit. Snad se Západ ještě včas probere. Teď pár novinek:
OSN oznámila, že má dostatečné informace k tomu, aby mohla s jistotou říci, že to byla ruská raketa, která zasáhla 5. října smuteční shromáždění v obci Hroza a usmrtila 59 lidí. Zároveň zpráva OSN uvádí, že ani jedna z obětí nebyla členem ozbrojených sil ani policejních složek, šlo tedy výhradně o civilisty. Rusko přitom úder přiznalo, ale tvrdilo, že zasáhlo objekt, kde se v době útoku nacházely „desítky ukrajinských nacistů“ a vojáků. Že Rusko lhalo, to nikoho nepřekvapí, pozitivní ale je, že tentokrát OSN nevydalo jako obvykle nějaké neutrální stanovisko, ale jasně pojmenovalo původce i oběti, a tím rozehnalo jakékoliv spekulace, které Rusko kolem incidentu vytvořilo. Snad se to stane normou, a nikoliv světlou výjimkou. A teď pár novinek:
Ukrajinské ofenzivě na záporožské frontě začíná docházet dech. Západ bohužel nedodal slíbenou techniku, se kterou ukrajinské plány počítaly, v potřebném počtu, ale zato chtěli západní politici rychle vidět jakýkoliv výsledek. Rusové také dostali až příliš mnoho času na to, aby opevnili svou „Surovikinovu linii“, což se ukázalo jako největší problém. Analytici tedy spíše nevěří, že by se do konce roku podařilo splnit ambiciózní cíle ofenzivy, na druhou stranu se ale také shodují, že nejde ani mluvit o neúspěchu, protože ukrajinské akce znatelně urychlily „obrušování“ ruské armády, a to do takové míry, že Rusko nasazuje na frontu čím dál starší a čím dál méně relevantní techniku, a také čím dál méně vycvičený personál. Zároveň se spustily akce u Chersonu, které můžou s kartami ještě značně zamíchat, a na jaře roku 2024 by Ukrajina měla dostat první stroje F-16, které mohou také bojiště proměnit, zejména proto, že citelně omezí možnosti Rusů podnikat vzdušné útoky. Když tedy někteří politici na Západě varovali, že je třeba se připravit na vleklou válku, nemýlili se. Jsme ale připraveni my? Zkuste o tom přemýšlet u dalších novinek:
Deník The Insider získal mailovou komunikaci jednotky GRU s číslem 29155, která je často označována jako „Putinovi atentátníci“. Maily potvrzují, že jednotka je zodpovědná za bombový útok z roku 2011 v Bulharsku a také za útok na muniční sklad ve Vrběticích. Na základnu údajně pronikla trojice agentů už v roce 2011 a nastražila plastické trhaviny ve skladu 152mm munice bulharského obchodníka Gebreva, který je plánoval poskytnout Gruzii, která po ruské invazi z roku 2008 hledala způsoby, jak doplnit svůj arsenál pro případ další ruské invaze. V roce 2014 potom sklad vyhodili do vzduchu a o rok později se v Bulharsku pokusili obchodníka Gebreva dvakrát otrávit. Agenti pak byli za úspěšné akce Putinem povýšeni na vysoké pozice a jeden z agentů, Andrej Averjnanov, dokonce přebral po zesnulém Prigožinovi jeho aktivity v Africe a aktuálně dohlíží na hybridní operace v Africe, východní Asii a Blízkém východě. Vzpomínáte si ještě, jak na obvinění reagoval tehdejší prezident Zeman? Tak ti „čučkaři“ měli samozřejmě pravdu. A tím dnešní „krasojízda“ novinkami zdaleka nekončí:
Neděle. Jak funguje nový ukrajinský obilný koridor? Poměrně dobře. Koridorem už propluly desítky nákladních lodí. A to vše díky tomu, že Rusko se nedokáže bezpečně přiblížit k ukrajinským břehům. Nový koridor totiž na rozdíl od Obilné dohody nekopíruje nejkratší trasu do Bosporské úžiny přes širé moře, ale naopak nechává lodě plout blízko západních břehů Černého moře v teritoriálních vodách Ukrajiny, Rumunska a Bulharska, kde je chrání jednak ukrajinské pobřežní baterie, námořní drony, ale také průzkumná letadla NATO. Rusové se tedy aktuálně nemůžou přiblížit k obchodním lodím, aniž by se sami vystavovali nebezpečí. Křižník Moskva může vyprávět. Většina ruských lodí je odsouzena k tomu, aby operovala pouze v jižní a jihovýchodní části Černého moře, a ani tam není vždy v bezpečí. Ukrajinci tak svým novým koridorem dokonale ilustrují, že na Rusko platí jedině síla. Kéž bychom to nemuseli stále připomínat. A teď pár novinek:
Fico s Orbánem se na summitu EU dostali pod palbu otázek od ostatních delegátů kvůli svému postoji k válce na Ukrajině a finanční a vojenské pomoci. Ani jeden z nich nedokázal odpovědět na to, jak si přestavují bezpečnost Evropy, když ne realizovanou skrz pomoc Ukrajině. Fico o Ukrajině řekl, že je to nejvíce zkorumpovaná země Evropy, ale následně prohlásil, že nebude blokovat finanční pomoc Ukrajině, pokud se zajistí, že se pomoc nerozkrade. Orbán opět mluvil o tom, že Ukrajina nemůže na bojišti zvítězit. Mimo jednací sály se ani s jedním z dvojice politiků nikdo nechtěl bavit ani fotit. Oba se viditelně stali párii evropské diplomacie. Orbán je na podobné zacházení už nejspíš zvyklý, uvidíme, jak se s ním vypořádá Fico. Každopádně vás určitě zajímají nějaké novinky, tak pojďme na ně:
Projekt „Schemi“ analyzoval satelitní snímky Ruska a konstatuje, že Rusové v posledním roce vystavěli desítky nových závodů po celém Rusku na výrobu letadel a leteckých součástek, helikoptér, dronů i munice. Zároveň prý Rusko obdrželo od Severní Koreje přibližně 350 000 kusů dělostřelecké munice, přičemž celkový objem poskytnuté munice Evropskou Unií Ukrajině je od začátku roku na cca 300 000. Západ tedy marně doufá, že s Ruskem najde diplomatické řešení konfliktu. Rusko investuje masivní prostředky do toho, aby mohlo vést vleklou válku. Ohlušující je také to ticho, z řad prorusky orientovaných politiků a komentátorů, kteří v případě rostoucího ruského zbrojení nemluví o zbytečné eskalaci a maření jednání o případném míru. Nečekaným hlasem rozumu by se tak mohla paradoxně stát Čína. Ta se sice neplánuje účastnit konference na Maltě, zároveň se ale včera nechala slyšet, že je připravena jednat se Spojenými státy o normalizaci vztahů a hledání řešení k celosvětové stabilitě. Číně totiž slabé Rusko mimořádně vyhovuje – ostatně, komu ne! Rusko se kvůli své válce, souvisejícím sankcím a devastaci vlastní ekonomiky postupně stává na Číně zcela závislé. Nicméně ani Čína nestojí o další Severní Koreu ve svém sousedství a Západ je pro ni největším odbytištěm. Je tedy dost dobře možné, že to bude partnerství Čína a Západu, které přinese konec války na Ukrajině. Vojenské řešení bohužel stále není v dohlednu. K tomu by muselo dojít k zásadnímu průlomu na frontě. A tady bude hrát roli úspěch ukrajinských mariňáků u Chersonu. Ale o jednotlivých frontách více v dnešním přehledu:
Elon Musk uspořádal online diskusi na své platformě „X“ se dvěma samozvanými experty na geopolitiku a proruskými komentátory: investorem Davidem Sachsem a prezidentským kandidátem americké krajní pravice Vivekem Ramaswamym. Musk v diskusi prohlásil, že směřujeme k třetí světové válce, a že Rusko, Čína a Írán předběhly Západ v kapacitě průmyslu ale také kvalitě hypersonického a nukleárního arsenálu. A k překvapení nikoho se na konci diskuse shodli, že Ukrajina nemůže válku vyhrát, a proto by měla kapitulovat a postoupit Rusku některá území výměnou za mír. Dozvěděli jsme se tedy primárně to, že v kompetencích a chápání souvislostí ani jeden z trojice nepředčí průměrného českého „chcimíra“. A teď pár aktualit (nejen) ze samotné Ukrajiny:
Zatímco Rusové vrhají další a další techniku a živou sílu na bojiště u Avdijivky, objevily se zprávy o prvních zničených útočných skupinách tvořených starými známými – wagnerovci. Ukrajinci také obnovili svou ofenzivu na jihu Bachmutu, u Novoprokopivky a v neposlední řadě na levém břehu Dněpru, kde údajně probíhají boje u další obce a Rusům se stále nedaří Ukrajince vytlačit zpátky za řeku. Ukrajinci podle ruských kanálů využili hustou mlhu posledních několika dní, aby převezli přes řeku další jednotky a ty teď dělají Rusům velké starosti. A co se děje dalšího? Tohle:
Rusům se po téměř dvou týdnech bezhlavých útoků podél Avdijivky podařilo vytlačit Ukrajince z vyvýšených pozic na skládce na sever od města. Pozice ale nedokáží držet kvůli ukrajinské dělostřelecké palbě, a tak se z kopce stala šedá zóna. Ukrajinci naopak provedli protiútok na jihu ve směru na Pisky, kde vytlačili Rusy z některých dříve dobytých pozic. Ukrajinci k Avdijivce podle dostupných videí přesunuli některou západní techniku, jako jsou bojová vozidla Bradley. Rusům se tedy částečně daří to, co si nejspíš předsevzali: vázat k Avdijivce techniku, kterou by Ukrajinci mohli využít k průlomu. Pořád ale převažují názory, že cena, kterou za to Rusové platí, není ospravedlnitelná. Ale proč je odrazovat! Pojďme proletět aktuality:
„Sunk cost fallacy“ neboli tzv. „(sebe)klam utopených nákladů“. Situace, kdy člověk pokračuje v nějaké činnosti, protože do ní už investoval spoustu času, energie a prostředků, přestože náklady na pokračování v činnosti dalece převyšují potenciální zisk. Tak by se daly popsat ruské útoky kolem Avdijivky. Cena, kterou za ně Rusko platí, je v jakékoliv jiné armádě naprosto neospravedlnitelná. Rusko ale není „jakákoliv armáda“. Je to armáda autoritářského státu a jako taková se řídí více propagandou než vojenskou logikou. Nedělejme si ale iluze o tom, že Ukrajinci neplatí za obranu města nepříjemnou cenu. Válčit beze ztrát, zejména tváří v tvář tak masivním útokům, jednoduše nejde. Důležitý je ale poměr ztrát. A ten se Ukrajincům daří držet příznivý. Rusko ztratilo u Avdijivky podle některých odhadů už minimálně 200 těžkých strojů (vizuálně potvrzeno) a necelý tisíc vojáků zůstal ležet na okolních polích. Raněných pak je několikanásobně více. A co za to Rusko získalo? Zhruba 1,5 km dlouhý a 1 km široký úsek, který – jak sami píší – bude těžké udržet. Přesto útoky pokračují i dnes a nejspíš ještě chvíli budou. A je možné, že i Avdijivka – tak jako Bachmut – jednou padne. Zatím se to ale nezdá pravděpodobné, a pokud ano, Rusko za to ještě několikrát tvrdě zaplatí. Nicméně pojďme se podívat, co dalšího se stihlo udát:
Vyšetřovatelé z Finska podezírají z poškození podmořské infrastruktury v Baltském moři nákladní loď Newnew Polar bear plující pod hongkongskou vlajkou. Podle dat polohovacích služeb loď vyplula z ruského přístavu v Petrohradu a následně plula kolem obou míst, kde došlo k poškození jak estonsko-finských, tak estonsko-švédských sítí jen krátce před prvními hlášenými výpadky. Ihned se proto objevili spekulace o zapojení Číny do konfliktu, nicméně etiketa ne vždycky odpovídá obsahu. Polar Bear je sice lodí, kterou provozuje společnost Newnew registrovaná v Číně a zajišťující nákladní dopravu pouze mezi Čínou a Ruskem, vlastníkem firmy je ale ruský dopravní koncern Torgmoll se sídlem v Moskvě. S Čínou má tedy loď pouze formální a obchodní vazby, loď ale provozuje Rusko. Jak s informací naloží státy NATO, mě bude hodně zajímat. Nejspíš ale dojde zase jen z nějakému slovnímu plácnutí po zápěstí. Takže pojďme na nedělní aktuality:
Na levém břehu Dněpru poblíž Chersonu pokračuje velmi nepřehledná situace, nicméně i ruští blogeři přiznávají, že Ukrajinci drží pozice na několika místech za řekou. Jedno z míst má být vesnička Krynky, kterou v minulých dnech opakovaně bombardovalo ruské letectvo. Ukrajincům se ale podle blogera Romanova podařilo evakuaovat raněné a dostat přes řeku zpátky další posily. Ukrajincům se také podle videí přímo od Rusů podařilo zasáhnout dělostřeleckou palbou vozidla ruských mariňáků na silnici poblíž obce Olešky. Operace tedy v oblasti dál probíhají, jen je těžké správně interpretovat jejich rozsah a postup kvůli informačnímu embargu. Ale to není jediný úsek fronty, kde se bojuje. Z jiných naopak informace máme. Pojďme se na ně podívat:
I dnes pokračují ruské výpady v okolí Avdijivky a i dnes pokračují masivní ztráty v ruských řadách. Pokud čísla ukrajinského štábu ilustrují správně tempo ztrát, pak dnešek značí hned dva rekordy v denním přírůstku. Ke ztrátám u Avdijivky (až 900 ruských vojáků) se totiž přidaly také ztráty od Lymanu, kde se Rusové pokusili o nový výpad, který (alespoň prozatím) skončil podobnou katastrofou. Nejsmutnější na celém ruském plánu je, že nejspíš nemá žádný vojenský, ale pouze propagandistický význam. Rusko už delší dobu nezaznamenalo nic, co by se dalo označit za úspěch, a tak chtělo dobýt některé menší město ještě před přicházející zimou, aby mohlo ruskému publiku dodat potřebnou motivaci a morální podporu. Hodně štěstí všem ruským propagandistům, kteří budou muset současné fiasko spinovat do pozitivního světla. A teď pár novinek:
Rusové dnes znovu útočili na pozice kolem Avdijivky a opět utrpěli těžké ztráty. Na severu města u Krasnohorivky se navíc podle některých zdrojů podařilo vytlačit Rusy zpět z některých pozic, které při svých bezhlavých výpadech obsadili. Podle fotek a videí už Rusové u Avidjivky přišli nejméně o 63 kusů těžké techniky, ve skutečnosti nejspíš o mnohem více. Zajímavý vývoj nabral také ruský útok ve směru na Kupjansk, o kterém se stále více mluví jako o pouhém falešném výpadu s cílem odvést pozornost od Avdijivky (která Ukrajince skutečně překvapila). Ukrajinským silám se údajně podařilo přejít do protiútoku, vytlačit Rusy ze Synkivky a zatlačit je zpět k obci Lyman Peršij, odkud zdejší ruská ofenziva začínala. Vše je ale potřeba brát s rezervou kvůli informačnímu embargu, které při probíhajících akcích stále platí. Takže pojďme na celkový kontext:
Ruský vojenský bloger „Rybář“ informoval, že Ukrajinci překročili Dněpr poblíž Antonivky u Chersonu s nejméně dvěma pluky a podařilo se jim proniknout ke dvěma z přilehlých obcí. Vesnice Pojma je podle některých kanálů dokonce už pod ukrajinskou kontrolou. Zároveň se má chystat další překročení řeky více na sever. Akci potvrzují i ukrajinské kanály, které už před pár dny naznačovaly, že se něco chystá, ale odmítaly poskytnout detaily s odvoláním na utajení. Útok nepřímo potvrzují také informace, že Rusové se pokusili zasáhnout koncentraci jednotek poblíž Chersonu pomocí raket a dělostřelectva. Nyní tedy můžeme považovat za fakt, že regulérní ukrajinské jednotky působí na levém břehu Dněpru. Nejde tentokrát jen o speciální jednotky, jako tomu bylo doposud. Neexistují sice spolehlivé informace o celkové síle a zapojené těžké technice, ale z reakcí na ruských kanálech se dá tušit, že berou útok jako velmi vážný. Co naopak víme, je, že ruské řady tu v posledních týdnech značně prořídly, protože Rusko odvolalo část posádek na obranu záporožské fronty. Objevují se také informace, že Rusové urychlují opevňování Krymu a přístupových cest, protože předpokládají, že nedokáží udržet kontrolu nad okupovaným Jihem Ukrajiny. Překročení řeky bylo nevyhnutelné, teď je třeba držet palce, aby se podařilo předmostí udržet. A teď pár dalších novinek:
Ukrajinci v noci na dnešek zasáhli hned dvě ruská vojenská letiště. Jedno v přístavním Berďansku, druhé poblíž Luhansku. Zprávy o úderu přicházely postupně celý den. Nejprve o něm informoval ruský kanál o letectví Fighterbomber, který už ráno napsal, že ruská letiště zažila jeden z nejvíce devastujících úderů za celou „speciální vojenskou operaci“. Poté se začala objevovat první videa ukazující právě na Berďansk a Luhansk, ze kterých bylo zřejmé, že úder byl opravdu masivní. Útok později potvrdily i ukrajinské kanály. Co tedy dosud víme? Obě letiště byla zasažena pomocí raket a podle fotografií zbytků munice pořízených Rusy přímo na letišti šlo nejspíš o vůbec první použití amerických raket ATACMS ukrajinskou armádou – varianty s kazetovou hlavicí. Poškozeno bylo nejméně 9 strojů, převážně helikoptér Ka-52, což by znamenalo ztrátu techniky za více než sto miliónů dolarů, ruské kanály ale naznačují, že ztrát na technice bylo dokonce více a zároveň mluví i o ztrátách v řadách leteckého personálu a zničené uskladněné munici. Výbuch muničního skladu ostatně potvrzují i videa. Pokud skutečně šlo o rakety ATACMS, pak jsou nyní v dostřelu ukrajinských sil veškeré ruské základny na okupovaných územích Ukrajiny. A podle paniky, která aktuálně vládne na ruských vojenských kanálech, jsou si toho Rusové dobře vědomi. A tím dnešní krasojízda nekončí. Více tady:
Asi žádný kus moderní technologie neproměnil současná bojiště tolik jako malé komerční drony. Civilní kvadrokoptéry shazující minometné i jiné granáty se poprvé ve větší míře objevily v Myanmaru, kde je rebelové začali používat proti tamější vojenské juntě. Masové rozšíření ale přišlo až s válkou o Ukrajinu. Ukrajinci se na nový typ boje adaptovali jako první díky mimořádné vynalézavosti, Rusům několik měsíců trvalo, než začali s Ukrajinci držet krok. Nyní už ale na obou stranách existují desítky různých typů dedikovaných modelů dronů pro podobné účely a desítky úprav komerčních dronů pro shazování nejrůznější munice nebo kamikadze nálety. A zkušenosti z Ukrajiny se propsaly i do útoku Hamásu na Izrael, kdy se teroristům podařilo zničit jeden z nejlepších tanků světa – izraelský tank Merkava IV – pomocí hlavice od RPG shozené z dronu (spekuluje se Hamás měl za poradce právě Rusy). Jelikož tanky mají obecně nejmíň chráněný právě vršek, protože jsou konstruované, aby odolaly zásahům z pozemních systémů, současné konflikty nejspíš zásadním způsobem ovlivní budoucí design vozidel. Není totiž udržitelné, aby dron za několik tisíc korun dokázal bez větších problémů zničit stroj za stovky miliónů. Izraelci už podle posledních fotek instalují na tanky – opět na základě zkušeností z Ukrajiny – protidronové klece, se kterými jako první přišli Rusové, kteří doufali, že je ochrání před americkými Javeliny. Mezitím mají na Ukrajině drony mimořádně plodné týdny. Ale o tom víc v dnešním souhrnu:
Na sítích se kvůli ruské ofenzivě u Avdijivky a Kupjansku opět objevují videa, na kterých rodinní příslušníci mobilizovaných mužů prosí ruské představitele, aby sjednali nápravu. Mobilizovaní prý měli sloužit v týle, zatímco je velení posílá do útoků, kde trpí obří ztráty. Zajímavé je, že ze situace neviní přímo nejvyšší vedení Ruska, ale velitele na nižších instancích, vše považují za chybu nebo svévolnost v rozhodování přímo na frontě a dožadují se, aby Putin nebo Šojgu sjednali nápravu. Přitom je to pravděpodobně právě Putin a Šojgu, kdo rozhodl o tom, že jejich kluky posílají na jistou smrt v rámci taktiky lidských vln. A pokud o tom nerozhodli přímo tihle dva, pak minimálně vytvořili systém, kde je toto normální. A v Rusku se nic nezmění, dokud si běžní občané budou myslet, že car je neomylný, zatímco jeho chybující podřízení jsou důvodem všeho zlého, co se děje. Každopádně se pojďme podívat, co dalšího se stalo:
Putin popřel, že by Rusko stálo za poškozením podmořských sítí mezi Finskem a Estonskem. A měl u toho skončit. Poté ale ještě dodal, že neměl o existenci takových sítí ani tušení, a následně nabídl jako vysvětlení jakési neexistující zemětřesení. Skoro jako dítě, které něco provedlo, a tak si vymýšlí pohádky, aby se zbavilo viny. Jedním z aktérů, který Putinovo vysvětlení nebere, je Británie. Ta proto posílá 20 000 vojáků na základny NATO v severní Evropě jako odstrašující sílu, a zároveň pošle skupinu lodí a letadel na ochranu kritické infrastruktury před dalšími případnými „nehodami“. Strategie „na hrubý pytel – hrubá záplata, je beztak ta jediná, které diktátoři rozumí. I tahle záplata je ale přinejhorším plátěná. A teď novinky:
Pátek. Podle ukrajinských velitelů u Avdijivky ztratili Rusové za pouhé dva dny u Avdijivky okolo 2 000 vojáků a až stovky kusů těžké techniky. Přesto jejich výpady dál pokračují a Ukrajinci hlásí, že i na jejich straně jsou ztráty personálu a některé techniky, zároveň ale dodávají, že ztráty nepřítele jsou nepoměrně vyšší. Rusové se nyní pokouší dobýt skládku „Terrikon“ na severu Avdijivky, ze které je poměrně dobrý výhled na zbytek města. Ukrajinci jim tu ale kladou tuhý odpor, což se odráží i v denních přírůstcích ztrát. Ukrajinci naopak pozvolna postupují od Kliščijivky a vytváří si více prostoru na západ od obce Robotyne. Situace je ale kvůli informační mlze velmi nepřehledná. Tak nezbývá než, jako obvykle – držet všechny čtyři palce. A teď pár aktualit pro lepší kontext:
Rusko i dnes pokračuje svou rozsáhlou ofenzivu s cílem obklíčit Avdijivku. Na některých úsecích se mu podařilo posunout frontu o 300-500 metrů a dosáhnout určitých taktických výsledků. Na druhou stranu, cena, kterou za to platí, je naprosto neobhajitelná. Dnešní přírůstek ztrát je tak jedním z největších vůbec, zároveň už druhý den padnul rekord ve zdokumentovaných denních ztrátách těžké techniky, zejména tanků. Ruská 25. kombinovaná armáda, která útok vede, je doslova decimována ukrajinským dělostřelectvem a drony už zhruba 1,5 km před frontou. Ukrajinci navíc zničili raketami most mezi Horlivkou a Jasynuvatou na hlavní ruské zásobovací trase pro současný útok. Rusko se zkrátka rozhodlo vsadit spoustu žetonů na jedno číslo a zatím se nezdá, že to číslo padne. A tím číslem se rozumí vytvořit takovou situaci, která by donutila Ukrajince stáhnout k Avdijivce rezervy určené pro útok na záporožské frontě a tím prakticky ukrajinskou ofenzivu zpomalit nebo úplně zastavit. Ukrajinské síly zatím pokračují v ofenzivních akcích. Aktuálně se snaží rozšířit klín u Verbového a pokrýt si tak křídla v probíhajícím útoku. Prosakují ale také informace o tom, že se Ukrajinci pokouší otevřít další úseky fronty. Uvidíme v příštích dnech. Teď pár aktualit pro celkový kontext:
Rusové už několik dní bez ustání útočí na Avdijivku s cílem obklíčit město. Zapojeno je několik tisíc vojáků, stovky tanků a obrněných vozidel, stíhací bombardéry i helikoptéry. Jejich dosavadní strategie „blitzkriegu“ ale podle všech ukazatelů nedokázala prolomit ukrajinskou obranu. Rusové ztratili v bezhlavých útocích desítky kusů těžké techniky jen za posledních 24 hodin, výsledkem čehož je, že na severní straně města posunuly frontu o pár stovek metrů k dalším remízkům. Ukrajinské kanály mluví o úplném selhání ruské ofenzivy, ruské víceméně říkají to samé s tím, že když se rychlý útok nepovedl, další útok na město by mohl znamenat několikaměsíční dobývání s nejasným výsledkem, a to proto, že město je už od roku 2014 Ukrajinci soustavně opevňováno a okolí zaminováváno. Jeden z ruských blogerů sice tvrdí, že Rusové nyní mohou ostřelovat hlavní komunikaci mezi posádkou ve městě a týlem, ale vzhledem k tomu, že tím zároveň postaví dělostřelectvo na dostřel ukrajinské protibaterijní palbě, není to zrovna velký úspěch. Je ale na místě vývoj u Avdijivky i dál sledovat. I kdyby jen z čiré škodolibosti. A teď pár novinek:
Putin, ten který léta vyzbrojuje prakticky všechny diktátory a teroristy světa a jehož Rusko je zahraničněpolitickým partnerem několika totalitních států včetně Severní Koreje a Íránu, obvinil ze současné situace na Blízkém východě Spojené státy a „selhání jejich zahraniční politiky“. Také vyjádřil podporu samostatnému palestinskému státu. Putin pravděpodobně připravoval půdu pro podobné konflikty delší dobu, možná je i velmi aktivně živil. V roce 2015 například slavnostně otevřel v Moskvě jednu z největších mešit světa, a to i přes velké protesty obyvatel Moskvy. Na otevření byl tehdy i turecký prezident Erdogan a má se obecně za to, že Putin si chtěl tímto krokem spřátelit další muslimské státy vedle loajálního Čečenska. A je zřejmé, že Rusko se nyní snaží ze situace na Blízkém východě vytěžit maximum pro svou válku na Ukrajině. Ruské propagandistické účty nyní koordinovaně šíří další narativ, a sice že konflikt mezi Izraelem a Hamásem je „natolik klíčový, že by měl svět ihned přestat zbrojit Ukrajinu a maximálně podpořit Izrael“. Jako by nešly dělat obě věci současně. Nicméně pojďme se podívat, co dalšího se děje:
Rusko se nyní snaží skrze propagandistické kanály šířit dezinformaci, že zbraně, které měl Západ poskytnout Ukrajině, ve skutečnosti kvůli korupci skončily v Gaze. Zrnko pravdy na tom je. Některé západní zbraně se skutečně objevily v rukou teroristů z Gazy. Bylo to ale samo Rusko, kdo jim je poskytl. Ukrajinská rozvědka informovala, že Rusko předalo Íránu zbraně americké a evropské výroby ukořistěné na Ukrajině, a ten je předal Hamásu, který je použil při svém útoku na izraelské osady. Někteří členové Hamásu pak natočili videa, kde Ukrajině za zbraně děkují. Rusko podle rozvědky plánuje dát svým tvrzením ještě větší kredibilitu za využití poručíka Ruslana Syrového z ukrajinské pohraniční stráže, který už na začátku invaze zběhl na ruskou stranu. GRU ho nedávno nechala převézt do Moskvy a očekává se, že brzy se objeví šokující „odhalení“ za účasti právě poručíka Syrového. Tak aspoň můžeme tušit, co nás brzy čeká. A teď pár novinek:
Ruská propaganda oživuje dvě pohádky své propagandy a přidává jednu novou. Ta první se věnuje údajnému luxusnímu životu Zelenských a šíří vymyšlené účty za drahé klenoty, které si má Olena Zelenská kupovat při státních návštěvách. Druhá je už několik zopakovaný koordinovaný útok na veřejnou debatu, kdy proruské účty šíří prakticky totožný status: „Jak to, že jsem za 24 hodin útoku na Izrael viděl více videí z bojů než za téměř dva roky na Ukrajině.“ Copy-paste tohoto ruského narativu opět šířili i někteří proruští politici z konzervativní části spektra včetně Donalda Trumpa mladšího. Novinkou je ale tvrzení, že Hamás získal zbraně pro svůj útok na Izrael na černém trhu od Ukrajiny. Někteří představitelé Hamásu to dokonce sami řekli do médií. Je tedy víc než jisté, že Rusko o útoku na Izrael nejen vědělo předem, ale nejspíš ho i aktivně podpořilo. Že by ale Hamás měl zbraně z Ukrajiny, je jednoduše lež. Hamás je naopak léta vyzbrojovaný Íránem a Ruskem. A i analytici z ISW ve svém nejnovějším briefingu uvedli, že Rusko nejspíš zneužívá Hamás, aby odvrátilo pozornost světa od Ukrajiny. A nutno říct, že podle hlavních zpráv všech světových médií se mu to daří. Takže si pojďme připomenout, co se děje na Ukrajině:
Další den, další válka. Svět bohužel očividně stále odmítá vylézt ze svého zaprděného teplíčka a připustit si, že ruská invaze na Ukrajinu má globální dopady. A že ty dopady budou jen horší, dokud se Západ Rusku jasně nepostaví. Všechny diktátorské režimy a teroristické skupiny po celém světě teď už přes rok a půl sledují laxní reakci Západu na probíhající konflikt a cítí svou příležitost. Bezpečnostní struktury, které vzešly z druhé světové války, se čím dál více ukazují jako neschopné reagovat na situaci, kdy se některá země rozhodne nerespektovat mezinárodní právo a rozpoutat dobyvačnou válku. S každým dalším dnem, kdy má Rusko své vojáky na Ukrajině, tak roste i šance, že Čína napadne Taiwan. A na Blízkém východě už ta napnutá struna dnes ráno praskla. Víc v dnešním reportu:
Rusové včera zasáhli dělostřeleckou palbou obchod s kavárnou v obci Hroza a zabili nejméně 55 lidí. Podle nových informací probíhala v kavárně pieta za místního rodáka, který padl v boji s Rusy. Pieta původně měla proběhnout ve Lvově, ale rodina si přála otce pohřbít doma. Vzpomínkové akce se účastnil syn, který také slouží, společně s manželkou, dětmi, přáteli a možná i některými dalšími bývalými nebo současnými vojáky. Prakticky celá rodina padlého vojáka během útoku zahynula a s ní i další obyvatelé obce. Rusové na svých telegramových kanálech tvrdí, že akce se účastnila stovka ukrajinských vojáků. Podle fotek z místa je ale zřejmé, že téměř všechny nebo možná úplně všechny oběti byly v civilním oblečení, přitom vojáci na pietní akci by jistě měli uniformu. Řada obětí také byly ženy starších ročníků. A i kdyby mezi obětmi vojáci byli zastoupeni ve větším počtu, pořád se ze strany Ruska jedná o válečný zločin, protože pietní akt s účastí desítek civilistů nelze v žádném případě obhájit jako legitimní cíl. Ale to snad každý příčetný člověk chápe. Takže pojďme na další novinky:
OSN publikovalo novou zprávu, která se věnuje zacházení Rusů s ukrajinskými válečnými zajatci. A občas je to děsivé čtení. Zpráva například zmiňuje případy, kdy Rusové používali Ukrajince jako otroky a nutili je nosit munici na ruské pozice přes minová pole nebo sbírat z minových polí ostatky padlých ruských vojáků. Nejméně v jednom případě ukrajinský zajatec šlápl na minu a zranil si nohu, načež ho Rusové zastřelili. Zpráva zároveň potvrdila autenticitu záběrů u šesti případů, kdy Rusové zabili ukrajinské vojáky poté, co se jim vzdali. V jednom případě proto, že odmítnul ruské rozkazy vydat se do minového pole. Zpráva zmiňuje i případ Oleksandra Macijevského, který se stal ikonou poté, co zvolal „Sláva Ukrajině“, než ho Rusové chladnokrevně zastřelili, a také případ brutální dekapitace zajatce nožem. OSN také odmítla ruská tvrzení, že vězně v zajatecké kolonii v Olenivce zabila raketa HIMARS. Namísto toho se dokument přiklání k verzi, že Rusové cíleně zavraždili vězně – převážně obránce z Azovstalu – pomocí termobarické munice, čemuž podle vyšetřovatelů odpovídá poškození budovy a interiéru, stejně jako zranění na tělech obětí. OSN v téhle souvislosti kritizuje Rusko, že nepustilo vyšetřovatele z OSN přímo na místo neštěstí. Pochopitelně. Rusko dělalo vše proto, aby se svoje činy pokusilo shodit na Ukrajince a jejich partnery. A bohužel mu někteří lidé stále věří. A nepřesvědčí je ani zbytek dnešních zpráv:
Na sítích se objevilo video s ruským vojákem, který prošel přes „zemi nikoho“ na ukrajinské pozice, aby se Ukrajincům vzdal. Je celý potrhaný a popálený, nejspíš po zásahu dělostřelectva nebo shozené munice z dronu, a vzdát se přišel poté, co zjistil, že na ruské straně fronty chybí zdravotnický materiál a že ho tedy nikdo nemůže ošetřit. Šílené. Nicméně to potvrzuje zprávy, které se šíří prakticky od začátku invaze, a sice že Rusům často zdravotnický chybí nebo je natolik nekvalitní, že nedokáže poskytnout potřebnou první pomoc (typicky škrtidla z dob sovětského svazu, co se trhají při pokusu je utáhnout). Podle informací, které se objevily někdy při loňské ofenzivě u Charkova, dokáže Ukrajina až 80 % raněných vracet zpátky do služby, zatímco na ruské straně až 30 % ztrát končí smrtí, přestože by nemusely, pokud by byla poskytnuta potřebná první pomoc. Co na to říct? Snad jen, že „kdo chce kam…“. A teď novinky:
Ukrajinci už si zase dělají z ruských úředníků legraci po telefonu. Tentokrát zveřejnili video, na kterém ukrajinský voják ze slavného pluku K2 volá postupně třem manažerům ruského Uralvagonzavodu jako „někdo, kdo zrovna bojuje na Donbasu“, aby si postěžoval na špatný stav mechanických dílů nových tanků, časté poruchy a nefunkční systémy a vyčetl jim, že tanky ze sovětské éry byly spolehlivější než kus z roku 2021, který se mu dostal do rukou. Poté, co se manažeři vymlouvají a omlouvají, tak jim vpálí, že je naprosto nepřijatelné, aby ukrajinský voják musel překonat tolik překážek, aby vůbec tank ukořistil, a nakonec zjistil, že tank ani pořádně nefunguje. Krásná práce. Ale dost legrace, teď pár novinek:
Možná je velkou chybou, že se ruské propagandě nedává ve světových i českých médiích větší prostor. Že si protiřečím? Vůbec ne. Mám totiž na mysli ruskou domácí propagandu, nikoliv tu, kterou pouští nám. Propagandu, kterou krmí svoje vlastní obyvatele. Možná potom by svět opravdu pochopil, co je současné Rusko zač a jak o nás smýšlí. V ruských televizích se vysílá naprosto pokřivená verze moderní historie. O Západu se mluví jako o žumpě světa nebo zkaženém světě plném deviantů, pedofilie a degenerace, kterému vládnou nacistické vlády. Ruští propagandisti téměř každý den diskutují o vymazání celých měst nebo evropských států nukleárními zbraněmi. Mluví o nás jako o svých poddaných, otrocích, které chtějí a jednou zase budou ovládat. Neustále se navzájem hecují v tom, co je potřeba udělat, abychom se Ruska báli a vzhlíželi k němu. Nijak se netají tím, že chtějí dobýt celou Evropu od Charkova až po Lisabon a v televizních politických debatách namísto střetu názorů řeší, kterou zemi napadnou jako další, až srovnají se zemí celou Ukrajinu. To je skutečná tvář Ruska. To je propaganda, kterou bychom měli neustále ukazovat v našich médiích, aby bylo nad slunce jasné, že současné Rusko je fašistický stát, který je potřeba zastavit. Můžeme to, prosím, začít dělat? Díky! A teď novinky:
Už 38 zbrojovek z 19 zemí světa z celkem 252 zbrojovek pozvaných na ukrajinské zbrojní fórum (DFNC1) se připojilo k ohlášené alianci. Ukrajina láká firmy na speciální ekonomický režim a nadnárodní spolupráci, která by měla vést k rychlejšímu a efektivnějšímu vývoji moderních systémů, aby Západ mohl lépe čelit současným i budoucím hrozbám totalitních států, jako je Rusko nebo Čína. Od Zelenského je to mimořádně chytrý krok. Ukrajina by tak výrazně posílila svou obranyschopnost i přivedla do země značný kapitál, který jí i kvůli válce zoufale chybí. Navíc se Ukrajina stává zemí s bezkonkurenčně největšími zkušenostmi s ničením ruských zbraňových systémů, což jsou zkušenosti, o které každá světová zbrojovka určitě stojí. A svůj zájem už projevily i české firmy. Ale o tom více v dnešní svodce:
Na sítích se objevilo video patnáctihlavé skupiny ruských vojáků působících u Kliščijivky pod Bachmutem natočené chvíli předtím, než byli poslaní do akce. Na videu si stěžují, že je velení posílá prakticky na jistou smrt proti opevněným pozicím Ukrajinců, kde na ně krom pěchoty čekají i tanky Leopard 2 a zaměřená artilerie. Zároveň tvrdí, že stejným způsobem padlo u Kliščijivky dalších 1000-1200 vojáků, a to jen proto, aby velení mohlo reportovat na vyšší místa alespoň částečně pozitivní informace o „úspěšných protiútocích“. Video bylo natočené 19 září a mělo být zveřejněno, pokud by se jeho autoři z boje nevrátili. Dá se tedy předpokládat, že je potkal stejný osud jako stovky jejich kolegů. A tohle jsou ty ztráty, které sice nevidíme na videích, zato se propisují do každodenních aktualizací ruských ztrát, které kompiluje ukrajinský Generální štáb. Zároveň to dokazuje, že Ukrajinci se snaží maximalizovat ruské ztráty na každém úseku fronty, i když to na mapě nevypadá, že by se cokoliv dělo. 1 200 životů zmařených na nesmyslných protiútocích u jedné jediné vesnice! A na jižní frontě bude situace pravděpodobně velmi podobná. Nechte tu informaci usadit a pojďme zatím na novinky:
Lavrov obvinil Francii a Německo z toho, že zničily územní celistvost Ukrajiny tím, že podle něj nezajistily, aby se dodržovaly Minské dohody. Nezávislí pozorovatelé přitom zdokumentovali, že Minské dohody se nedodržovaly od první minuty jejich platnosti, a byly to právě Ruskem řízené milice, kdo je začal porušovat jako první. Experti se navíc víceméně shodují, že Minské dohody byly Ruskem navržené tak, aby dodržet v první řadě vůbec nešly a že je Rusko nikdy ani neplánovalo ctít, pouze je využilo k přezbrojení a politickému tlaku, aby mohlo ospravedlnit další agresivní akce. Což také udělalo. A proto tu teď musíme číst podobné zprávy:
Ruská dobrovolnická legie na Ukrajině oznámila, že spouští novou vlnu akcí v Bělgorodské oblasti. Děje se tak jen několik dní poté, co legie oznámila, že ukrajinské úřady umožnily vstup na území Ukrajiny desítkám nových zájemců, které předtím ukrajinská rozvědka pečlivě prověřovala. Podle zpráv na Telegramu překročila ruská legie hranici u Hrabovského, respektive u ruských obcí Starosele a Terebreno. Zatím prý operace probíhá beze ztrát. Otázkou je, jestli vůbec ruské pohraničí stále na ruské straně někdo stráží. Rusko totiž v minulých týdnech stahovalo veškeré rezervy do oblastí bojů, a je tak klidně možné, že hranice aktuálně hlídají jen drobné posádky na postech pohraniční služby FSB. Vzpomeňme si, jak dlouho trvalo, než Rusko bylo schopné odpovědět na Prigožinovu vzpouru. Načasování je každopádně zřejmé – snaha oslabit ruské linie na frontě tím, že legie Rusy donutí povolat některé útvary k obraně hranic. Bude zajímavé sledovat, jak se to bude tentokrát vyvíjet. A teď pár dalších aktualit:
Ruské kanály hlásí, že Ukrajinci obnovili ofenzivu u Verbového a Novoprokopivky. Ukrajinci to potvrzují, ale podle prezidenta Zelenského se uvedl do pohybu i další, blíže nespecifikovaný plán. Jedno z videí dokonce zachytilo zničení ruského tanku ukrajinskou střelou na jižním cípu Novoprokopivky. Je tedy možné, že Ukrajinci už drží pozice v samotné vesnici, resp. jejích ruinách. Rusové každopádně stahují další jednotky do okupovaného Tokmaku, což dává tušit, že průlom obrany berou jako pravděpodobný výsledek budoucích ukrajinských akcí. Už aby to bylo. Ale teď pár aktualit:
Kanadský poslanec Anthony Rota se omluvil za incident, který sám inicioval během návštěvy Zelenského v tamějším parlamentu. Rota při svém projevu bez předchozího avíza přivítal v sále 98letého Yaroslava Hunku, kterého představil jako veterána 2. světové války a bojovníka za ukrajinskou nezávislost, načež ho sál odměnil potleskem ve stoje. Později ale vyšlo najevo, že Hunka sice bojoval proti bolševikům, ale v řadách 14. granátnická divize Waffen SS (1. ukrajinské), jednotky, která verbovala ukrajinské dobrovolníky pro boj proti Sovětům. A ačkoliv 1. ukrajinská nebyla nacistickou jednotkou (nesdílela nacistickou ideologii) a Ukrajinci měli víc než dobrý důvod, proč se Sovětům postavit, incident byl neskutečnou ostudou pro kanadskou diplomacii, což uznal i premiér Trudeau. Nicméně není ani vyloučeno, že Rota byl zneužit a Hunka Rotovi nastrčen, aby návštěvu Zelenského ruská propaganda mohla snadno zdiskreditovat, protože všichni vypověděli, že jednali v dobré víře a o skutečné minulosti Hunky nevěděli. A taky že celou situaci ruská propaganda okamžitě využila. Nicméně pojďme k dalším novinkám:
„Kdo v tuto chvíli řekne, že neví, co to je ruská propaganda, že neví, co to je ruská dezinformace, při takto brutálním zasahování do podstaty demokracie v České republice, tak je slepý a hluchý,“ prohlásil na tiskové konferenci ředitel české rozvědky (BIS) brigádní generál Michal Koudelka. Během tiskovky taky informoval o tom, že v Česku působil ruský agent, který za úplatky ve výši tisíců eur zajišťoval šíření ruské propagandy v českém informačním prostoru. Takto prý „nakoupil“ i některé známé osobnosti. A i když neřekl které, není těžké si ta jména domyslet. Nicméně teď pár aktualit:
Ruský ministr zahraničí Lavrov na tiskové konferenci po zasedání OSN prohlásil, že Rusko je připraveno jednat o Ukrajině se Zelenským „a těmi v USA a Británii, kdo ho řídí“, nicméně prý Rusko nebude brát v potaz nabídky k ustanovení klidu zbraní, „protože už v minulosti jednou naletělo“. Také prohlásil, že Zelenského mírová formule nepřichází v úvahu, a že Rusko je ochotné ihned respektovat územní celistvost a nezávislost Ukrajiny, pokud to bude znamenat „respektování ukrajinské deklarace nezávislosti z roku 1991 a tehdejší ústavy“, kde se prý Ukrajina zavázala zůstat neutrálním státem a neusilovat o členství v žádné vojenské alianci. Bystřejší už vědí, že to, jak Lavrov svoje myšlenky formuloval, de facto znamená, že Rusko jednat nechce a nebude. Primárně proto, že Lavrov opět naznačil, že prezident Zelenský není suverénním zástupcem suverénního státu, nicméně také vyřčenou podmínkou. Ukrajinská deklarace nezávislosti ani ústava totiž nemluví o neutralitě, naopak jasně říkají, že Ukrajina je suverénním státem a má právo vytvářet ekonomická a bezpečnostní partnerství na základě vůle lidu. Logicky. Tak jako každá jiná ústava každého jiného nezávislého státu. Netuším tedy, kdy to Ukrajina měla slíbit, ale ve zmíněných smlouvách to jednoduše není. Navíc, apel na dodržování slibů od země, která nedodržuje ani mezinárodní smlouvy a právo, natož nějaké sliby, je – mírně řečeno – úsměvné. Tak pojďme raději na zprávy. A radši si sedněte, bude toho dost:
Při včerejším raketovém útoku na základnu Černomořské flotily v Sevastopolu byl podle ukrajinské rozvědky pravděpodobně zabit generálplukovník Alexandr Romančuk, velitel ruských pozemních sil u Záporoží, a těžce raněn generálporučík Olega Tsekova, velitel 200. gardové motostřelecké brigády Pobřežní stráže. Sevastopol byl pak opakovaně zasažen i při dnešním útoku. Cílem bylo nejspíš skladiště paliv a další instalace Černomořské flotily. Vedle konkrétních ztrát ruské armády je ale důležitý i informační rozměr těchto útoků. Ukazují totiž, že ruská PVO na Krymu je po sérii útoků právě na radary a odpalovače protivzdušné obrany natolik degradovaná, že nedokáže chránit ani nejdůležitější základny v oblasti. A také, že ani při plné funkčnosti nedokáže zastavit moderní západní střely. Pro ruské vojáky tak aktuálně na Krymu není místo, kde by byli před ukrajinskými útoky v bezpečí. A tak to má být. A teď pár aktualit:
Podle nových videí se Ukrajincům podařilo přesunout těžkou techniku za ruskou „Surovikinovu linii“ u Verbového. Naoko se tu postup téměř na dva týdny zastavil, nicméně důvodem bylo primárně to, že Ukrajinci po úvodním proražení hlavní obranné linie v režii pěchoty, zvolili pohyb do stran podél linie, namísto postupu dál za ní, aby vyčistili větší úsek, zneškodnili rozsáhlá minová pole, rozšířili průlom a opevnili pozice pro případné ruské protiútoky. A ty skutečně přišly. Rusko stáhlo k Verbovému doslova všechno, co mělo k dispozici, a to nejen rezervisty z týlu, ale také mobilní jednotky parašutistů, které i tady využívá jako pouhou pěchotu s cílem zalepit vznikající díry v obraně. Klíčové teď bude, zda dokáží Ukrajinci efektivně využít těžkou techniku v dalším postupu za obranné linie. Rusko každopádně nemá v týle prakticky žádnou „ulitou“ techniku ani živou sílu. Vše je aktuálně na frontě a skrytá mobilizace nedokáže nahrazovat ztráty na bojišti. Ukrajinci proto stále věří, že ještě letos dojdou ke Krymu. A nám nezbývá než věřit jim. Ale zpátky k novinkám:
Rusové v noci na dnešek po několikaměsíční pauze zasáhli ukrajinskou energetickou infrastrukturu při masivním raketovém útoku. Cílem byly instalace u Kyjeva, Chersonu nebo Čerkas. Několik oblastí se ocitlo částečně bez dodávek elektřiny. Ukrajinská PVO hlásí sestřelených 36 ze 43 naváděných raket, nicméně i trosky zneškodněných raket dokázaly po dopadu působit škody a zranit několik lidí. Ve stejnou dobu Ukrajinci podnikli velký útok pomocí dronů na ruské základny na okupovaném Krymu. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž. Jedna země útočí na okupující armádu a vojenské cíle, druhá terorizuje civilní obyvatele. Ale zpátky k aktualitám:
Na včerejším zasedání OSN v New Yorku zaznělo několik klíčových projevů. Prezident Zelenský připomněl, že Rusko v každé dekádě rozpoutalo válku s některým ze svých sousedů, a že jedním z cílů současné invaze na Ukrajinu je obsadit ukrajinské zdroje a použít je k příští válce dál na západ. V téhle souvislosti, připomněl okupaci Moldavska, Gruzie nebo válku v Čečensku, odkud se Rusko po nákladné porážce muselo stáhnout, podepsalo s čečenskými představiteli mírovou smlouvu a poté, co se ekonomicky zotavilo a získalo financování ze Západu, napadlo Čečensko znovu, a tentokrát úspěšně. Český prezident Pavel ve svém projevu zopakoval, že Rusko se musí kompletně stáhnout ze všech okupovaných území Ukrajiny a vedení Ruska se musí zodpovídat ze zločinu agrese. Velmi ostrý projev přednesl polský prezident Duda, který zmínil, že Rusové věří, že se všichni okolo nich musí Rusku podvolit a že se vrátí čas, kdy Rusko bude opět impériem. Na to konto prohlásil, že Rusko musí konečně pochopit, že jeho imperiální éra skončila a nikdy se nevrátí. Potom ještě varoval před tím, aby válka přešla do zamrzlého konfliktu a apeloval na všechny, že válka musí na Ukrajině skončit. A mezitím se dělo tohle:
Ohledně osvobození Andrijivky se před pár dny strhla krátká přestřelka mezi 3. šturmovou a (teď už bývalou) náměstkyní ministerstva obrany Hanou Majlar. Ta předčasně oznámila osvobození obce, načež její informaci dementovali představitelé bojujících jednotek a náměstkyni obvinili z ohrožování vojenského personálu. Nyní víme, proč: Ukrajinci skutečně osvobodili obec v době, kdy o tom Majlar informovala, nicméně o nové skutečnosti v tu dobu ještě nevěděli Rusové. Ukrajincům se totiž podařilo přerušit komunikaci ruských jednotek na frontě s týlem, což jim umožnilo obklíčit a zničit velkou část ruského personálu, aniž by o tom velení Rusů vědělo. Ve chvíli, kdy ale Majlar vypustila informaci do éteru a zachytili ji Rusové, okamžitě spustili masivní dělostřeleckou palbu na ruiny obce. 3. šturmová uvedla, že ruská dělostřelecká palba si naštěstí nevyžádala žádné mrtvé mezi ukrajinskými vojáky, ale pouze raněné, zároveň ale bezhlavá palba zasáhla také vzdávající se Rusy, které mohla Ukrajina později vyměnit za vlastní vojáky. A to je ve zkratce důvod, proč informace, které jsou veřejně k dispozici, mají obvykle zpoždění nejméně v řádu jednotek dní: OPSEC (operations security) neboli operační bezpečnost. Pokud si spojenci nejsou jisti, že určitou informaci ještě nepřítel nezjistil vlastním pozorováním, pak se nepublikuje. U každé informace se také důsledně zkoumá, zda nemůže přinést nepříteli nějakou výhodu, a spousta informací je navíc součástí psychologického boje. Pro stránku, jako je tahle, to znamená, že každou informaci je důležité vnímat s rezervou, v kontextu a s patřičným odstupem. Denní aktualizace z fronty mohou snadno být nepřesné. Teprve čas ukáže. Tak si pojďme pár aktualit projít – a schválně, co na to řekne další den:
Britská rozvědka ve svém pravidelném briefingu konstatovala, že Rusko opět používá svoje elitní sbory a jednotky VDV (parašutisty) jako lehkou pěchotu ve snaze zalepit vznikající díry v obraně na Záporožské frontě. Podobnou taktiku údajně použilo Ruské také ve snaze zabránit pádu Andrijivky a u Bachmutu, kdy poslalo na pomoc zdecimované 72. motostřelecké brigádě, bránící se z posledních sil rozhodujícímu útoku ukrajinské 3. šturmové, parašutisty z 31. výsadkové brigády. Výsledek tohoto konkrétního rozhodnutí je, že během následných bojů padl i velitel 31. výsadkové brigády plukovník Andrej Kondraškin, jehož sektorem se Ukrajinci probojovali až do samotné vesnice. Ztráty mezi důstojnickým sborem navíc utrpěly i další ruské formace v Andrijivce: 57., 72. a 85. motostřelecká brigáda, přičemž zabit byl také velitel ruských průzkumníků. Obě situace – jak ta, kterou popisuje britská rozvědka, tak ta, která se odehrála u Bachmutu – ukazují jednak na nedostatek dobře vycvičené regulérní pěchoty, jejichž práci musí dělat jednotky, které mají jiné primární určení, ale také na nemožnost vybavit a podpořit jednotky potřebnou těžkou technikou. Doufejme tedy, že jde o systémový problém, a nejen o náhodné excesy. A teď pár novinek:
[{“Polsko si včera připomínalo 84 let od chvíle, kdy Sovětský svaz napadl Polsko po boku nacistického Německa. Už tehdy přitom Sověti tvrdili, že důvod ke vpádu je ochrana ruskojazyčné menšiny”=>”„Čelíce nastalé situaci, sovětská vláda dala příkaz Hlavnímu štábu Rudé armády, aby rozkázal vojskům překročit hranici a bránit životy a majetky obyvatel Západní Ukrajiny a Západního Běloruska,“ napsal tehdy Molotov polskému vyslanci. A byla to lež stejně tehdy jako loni v únoru.”}, “Čína tvrdí, že přijala opatření, která zamezí exportu dronů do Ruska. Nově čínské firmy nesmí dodávat na ruský trh drony o hmotnosti 4 kg a vyšší, stejně tak drony, které mají celkovou nosnost 7 kg a více. Nařízení se dále týká dronů s dobou letu delší než 30 minut a všech dronů, které mají schopnost nést jakýkoliv náklad a na povel jej uvolnit. Zákaz vývozu dopadne také na některé klíčové součástky pro drony.”, “Wagnerovci v Africe neměli dobrý týden. Na sítích se objevila videa, kde jejich žoldáky a technická vozidla přepadly místní bojůvky, a to konkrétně v Mali a ve Středoafrické republice, s výsledkem ne zrovna příznivým pro wagnerovce.”, “Podle Ukrajinců chce Kreml převézt na okupovaná území dělníky ze Severní Koreje. Skutečný účel ale může být skrytá mobilizace takových pracovníků, jako se to v minulosti stalo dělníkům ze zemí střední Asie.”, “Ve Voroněži nalezli místní obyvatelé neznámý dron a předali ho vojákům z ruské gardy. Dron později explodoval v budově gardistů, když se ho pokoušeli prozkoumat.”, “Prezident Zelenský po odchodu ministra Reznikova kompletně vyměnil personál na ministerstvu obrany.”, “Krym byl v noci na dnešek opět pod útokem dronů. Exploze hlásí Sevastopol a Mys Fiolent.”, “Ruští vojáci se účastnili vojenské přehlídky v Mexiku na mexický Den nezávislosti.”, “Na pobřeží Bulharska se zřítil neznámý dron nesoucí minometný granát.”, “Ukrajinská armáda potvrdila osvobození Kliščijivky u Bachmutu.”]
Investigativní deník The Insider přinesl informaci, že šéfredaktor moldavské pobočky ruského Sputniku Vitaliy Denisov, kterého nedávno Moldavsko na hodinu vyhostilo, byl ve skutečnosti důstojníkem ruské zahraniční rozvědky se specializací na vytváření a šíření dezinformací. Vzhledem k tomu, že Sputnik je i v dalších zemích včetně Česka (společně s Russia Today) hlavním nástrojem šíření ruské propagandy (dezinformace nejen šíří, ale i aktivně vytváří) a že ruský stát má nějakou formu kontroly nad většinou ruských médií, samotná informace, že v jeho redakci pracují členové ruské rozvědky, není překvapivá. Mnohem důležitější otázky jsou, zda o jeho skutečné práci věděl i zbytek redakce, a také, kdo další v chobotnici jménem Sputnik je ve skutečnosti ruský rozvědčík. Co šéfredaktor české mutace Alexej Saryčev? Protože ve světle těchto informací se loňské vypnutí hlavních dezinformačních kanálů najednou nejeví jako přehnaný krok. A pokud by se potvrdilo napojení ruské rozvědky i na český Sputnik, definitivně by to krok správce domény ospravedlnilo. Bohužel je to jedna z těch informací, které nám nejspíš česká kontrarozvědka neprozradí. Tak zpátky k informacím, které si nemusíme domýšlet:
„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří si udržují nestrannost i v časech morální krize,“ napsal údajně Dante Alighieri, pravděpodobně už někdy ve 13. století. A pravda je to stále. Svět občas dospěje do chvíle, kdy „neutralita“ je jenom honosná nálepka pro alibismus, ignoranci, neochotu a pohodlnost. Zároveň je to něco, co se rozhodně nedá vyčíst účastníkům dnešní „demonstrace proti bídě“. Ti si stranu vybrali, což byl vidět jednak z toho, jak se už před konáním akce stihli mezi sebou pohádat, zda si můžou přinést ruské vlajky, a jednak z toho, že na demonstraci byl opět policií zadržen člověk s nášivkou wagnerovců na prsou. Zajímavé je v tomhle kontextu, že ačkoliv český parlament považuje současné Rusko za teroristický stát, zatímco wagnerovce jako teroristickou skupinu (zatím) nevede, nosit vlajky a symboly wagnerovců trestné je, zatímco nošení symbolů Ruska nikoliv. Možná je v tom logika, jen ji nevidím. Ale teď už pár sobotních aktualit:
Ruská propaganda dopadá na velmi úrodnou půdu v zemích Afriky. Soustředí se totiž na víření antikoloniálních nálad, což je pro většinu afrických států, které byly téměř bez výjimky v některou dobu v historii evropskými koloniemi, palčivé téma. Rusko, jako jediná velmoc, nikdy Afriku nekolonizovalo – ne ale proto, že by nechtělo. Rusko jednoduše nemělo prostředky k takovým výpravám. V době, kdy Evropa Afriku kolonizovala, nemělo Rusko námořnictvo, které by dokázalo ostatním velmocem konkurovat, a tak se soustředilo na pozemní války a kolonizaci sousedících států. Proto dnes může s čistýma rukama ukazovat prstem na Evropu, a to i téměř pět dekád od chvíle, kdy poslední z afrických zemí získala zpět svou nezávislost. Afričané proto mají tendenci vnímat Rusko jako partnera proti jejich bývalým utiskovatelům, nicméně i tak se ruské propagandě nedaří přesvědčit tamější obyvatele, že Rusko jim může nabídnout lepší život, což jde pozorovat na destinacích migrujících obyvatel. Zhruba polovina migrantů odchází do jiné země v rámci Afriky, cca 26 % pak zamíří do Evropy, 11 % do Asie a 8 % do Severní Ameriky. Celkový počet Afričanů v Rusku se odhaduje na necelých 100 000, což by znamenalo maximálně několik vyšších set nebo nižších tisíc příchozích Afričanů ročně (V EU je lidí z Afriky přes 40,5 miliónů). Do Ruska tedy nemíří ani obyvatelé afrických zemí, které mají s Ruskem dlouhodobě dobré vztahy. A ti, co přeci jen přijdou, zažívají v Rusku otevřeně rasistické projevy a cílené násilí. Krásně to tedy ilustruje, že Rusko, i když se tváří jako spojenec vůči „zlému Západu“ ve skutečnosti žádné alternativy nenabízí. Jen nenávist a zmar. Ale zpátky k aktualitám:
Jeden z vedlejších efektů ruské invaze na Ukrajinu, o kterém se možná nemluví tolik, jak by se slušelo, je dopad, který bude mít průběh války na ruský zbrojní průmysl. Západní pomoc totiž odhalila, že Rusové nemají žádnou odpověď na celou řadu moderních zbraňových systémů ve výzbroji západních armád, ale také to, že velká část produkce z ruských zbrojovek je …no …navoněná bída. Většina nejnovějších letounů ani tanků (T-14 Armata, Su-57) nemůže být vůbec nasazena do ostré akce, jednak proto, že jich je vyrobeno jen několik kusů, jednak proto, že se neustále porouchávají, a to, co Rusko nasadit dokáže, je ničeno prakticky stejně rychlým tempem, ať už se jedná o techniku sovětské výroby, nebo „nové“ kusy vyrobené v Ruské federaci. V roce 2023 tak ruský export vojenské techniky a zbraní spadl až o 70 %. A na vině je nejen pozorovaná kvalita ruské techniky, ale také skutečnost, že Rusko nedokáže plnit své dřívější závazky a vyrábět dostatek nové techniky pro vlastní potřebu a export zároveň – a to i díky sankcím, kvůli kterým v celém odvětví chybí Rusku klíčové součástky. Rusko přitom donedávna bylo druhým největším vývozcem zbraní s 20% podílem na světovém trhu, hned za Spojenými státy. Ruský zbrojní průmysl zároveň doma vytváří 20 % veškerých pracovních míst ve výrobě a průmyslu a objem exportu znamenal pro ruskou ekonomiku v posledních letech obraty až k 19 miliardám dolarů za rok, přičemž většina zbrojovek je vlastněna státem a ruský Rosoboronexport má monopol na vývoz zbraní. Pokles zájmu o ruské zbraně a výzbroj se neprojeví hned, nicméně v budoucnu může mít devastující efekt na ruskou ekonomiku. Tak si držme palce. A teď novinky:
Rusové okupující ukrajinský Sevastopol skutečně neměli dobrou noc. Při ukrajinském útoku, pravděpodobně pomocí zhruba desítky raket SCALP a Storm Shadow, na základnu Černomořské flotily v sevastopolském přístavu byla poničena další výsadková loď třídy Ropucha „Minsk“ a také dieselová ponorka třídy Kilo „Rostov na Donu“. Na obou plavidlech následně vypukl velký požár. Nejméně jeden námořník byl při útoku zabit, dalších 26 utrpělo zranění. A aby toho nebylo málo, okupační policie podle ruských médií obdržela informace, že se po městě pohybují sabotéři, a tak se vydala do ulic po nich pátrat. Jeden z policistů si ale spletl údajné sabotéry s ozbrojenou patrolou tvořenou ruskými vojáky a spustil na ně palbu. V následné přestřelce zahynuli tři vojáci a jeden policista. Jak využili své rakety a drony Rusové? Zničili Ukrajincům další sila a techniku na export obilí. Prostě když dva dělají totéž, není to totéž. Jeden vede obrannou válku, druhý páchá genocidu. A teď další novinky:
Umělá inteligence, resp. neurální síť od společnosti HeyGen dosáhla úrovně, kdy dokáže přeložit video do několika dalších jazyků a zachovat přitom barvu hlasu a intonaci osoby, která na videu mluví. Navíc vytvoří „deepfake“ pohybu rtů, aby odpovídal novému textu a jazyku. Nevyhnutelně se tak blížíme době, kdy bude každý uživatel internetu moci dát jakákoliv slova komukoliv do úst a bude téměř nemožné rozeznat netrénovaným okem, že se jedná o fake. A pokud na to nebudou reagovat vlády reformou stávající legislativy a důslednou kriminalizací takového jednání za účelem podvodu, pomluvy nebo šíření poplašné zprávy, pak se nevyhnutelně blíží i doba, kdy dezinformace a propaganda totalitních států definitivně vyhrají informační válku. Děsíte se toho? Ne? Pak si možná stále naplno neuvědomujete nebo nepřipouštíte, jak ohromný problém se rodí. A jak zoufale nečinní tváří v tvář těmhle hrozbám aktuálně jsme. Ale teď zpátky k novinkám:
O zinscenované volby Rusy na okupovaných území není velký zájem. Okupační správa proto jezdí s volebními urnami po vesnicích přímo k lidem domů za doprovodu vojáků. Řada lidí ale ani na takové výzvy nereaguje a z domu nevychází. Ruské statistiky o vysoké volební účasti v prvních několika hodinách od otevření volebních místností, jsou tedy zcela jistě vycucané s prostředníčku. Pořádání voleb na cizím území navíc odporuje mezinárodnímu právu a jediný skutečný účel tohoto divadla je vytvořit dojem legitimity ruských struktur a pomocí zfalšovaných výsledků „dokázat“ ruská tvrzení o touze obyvatel východní Ukrajiny připojit se k Rusku tím, že ve volbách jasně „zvítězí“ Putinova strana Jednotné Rusko (sic!), která čirou náhodou volby na okupovaném území organizuje, případně strany místních kolaborantů z řad údajných separatistů. Novinky
Ruská propaganda aktuálně šíří část projevu generálního tajemníka Jense Stoltenberga, která má dokázat, že Rusko chtělo v únoru 2022 mír a že NATO odmítlo. V šířeném odstavci se píše, že Putin byl ochotný odvolat útok na Ukrajinu, pokud by NATO zaručilo, že nebude expandovat dál na východ. To ale není celá citace. Stoltenberg ve skutečnosti pokračoval: Putin nejenže chtěl zaručit, že se NATO nebude rozšiřovat, ale zároveň chtěl, aby se NATO vrátilo do situace z roku 1997 a stáhlo veškerou vojenskou infrastrukturu z území členských států, které se připojily po roce 1997 – tedy například i z Česka. Putin tedy předložil nesplnitelnou podmínku, která, pokud by mu Západ vyhověl, by znamenala, že celá střední a východní Evropa by zůstala nechráněná a Putin mohl ve své dobyvačné válce pokračovat až k hranicím někdejšího východního bloku za cenu miliónů životů a tisícovek zničených měst. NATO navíc neexpanduje z vlastní vůle. Státy se k alianci připojují dobrovolně, a to nejčastěji právě z obavy před Ruskem. Z Putinovy strany tedy nešlo o žádnou nabídku míru, ale o jasnou deklaraci, že žádný mír nenabízí, jenom destrukci a zmar. A teď jsme toho denně svědkem. Přesvědčte se sami:
Rusko si předvolalo arménského velvyslance a „ostře ho varovalo“ před dalšími nepřátelskými kroky. Mezitím se objevují zprávy, že na ruské základny v Arménii dorazily další ruské speciální jednotky a Írán údajně přesouvá jednotky k arménské jižní hranici. A ruská televizní propaganda? Ta už začala připravovat ruské publikum na potenciální konflikt na Kavkazu, když propagandisti v televizi nahlas přemýšleli, že pokud Západ provede jakousi provokaci na jižním Kavzkazu, bude Rusko muset okupovat Gruzii a Arménii, aby vytvořilo pevninský most až do Íránu. Arménie se teď musí tetelit blahem, jak skvělého a spolehlivého bezpečnostního partnera si zvolila. A já se marně snažím pochopit, jak může ve světle takových pokusů o destabilizaci všech koutů světa a neustálé agrese vůči sousedním zemím někdo vnímat Rusko jako mírotvůrce a potenciálního garanta bezpečnosti a stability. Rusko je země, které ujel i poslední vlak, a tak kope kolem sebe, aby všechny (včetně sebe) přesvědčila, že se s ní musí na světové scéně počítat. A každý západní politik, který je ochotný na tuhle hru přistoupit, by se měl hluboce stydět. Ale teď pár aktualit:
Vzpomínáte si na loňský incident, kdy moře vyplavilo na břehy Krymu „neznámé“ námořní drony? Tak dnes už víme, co se tehdy stalo, a to díky citacím z nové biografické knihy o Elonu Muskovi. V ní se píše, že Musk nechal loni vypnout pokrytí Starlinkem u okupovaného Krymu v době, kdy na přístav v Sevastopolu mířilo několik ukrajinských námořních dronů s ambicemi potopit nebo poškodit většinu kotvících lodí ruské Černomořské flotily. Namísto toho ale drony ztratily po cestě spojení a nečinné je pak vyplavilo Černé moře na krymské pláže, což Rusům umožnilo je prozkoumat a připravit se na další útoky. Musk informace nijak nepopřel, ale vysvětlil, že ve skutečnosti internet nevypl, ale naopak ho odmítl zapnout v oblasti Sevastopolu na žádost americké a ukrajinské armády, protože využití Starlinku pro navádění dronů považoval za přímé zapojení společnosti do války, a protože se prý obával ruské jaderné odvety a „eskalace války“. V biografii se navíc píše, že Musk byl během loňského roku v kontaktu se zástupci ruské armády. Muskovy kroky vedly k tomu, že Rusko mohlo další měsíce bez obav pálit rakety z lodí v Černém moři na vojenské ale i civilní cíle. Jeho alibistický přístup a neochota umožnit Ukrajině zasáhnout ruskou vojenskou infrastrukturu stála životy stovek civilistů a možná tisíců vojáků. Není to navíc poprvé, kdy Musk Starlink na svůj povel nechal vypnout, aby nemohl být využitý Ukrajinci při útočných akcích. Během ofenzivy, která vedla k osvobození Chersonu, si ukrajinští vojáci stěžovali na vypadávající pokrytí Starlinku blízko fronty. Musk tehdy přiznal, že nechal Starlink podél fronty vypnout, aby ho Ukrajinci nemohli používat k pilotování vzdušných dronů. Po tlaku Pentagonu ho nechal zapnout s tím, že omezil příjem signálu u rychle se pohybujících objektů. K tomu se objevují nové a nové analýzy, které ukazují, že po převzetí Twitteru Muskem a zavedení nových pravidel se na platformě začala mnohem rychleji šířit ruská propaganda. V lepším případě je tedy Musk naivní, pomatený srab, v horším případě vědomě spolupracuje s nepřátelskou mocností. A tím bohužel dnešní zprávy zdaleka nevyčerpaly veškerou negativitu:
Ruská raketa včera odpoledne zasáhla tržnici v centru Kosťantynivky u Doněcku a usmrtila nejméně 16 lidí včetně jednoho dítěte a dalších 34 zranila. Zničeno bylo také dvacet přilehlých obchodů, budova úřadu, obytné domy a další objekty a parkující automobily. Z dostupných informací není jasné, co měl být cíl útoku, nicméně vzhledem k tomu, že byla použita raketa ze systému Smerč, která není primárně určená pro precizní palbu a má tak potenciálně i několik set metrů odchylku, muselo Rusko počítat s tím, že vzhledem k času a místu s velkou pravděpodobností zasáhne civilisty. Ruská propaganda okamžitě po zveřejnění prvních informací o útoku začala pracovat na „alternativní“ verzi incidentu (podobně jako loni u zásahu Kramatorsku), která tvrdí, že tržiště zasáhla americká protiradarová střela HARM, která se sama navedla na místní obchod s mobilními telefony. A ano, tušíte správně, je to nehorázná pitomost, protože vojenské radary, které má taková střela ničit, pracují v úplně jiných frekvenčních pásmech než mobilní telefony. Pitomost, která by sama o sobě mohla být přiznáním. Navíc ale existují záběry z CCTV kamer, které dokazují, že střela přiletěla z jihovýchodu, kde se podle vojenských analytiků „čirou náhodou“ nachází jednotka ruského raketového dělostřelectva operující se zmíněným systémem Smerč. Současné Rusko je teroristický stát. Tady máte další důvody:
Novinář konfrontoval Putina s jeho tvrzeními, že na Ukrajině vládnou nacisti, zatímco prezident Zelenský je etnický Žid. Putin reagoval tak, že Zelenského podle něj dosadily do úřadu prezidenta západní vlády, aby poskytly glorifikaci nacismu na Ukrajině krytí. Podle Putina se také „rusofobie“ a nacismus staly standardem nejen na Ukrajině, ale i v baltských státech, kde se prý „překrucuje historie, aby vyhovovala evropským politikům“. Pojďme si opět připomenout, že v Rusku je zakázáno učit studenty o paktu Molotov-Ribbentrop a spojenectví Sovětského svazu s nacisty a nedávno z iniciativy Putinova kabinetu vydala Federace nové učebnice, kde se zásadním způsobem překrucují události 20. století, aby se Rusko zbavilo viny za své vojenské intervence a okupace. Zatímco ve střední a východní Evropě se konečně zbavujeme vylhaných sovětských narativů zakořeněných ve veřejném prostoru, Rusko se rozhodlo svoje lži ještě více prohloubit. Je tedy tou poslední zemí, která by někoho měla školit o překrucování historie. A teď pár aktualit:
Šéf nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Ukrajinu při OSN Erik Møse prohlásil na tiskové konferenci, že „v tuto chvíli komise zatím nedospěla k závěru, že by na Ukrajině Rusové páchali genocidu“, nicméně prý má komise důkazy o četných válečných zločinech. Popravdě nevím ani, jak na to reagovat. Rusko ve všech patrech armády i politiky neustále otevřeně říká, že nepovažuje Ukrajince za samostatný národ, že plánuje Ukrajince „rusifikovat“, zbavit je jejich vlastní kultury, „převychovat“ je… k tomu Rusko vstupovalo na ukrajinská území se seznamy osob k likvidaci, které zahrnovali nejen válečné veterány z Donbasu, ale také politiky, pedagogy, různé členy neziskovek a jiné aktivisty nebo příslušníky místní inteligence. Rusko unáší ukrajinské děti, a to i přesto, že jejich biologičtí rodiči jsou často stále naživu, nuceně je nabízí k adopci. O ukrajinštině se Rusové vyjadřují jako o ruském dialektu a většina ruské populace zastává názor, že Ukrajina jako stát neexistuje, ale že je přirozenou součástí Ruska (tzv. „Malorusko“). O desítkách tisíc obětí zbytečné války jsme ani nezačali mluvit. A v téhle situaci přichází pan Møse prohlásit, že zatím „nedospěl k závěru, že by probíhala genocida“? Genocida je přitom podle OSN definována jako „kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: a) usmrcení příslušníků takové skupiny; b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení; d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. Autor této rezoluce sám uváděl, že „úmyslem takového plánu je dezintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství, a dokonce individuálních životů osob patřících k takové skupině“. Rusko tedy naprosto otevřeně rok a půl v kuse veřejně oznamuje, že jeho plán s Ukrajinou je genocida, přesto komise OSN „nedospěla k takovému závěru“. Skutečně nemám slov. Pojďme radši na zprávy:
Ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo, že při nočním útoku na přístav v deltě Dunaje jeden z ruských kamikadze dronů minul cíl a explodoval po dopadu na území Rumunska. Svoje tvrzení Ukrajina doplnila videem, které dopad dronu do Rumunska zachytilo. Rumunsko nicméně ukrajinské tvrzení popřelo a vydalo prohlášení, že „ruský útok pomocí dronů nepředstavoval žádné bezprostřední vojenské riziko pro území Rumunska ani jeho teritoriální vody“. Je to tedy už několikátý incident, kdy bylo ohroženo území členského státu NATO (ruský dron v Záhřebu, zbloudilá raketa hluboko v Polsku…), a které dotčený stát diplomaticky „zahrál do autu“. A nejspíš ne poslední. Novinky
Rusové podnikli velký mechanizovaný útok ve směru od Svatového k obci Novojehorivka na frontě Kupjansk-Lyman. Útok ale skončil fiaskem. Rusové tu přišli nejméně o šest kusů těžké techniky a utrpěli značné ztráty. U Sinkivky se nejspíše Rusům podařilo obsadit obec Lyman Peršij, nicméně podle zpráv přímo z fronty tu počet ruských útoků poslední dobou výrazně klesá, a je tak možné, že Rusové už definitivně vyčerpali svoje kapacity. Sluší se připomenout, že podle ukrajinské armády sem Rusové přesunuli zhruba 100 000 vojáků a značný počet těžké techniky. Zároveň šlo ale z velké části o čerstvě mobilizované vojáky, a ti se očividně ve vedení ofenzivních akcí neosvědčili tak, jak Rusko doufalo. Rusku se tak (minimálně prozatím) nepodařilo ke Kupjansku uvázat žádnou z nových ukrajinských útočných brigád, což je síla, která se – doufám – brzy naplno projeví u Záporoží. A věřím, že vy doufáte taky. Ale teď pár nedělních aktualit:
Valery Garbuzov, doktor historických věd, byl propuštěn z postu ředitele Amerického a kanadského institutu ruské Akademie věd za to, že se kriticky vyjadřoval o ruské státní propagandě a protizápadní rétorice politiků. Nedávno například napsal: “Dnes na planetě existují pouze dvě velmoci – USA a Čína. Rusko je bývalým impériem, dědicem sovětské supervelmoci, prožívajícím nesmírně bolestivý syndrom náhle pozbytého statusu impéria. Skutečnost, že Rusko dnes vykazuje výrazný postimperiální syndrom, je spíše tragickým vzorcem než historickou anomálií. Jeho zvláštností je, že se neobjevil bezprostředně po rozpadu SSSR v roce 1991, ale dal o sobě vědět mnohem později, s nástupem Putina k moci. O více než 30 let později získal tento opožděný syndrom, jehož možnému výskytu se dříve nepřikládal velký význam, hrozivý charakter.” Wow. To je panečku na komoru! Putin se ostatně nijak netají tím, že dobu SSSR považuje za vrchol ruské historie, a že opět dobýt všechny ruské kolonie a udělat z Ruska opět velmoc, kolem které se chodí po špičkách, je jeho posláním. Jenže je to člověk, který se zároveň v SSSR zasekl myšlením, a tak mu naprosto uchází realita současného světa, kdy velmocemi se země stávají díky síle ekonomiky a technologickému pokroku. A Rusko je touto optikou technologicky zaostalou zemí se zlomkem velikosti ekonomiky USA nebo Číny – dokonce až za Itálií nebo Jižní Koreou. A Putin se svými válkami ruskou ekonomiku dál systematicky ničí. Novinky
Německý velvyslanec v Česku napsal dnes na svůj oficiální kanál: „1. září 1939 začala napadením Polska druhá světová válka, jedna z největších katastrof lidstva. Se smutkem si připomínáme památku jejích obětí. Německo si je vědomo své historické odpovědnosti. Agrese nesmí zůstat nepotrestána, agresorovi je nutné se postavit. Proto dnes podporujeme Ukrajinu.“ Klobouk dolů. Dokážete si představit, že by podobné prohlášení vydalo Rusko, pokračovatel SSSR, který také roku 39 Polsko napadl? Bohužel kvůli tomu, že na rozdíl od Německa Sovětský svaz nakonec vyšel z války jako vítězná strana, nikdy neměl motivaci projít sebereflexí a odmítnout svou zločinnou minulost. Rusko namísto toho vymazalo z veřejného prostoru jakékoliv zmínky o událostech z let 1939-41 a kriminalizovalo je. Díky tomu dodnes žije ze, v podstatě smyšleného, mýtu „Velké vlastenecké války“, kterým desítky let ospravedlňovalo a stále ospravedlňuje své výpravy za „denacifikací“ cizích států. I proto musí být na Ukrajině poraženo. Aby mohlo projít historickou sebereflexí. A teď zpátky od historie k aktualitám.
Ukrajina v minulých dnech opakovaně zasahovala velmi vzdálené cíle pomocí raket. Spekulovalo se proto, zda Ukrajinci přeci jen neobdrželi nějaké nové „hračky“ od západních partnerů. Ukrajinští představitelé ale tvrdí, že se jim podařilo vylepšit stávající protilodní rakety Neptun, díky čemuž se raketám prodloužil dolet a mohou nyní zasahovat nejen cíle na vodě, ale také na zemi. Nový model rakety má mít dolet 400 km (v budoucnu ještě více) a Ukrajinci se nijak netají tím, že s ním hodlají zasáhnout cíle v Moskvě nebo kdekoliv jinde v Rusku, k čemuž na základě dohod nemohou použít Západem dodané střely. Vývoj raket ale nejspíš značně uspíšila právě možnost prozkoumat technologie u dodané západní výzbroje. Nové ukrajinské drony navíc mohou už nyní zasahovat cíle až 1000 km daleko, což nejspíš značně ovlivní schopnost Ruska používat k vypouštění raket strategické bombardéry startující z letišť kdekoliv v dostřelu. Moskva navíc stojí před těžkou volbou: přesunout systémy PVO k ochraně ruských měst a oslabit tak frontu na Ukrajině, nebo PVO nechat v oblastech bojů a riskovat domácí nepokoje? Je to tedy pro Ukrajinu win-win situace. Ale teď už pár aktualit:
Ukrajinci v noci na dnešek v jednom z doposud nejsilnějších útoků vyslali drony na několik cílů v Rusku. Největším z nich bylo vojenské letiště v Pskově vzdálené 800 km od hranic s Ukrajinou poblíž Lotyšských hranic, na které dopadly zhruba dvě desítky dronů. Rusové tu údajně přišli až o sedm transportních letadel a bombardérů. 2 Il-76 měly být zničeny úplně, čtyři další utrpěly poškození a poškozen měl být i strategický bombardér Tu-22. Ruská média potvrzují ztrátu nejméně čtyř strojů. Další drony dopadly na areál společnosti Kremnij EL v Brjansku, která vyrábí mikročipy mimo jiné i pro ruské Iskandery. Exploze byly slyšet také v místním ředitelství vyšetřovací komise a poblíž televizního vysílače. A pod útokem byl také okupovaný Sevastopol. Novinky
Na konferenci ruské mládeže promluvil na dálku papež František. Mladým Rusům vzkázal, aby nezapomínali, že jsou „dědici velkolepého Ruska, Ruska světců, vládců, velkého Ruska Petra I. A Kateřiny II., velkolepého impéria plného vzdělanců, vysoké kultury a lidskosti“ a na závěr poděkoval posluchačům za „jejich způsob bytí Rusem“. Za svoje slova sklidil oprávněnou kritiku z celého světa. A vůbec, o jakém Rusku to mluvil? O tom, které všechny své nejlepší umělce vyhnalo, uvěznilo nebo zabilo? A lidskost? Nevybavuji si jedinou etapu v dějinách Ruska, kdy by lidský život měl jinou cenu, než aby umožňoval ruským vládcům vést luxusní život a realizovat své imperialistické choutky. Stejně za dob carů, za dob SSSR i po jeho pádu. Uf. Tak radši pojďme na novinky:
„Homosexualita, satanismus a alkoholismus jsou ohrožením společnosti“ tvrdí na předvolebních billboardech, které se nápadně podobají billboardům SPD, kolaborant Volodymyr Saldo kandidující za Putinovo Jednotné Rusko v okupované Chersonské oblasti a slibuje, že pokud ho lidé zvolí, tak s těmi neduhy zatočí. Ruská propaganda je „satanismem“ velmi posedlá (sic!). Vedle „denacifikace“ byla „desatanizace“ od samého začátku jedním z hesel ruské invaze, které nicméně rezonovalo více jen u čečenských muslimů, a to zejména proto, že bylo ještě méně uchopitelné pro běžné Rusy než „denacifikace“, kterou už tak dokázal vysvětlit jen zlomek z nich. A to i přesto, že většinu ruské populace tvoří věřící. Naopak u kadyrovců se takovému heslu dařilo dobře i bez přispění ruských politiků a státních médií, protože „boj se Satanem“ a „dělání boží práce“ je běžnou součástí rétoriky náboženských extremistů, díky které si dokáže ospravedlnit i naprostá zvěrstva. Ostatně, málokterý člověk vědomě páchá zlo. Většina upřímně věří, že dělá dobro. To mají kadyrovci a řadový ruští vojáci společné. Ale zpátky k novinkám:
Ruská propaganda, zdá se, působí ve vlnách, které se pravidelně opakují. Aktuálně Ruskem ovládané účty na sociálních sítích opět oživují svoje strategii ze začátku jara letošního roku, kdy publikovaly fotky náhodných luxusních nemovitostí v zahraničí a tvrdily o nich, že jsou to vily, které si pořídil Zelenský, jeho rodina nebo kdokoliv z představitelů Ukrajiny z peněz poskytnutých Západem. Většinou šlo přitom o fotky nemovitostí ukradené z různých webů realitních kanceláří, a poněkud ironicky šlo v několika případech o vily vlastněné ruskými oligarchy nebo o objekty, které jim byly z důvodu sankcí zabaveny. A tyto hoaxy mají své diváky i mezi českou pátou kolonou, která je ochotně šíří. Ruskou propagandu bychom mohli s klidným svědomím ignorovat, ale jelikož máte určitě ve svém okolí někoho, kdo jí můžu potenciálně naletět, je dobré vědět, co ruská dezinfo scéna aktuálně řeší, abyste poznali, kdy jí někdo propadl. Ale teď zpátky do reality. Tady jsou novinky:
Ruské jednotky bránící sektory jižně od nedávno osvobozené obce Robotyne podle analytiků z ISW nemůžou rotovat a nedostávají posily. Je tedy dost dobře možné, že Rusové vyčerpali veškeré dostupné zálohy u Záporoží a nyní tu bojují doslova se vším, co mají k dispozici. Ruské velení totiž raději poslalo své nově formované brigády tvořené mobilizovanými muži na frontu ke Kupjansku, aby se pokusilo převzít iniciativu v Charkovské oblasti. Generál Syrský ale tvrdí, že ukrajinská obrana tu pevně drží a velení prý podniká všechny potřebné kroky k tomu, aby se Rusům žádný průlom nepodařil. Mapa kontrolovaných území se prozatím v Charkovské oblasti skutečně nijak významně nehýbe. Rusové tu navíc při posledních útocích přišli o těžkou techniku a utrpěli značné ztráty personálu. Situace je ale dynamická a může se kdykoliv změnit. Bude také velmi záležet na tom, jak efektivní budou jednotky tvořené mobilizovanými muži v boji proti četným ukrajinským opevněním. A ještě se děje tohle:
O smrti Prigožina stále kolují různé domněnky a pochyby. Americká rozvědka ale věří, že Prighožin skutečně při pádu soukromého letadla u Tveru zahynul a tvrdí to i Putin. Podle nových informací bylo navíc osudné letadlo, nedávno nabídnuto ke koupi za cca 5 mil. eur a ještě v ten den, kdy šlo k zemi, si ho byli prohlédnout potenciální kupci. Všichni prošli přes bezpečnostní kontroly letiště nahlášení jako cestující letadla, a po krátké prohlídce opět letiště opustili. Načasování prohlídky by tak podporovalo verzi, že letadlo nebylo sestřeleno protivzdušnou obranou, ale explodovala v něm bomba. Ostatně, nová ruská verze uvádí jako potenciální příčinu pádu „špatné zacházení s municí na palubě letadla“. A ačkoliv to Zelenský popřel a nepřímo obvinil Putina, v případě exploze na palubě by nešlo vyloučit ani zapojení ukrajinských tajných služeb. Byl snad konec Prigožina TOU událostí, kterou propagoval Budanov v minulých týdnech? I kdyby ano, pochybuji, že se to dozvíme před koncem války. Tak pryč od teorií a zpátky k aktualitám:
Asi největší zprávou včerejšího dne byl pád soukromého tryskáče v Tverské oblasti v Rusku. Zatím je jisté, že letadlo nespadlo samo, ale bylo buď sestřeleno, nebo došlo k explozi nastražených trhavin na palubě letadla. Téměř všechny kanály už také tvrdí s jistotou to, že při pádu letadla zahynul Prigožin a několik vysoce postavených důstojníků wagnerovců včetně jejich zakladatele, nacisty Utkina (to šampaňské už tedy nemusíte dál chladit). Ať už Prigožin na palubě letadla skutečně zahynul, nebo díky nějaké lsti vyvázl ze spáchaného atentátu živý, Moskva se nyní musí třást strachy před tím, jak zareaguje několik tisíc wagnerovců věrných Prigožinovi, ale také příznivci Prigožina mezi nacionalisty a ruskými představiteli. Ruská propaganda mezitím připravuje půdu pro svou obvyklou taktiku, zahltit informační prostor různými verzemi a implikacemi celého incidentu. Bude zajímavé toto monitorovat. Americký prezident incident komentoval slovy, že „v Rusku se neděje nic bez vědomí Putina“. Nicméně tohle nebyla zdaleka jediná velká zpráva včerejšího dne. Sledujte:
Ukrajina dnes slaví svůj Den státní vlajky, zítřek pak připadá na Den ukrajinské nezávislosti, který připomíná vyhlášení samostatného státu v roce 1991. 92 % Ukrajinské populace se tehdy v referendu vyslovilo pro odtržení od SSSR, a to včetně 83 % obyvatel Donbasu a 54 % obyvatel Krymu. Pro nezávislosti hlasovalo dokonce i 55 % všech obyvatel Ukrajiny, kteří sami sebe vnímali jako ruské národnosti. O 3 roky později se pak novodobé Rusko mimo jiné zavázalo v Budapešťském memorandu k tomu, že bude respektovat nezávislost a územní celistvost Ukrajiny, že nebude na Ukrajinu vyvíjet ekonomický ani politický nátlak a že proti Ukrajině nepoužije žádné zbraně s výjimkou sebeobrany (stejné závazky dalo Rusko Bělorusku a Kazachstánu). Jak ruské sliby a závazky dopadly, to můžeme každý den číst. Třeba i v dnešním přehledu novinek:
Ukrajinská armáda evakuuje obce u Kupjansku včetně části města kvůli hrozícímu postupu a sílícím útokům ruské armády na tomto úseku fronty. Rusové včera tvrdili, že už obsadili obec Synkivka severozápadně od Kupjansku, nicméně svoje tvrzení doložili videem, které se podařilo geolokovat a bylo natočeno daleko za liniemi poblíž okupovaného Luhansku. Zatím se tedy bojuje před Synkivkou. Ukrajinci nicméně preventivně zničili některé mosty v oblasti, neboť se bojuje pouhých 10 kilometrů od Kupjansku a Rusové sem přesunuli velký objem techniky i lidské síly, aby se pokusili zmařit ukrajinskou ofenzivu na ostatních úsecích fronty. Armáda a policie se tu navíc potýkají s problémem, který představují kolaboranti s Ruskem. Většina populace, která byla proukrajinská, se totiž dávno evakuovala, a zůstali hlavně kolaboranti, z nichž mnozí poskytují Rusům informace a souřadnice k navádění artilérie. Ukrajina (možná bohužel) i během probíhající války ctí ústavně zaručené osobní svobody, a tak nepřistupuje k deportaci lidí, jako to dělá Rusko na okupovaných územích. Hrát podle pravidel proti nepříteli, který žádná pravidla nectí, je sice ctnost, ale také hendikep. Ctnost, která bude stát Ukrajinu zbytečné ztráty na životech. Ale těžko jí to zazlívat. A teď pár aktualit:
Co za člověka může podporovat Rusko? Možná vás podobná otázka už vícekrát taky napadla. Kdo by kruci preferoval zemi, která je podle všech objektivních měřítek horší, chudší a nesvobodnější? Pomoci najít odpověď nám může právě probíhající situace na Ukrajině. Ukrajina, stejně jako každá jiná země, má svoje kolaboranty a ruskou pátou kolonu. Bohužel. Ale tím, že je ve válečném stavu, může takové lidi aktivně odhalovat, zatýkat a soudit, a to zejména na osvobozených územích, kde kolaborace s nepřítelem nezůstala jen u slov. Ustupující Rusové totiž své místní spolupracovníky mnohdy odmítli evakuovat, a ti, pokud neuprchli po své ose, se záhy se octili v rukou ukrajinských vyšetřovatelů. A my díky tomu můžeme hledat jejich společné rysy. Vesměs jde o lidi, kteří se nemohli dočkat, až se ukrajinské populaci pomstí. Nikoliv ale za nějaké skutečné příkoří. Často šlo o lidi, kteří byli prostě jen dlouhodobě nezaměstnaní. Nezřídka také opakovaně trestaní a chtěli se mstít za vlastní neúspěchy. Přičemž chybu nenacházeli u sebe, ale u „systému“ nebo společnosti. Někteří z nich se dokonce dobrovolně přihlásili k obsluze mučíren a vyžívali se v mučení sousedů. Před válkou byli vesměs přehlíženi a zesměšňováni, a tak byli ochotní sloužit nepříteli, aby na oplátku získali jakýkoliv vyšší status v rámci nové hierarchie. Říká se, že určití lidé jsou fascinováni fašismem nebo jiným druhem totality právě proto, že v něm vidí možnost, jak získat moc a kontrolu nad životy ostatních, kterou kvůli nízkým kompetencím nedokáží získat v demokracii. V totalitě se totiž neodměňují lidé na základě reálných schopností, ale na základě loajality k vůdci nebo vůdčí straně. A loajalita takovým lidem na rozdíl od reálných dovedností a schopností nechybí. Ukrajina tedy tyhle závěry nejen potvrzuje, ale zároveň nám nabízí pohled na to, co by se stalo i v Česku, pokud by zvítězily antisystémové politické strany a hnutí. Nedělejme si iluze, že by to bylo jinak. A teď pár nedělních aktualit:
Ukrajinci údajně překonali minová pole u Robotyne a postoupili k další linii ruské obrany. Na ukrajinských kanálech se o aktuálním průlomu mluví jako o „začátku bitvy o Tokmak“. Ruští blogeři jsou opět v panice a snaží se (poměrně otevřeně rasisticky) hledat problémy v údajné nízké morálce ne-etnických Rusů (Tuvinců a Čuvašů), kteří klíčové úseky brání. Kdybych použil stejná slova, jako používají ruští blogeři, Facebook by mě nejspíš obratem zablokoval. Rusové se snaží žonglovat jednotky mezi Chersonskou a Záporožskou oblastí, aby byli připraveni na předpokládaný blížící se průlom, nicméně Ukrajinci toho zároveň využívají a dál ničí ruské základny a muniční sklady v týle. Na mapě se může zdát, že se téměř nic neděje, ve skutečnosti se toho děje zatraceně hodně. Ale teď trochu kontextu:
Český Nejvyšší správní soud nedávno potvrdil rozsudky z nižších instancí, že vypnutí dezinformačních webů po začátku ruské invaze, nebylo v rozporu se zákonem. Osm hlavních dezinformačních webů tehdy bylo odpojeno od české domény a defacto znepřístupněno pro jejich čtenáře, a to na celé tři měsíce. Bohužel od té doby jsou dávno zpátky v provozu a valí do méně vzdělané části populace – své hlavní cílové skupiny – ruskou propagandu v objemu ještě větším než před válkou. Ve sněmovně sice v minulých měsících byly snahy přijmout legislativu, která by boj s dezinformacemi umožnila, ale narazily na odpor hlavně vládní ODS. A tak si dál necháváme radikalizovat nižší střední třídu ruskými výmysly a působit neopravitelné rozkoly v rodinách. V online světě se přitom války dávno přelily do informačního prostoru, kde působí nevratné škody primárně demokraciím, které se na rozdíl od totalitních států, nedokáží proti nepřátelskému působení účinně bránit. A po příštích volbách můžeme sotva čekat, že se to změní. A to i ve světle takového dění:
Zatímco poslední týdny se západní deníky předháněly v tom, kdo napíše více šokující titulek o „selhávající ukrajinské ofenzivě“, teď se naopak objevují zprávy o tom, jak začíná mít ukrajinská armáda navrch. Kde je pravda? Pravda je tak trochu obojí, a zároveň ani jedno. Ukrajinci už při zahájení ofenzivy měli nad ruskými vojsky navrch. To je ostatně důvod, proč vůbec ke změně dynamiky války mohlo dojít, zároveň není pravda, že by ofenziva selhávala. Selhávala jen vůči vysokým očekáváním západních pozorovatelů, ačkoliv před tím Ukrajinci opakovaně varovali. Upozorňovali, že kvůli pomalým dodávkám bude náročné překonat ruská minová pole a opevnění, která mezitím Rusové měli čas vybudovat. Přesto všechno je stále iniciativa na straně Ukrajiny a překvapivě i nyní si dokáží Ukrajinci držet příznivější poměr ztrát vůči bránícím se Rusům. Rozhodně se tedy nedá mluvit o selhání ofenzivy - spíše o vleklém startu. A bohužel se nejspíš povleče i další týdny. Tak si nastavme správná očekávání. A teď pár aktualit:
Polsko uspořádalo největší vojenskou přehlídku ve své historii. Účastnilo se jí na 200 vozidel, téměř 100 létajících strojů, bojové drony, raketové dělostřelectvo, 2 000 vojáků a také jednotky některých spřátelených zemí. Přehlídka byla zároveň oslavou výročí vítězství polské armády nad sověty v roce 1920, kdy se Rudá armáda pokusila neúspěšně dobýt a podmanit samostatné Polsko, které vzešlo z první světové války. Na přehlídce zazněly také projevy o nutnosti samostatnosti Běloruska a nebezpečí v podobě současného Ruska. Rusko celou přehlídku označilo za „100% rusofobii“. Což je nejspíš popisek, proti kterému Poláci nebudou nic namítat. Současné Rusko je jako třídní surovec, který na střídačku šikanuje všechny spolužáky a neustále dětem okolo vyhrožuje, jen aby se vzápětí rozčiloval, že se s ním nikdo nechce kamarádit. Klasický příklad prezentování sebe sama jako oběti, které je typické profašistické režimy. Ale pryč od politologie a zpátky k novinkám:
Britská média píší o výsledcích pitvy provedené na ostatcích dvou britských humanitárních dobrovolníků Chrise Parryho a Andrewa Bagshawa, kteří loni za podivných okolností zmizeli poblíž Bachmutu, a později vyšlo najevo, že jsou po smrti. Původně se věřilo, že jejich vozidlo zasáhla dělostřelecká palba na cestě k Soledaru, kde jejich těla vyzvedli ruští vojáci, rodina Bagshawa ale nyní informovala, že pitva ukazuje na jiný scénář. Oba prý měli střelná zranění na hrudníku a hlavě a po těle různé stopy po násilí, a to i přesto, že jako všichni dobrovolníci působící u fronty, nosili neprůstřelnou vestu. Bagshawův otec proto věří, že jejich vozidlo zastavili wagnerovci, unesli je a po výslechu a mučení zabili. Incident se navíc odehrál v době, kdy wagnerovci obsazovali Soledar a okolí Bachmutu za cenu obřích ztrát a kdy oznamovali, že v rámci pomsty nebudou brát žádné zajatce. Proto je verze s únosem více než pravděpodobná. A bohužel nepřekvapivá. A teď pár novinek:
Video z dronu včera zachytilo ruský „hit-and-run“ protiútok pomocí tanků a BMP na jihu Kliščijivky, kdy vozidla bez jakéhokoliv odporu přijela skoro až k zástavbě za intenzivní palby a poté zase rychle ustoupila. Na Ukrajince kvůli tomu mířila kritika, jak je možné, že nepracuje dělostřelectvo, Javeliny, tanky… Dnes se ale objevilo video ze severu Andrijivky (prakticky stejná lokalita) a zdá se, že ruský protiútok byl mnohem méně úspěšný, než se mohlo na první pohled zdát. Na jednom místě totiž Rusové přišli hned o tři své moderní tanky T-90M, jedno MT-LB a BMP. Přijít o jednu tédevadesátku je problém, přijít hned o tři je katastrofa, protože Rusko jich dokáže vyrábět kvůli sankcím jen velmi omezené množství a velmi složitou cestou pro ně získává klíčové komponenty a elektroniku. Obecně se dá říct, že videa z posledních dní dávají člověku okusit trochu optimismu, vždy je ale třeba vnímat i cenu každého osvobozeného kilometru. A ta se platí v lepším případě západní technikou, v horším případě životy ukrajinských vojáků. Proto apelujme dál na vlády, ať zajistí to první. A teď další novinky:
Ukrajinské jednotky rozšířily svoji přítomnost u obce Kozači Laheri na levém břehu Dněpru. Co původně vypadalo jako pouhé diverzní akce, se postupně mění v regulérní předmostí odkud Ukrajinci podnikají další výpady do okolí. Podle Rusů míří přes Dněpr „loď za lodí“ přivážející už nejenom příslušníky SOF, ale také vojáky z teritoriální obrany. Pokud je to pravda, pak se nejspíš Ukrajinci pokouší po několika týdnech průzkumu otevřít novou frontu na jihu Ukrajiny. To by mohlo silně zatopit Rusům u Záporoží, protože právě tam nedávno Rusové přesunuli od Chersonu svoje elitní sbory a teď budou postaveni před dilema, který směr s pomocí nich bránit, aby se fronta nezhroutila, než se podaří dostat na Ukrajinu další mobilizované posily. Navíc se objevilo video, na kterém ruský major, kterého Ukrajinci nedávno zajali během úspěšné léčky, předává Ukrajincům informace o ruských opevněních v oblasti. Teď jen musíme věřit, že se Ukrajincům povede předmostí udržet. Levý břeh Dněpru je klíčem, který otevírá cestu na Krym. A pak se děje ještě tohle:
Youtube smazal kanál Scottu Ritterovi, miláčkovi ruské páté kolony v Česku. Ritter se nyní bude pravidelně objevovat jako zahraniční host v pořadu propagandisty Solovjova. Kdo je Scott Ritter, ptáte se? Bývalý důstojník rozvědky americké námořní pěchoty a současný hlasitý kritik politiky Spojených států. Potud všecko v pořádku. Také je to ale člověk, který byl vyšetřovaný pro vynášení informací, natočil dokument, který mu financoval irácký oligarcha, a v neposlední řadě si oseděl dva roky ve vězení za opakovaný pokus navázat sexuální kontakt s nezletilými dívkami. Po propuštění z vězení se stal jednou z hlásných trub ruské propagandy. Nepřekvapivě. V Česku s ním letos uspořádal rozhovor fašista Rajchl, kde ho představil jako předního analytika a experta na válku na Ukrajině. Vrána k vráně. Ale teď už novinky:
Ukrajinské síly prolomily ruskou obranu u města Robotyne a vstoupily do města. Rusové hlásí těžké ztráty kvůli špatné koordinaci obrany. Někteří velitelé prý dokonce nechali pěchotu jít přes vlastní minová pole, aby se pokusili odrazit ukrajinský útok. V bojích padl na ruské straně také kapitán FSB Roman Debelov. Rusové se naopak pokouší prolomit ukrajinskou obranu u Kupjansku. Ukrajinské úřady proto začaly s evakuací civilistů z potenciální válečné zóny. Dnes se ale objevily informace, že ukrajinské síly tu zahájily poměrně silný protiútok a vypadá to tedy, že minimálně prozatím se Rusům prolomit obranu nepodaří. Situace je tu ale složitá. Zároveň se objevují informace o dalších ukrajinských útocích za Dněpr. Jedna ze skupin ukrajinských speciálních jednotek dokonce podnikla úspěšnou akci poblíž Kachovky, což je už minimálně čtvrté místo u břehů Dněpru, kde se podařilo řeku překročit a provést průzkum bojem. A taky se děje tohle:
Včera uplynuly tři roky od chvíle, kdy Ruskem podporovaný diktátor Lukašenko nechal zfalšovat prezidentské volby a po letech vládnutí se opět nelegálně chopil moci v zemi. Následné masové protesty brutálně potlačily jím ovládané bezpečnostní složky a stovky lidí byly uvězněny, zatímco jiní za podivných okolností zemřeli. Dva roky nato poskytl Lukašenko Putinovi svoje území pro spuštění nelegální invaze do Ukrajiny. Lukašenko by přitom dávno nebyl u moci nebýt klíčové podpory z Putinova Ruska. Prohra Rusů na Ukrajině tak může snadno znamenat i konec Lukašenka a návrat Běloruska mezi světové demokracie. Zároveň je pravděpodobné, že konec Lukašenka by uspíšil konec války. A jak Putin, tak Lukašenko si to nejspíš dobře uvědomují. Nicméně pojďme na novinky:
Včera před 15 lety vstoupily ruské invazní síly do Gruzie, několik dní poté, co neoznačení vojáci – ve skutečnosti ruské speciální jednotky – přišli „na pomoc utlačované ruské menšině“ v nikým neuznané Jižní Osetii. Scénář stejný jako na Ukrajině. Ale ani tehdy to nebylo poprvé. Rusové už si ho úspěšně vyzkoušeli o 18 let dříve v Moldavsku. A stejně jako dnes, už tehdy Rusko vojákům tvrdilo, že se Gruzie zmocnili fašisti – ostatně jako už o 40 dříve při invazi do Československa. Sovětský svaz i jeho oficiální pokračovatelský stát Rusko si pohádkami o fašistech jednoduše ospravedlňovalo téměř každou vojenskou agresi, protože mýtus o vítězství nad fašismem je důležitou součástí ruské identity. O tom, že druhá světová válka začala spojenectvím nacistického Německa a Ruska, se ovšem důsledně mlčí. I o tom, co to ten fašismus vlastně je. Bohužel. Ale teď pár novinek:
Ruská propaganda se snaží oživit svoji loňskou dezinformační kampaň, kdy publiku na Západě tvrdila, že žádná válka na Ukrajině není a vše je jeden velký podvod. Metoda je naprosto totožná: proruské účty šíří opět dva druhy sdělení. Jeden obsahuje videa z normálního života v Kyjevě (aktuálně například noční život v metropoli nebo kyjevská koupaliště) a snaží se vyvolat dojem, že když se lidi můžou bavit, tak netrpí válkou. Ten druhý jsou pak jednoduché otázky jako „kde jsou nějaká videa nebo fotky dokazující, že se na Ukrajině opravdu válčí“ (přestože internet přetéká takovými materiály, protože jde díky chytrým telefonům o nejlépe zdokumentovanou válku v historii lidstva) šířené tisícovkami falešných, ale bohužel i skutečných účtů. Chcete vidět fotky a videa? Tady je denně máte. Ale na vás si beztak ruská propaganda dávno nepřijde. Tak pojďme na novinky:
Na ruských kanálech jeden z vojenských blogerů publikoval historku, která se měla stát v posledních dnech poblíž obce Robotyne, kde Ukrajinci vedou jeden ze svých útoků. Její pravdivost se nedá nezávisle ověřit a ukrajinská strana ji zatím nijak nekomentovala (když pomineme výsměch a gratulace z neoficiálních míst), nicméně Rusové obvykle zveličují pouze svoje úspěchy, nikoliv svá selhání. Podle zprávy měl jeden z ruských velitelů nechat převléknout celou jednu četu do ukrajinských uniforem a vyslat ji za nepřátelské linie (převlékání se do uniforem nepřítele je mimochodem válečný zločin). Nicméně velitel o svém plánu dostatečně neinformoval ostatní jednotky v okolí nebo komunikace nefungovala, a tak se stalo, že převlečené Rusy „odhalil“ ruský dron a zaměřil na ně dělostřeleckou palbu. Jen při ní mělo zahynout 32 vojáků. Aby se ale nasypal do rány pěkný kopec soli, Ukrajinci reagovali na příchozí granáty protibaterijní palbou a pokryly ruskou dělostřeleckou pozici kazetovou municí, následkem čehož mělo zahynout dalších 19 vojáků a další utrpěli těžká zranění. Velitel, který „geniální“ plán vymyslel, prý po zjištění výsledku dezertoval a je stále na útěku. Zdá se to přitažené za vlasy? Možná, pokud nesledujete vše, co se na Ukrajině děje. Bohužel (nebo spíš bohudík?) je dost dobře možné, že se to stalo. Třeba se brzy dozvíme víc. Teď pár potvrzených zpráv:
Na mírovou konferenci v Saúdské Arábii bylo pozváno 40 států světa, převážně těch, které si doposud udržovaly neutralitu. A zatímco Ukrajina se konference samozřejmě účastnila, Rusko vůbec pozváno nebylo. Už tento krok je sám o sobě poměrně velký zdvižený prostředníček od pořadatelské země směrem k Rusku. Konkrétní společné prohlášení států zatím vydáno nebylo, nicméně ukrajinská delegace tvrdí, že ukrajinský mírový plán, tedy integrita ukrajinského území a ukrajinská suverenita, má širokou podporu napříč zúčastněnými státy. Snad na to navážou i konkrétní kroky a tlak na Rusko. Nejhorší je, skončit jen u slov. A teď pár novinek:
Ukrajinské námořní drony měly v noci opět napilno. Jeden z nich pak zasáhl ruský tanker SIG poblíž Kerčského průlivu. Bezprostředně po útoku se snesla na Ukrajince kritika za útok na údajnou civilní loď, jenže vzápětí vyšlo najevo, že tanker SIG vezl náklad leteckého paliva pro ruské vzdušné síly v Sýrii, a byl proto dokonce na sankčním seznamu USA. Ukrajincům se tedy podařila mimořádně dobrá trefa, kdy navíc ukázali ostatním dopravcům, že Rusové nedokáží zabezpečit plavební trasy, což může mít vliv na další lodní dopravu přes Kerčský průliv. A aby ukázali, že to myslí vážně, vydali dnes dopoledne varování před vojenskou hrozbou pro všechny lodě plující v blízkosti ruských přístavů. Krom útoku na tanker svědkové mluví také o několika explozích přímo v blízkosti Krymského mostu. Zatím ale neexistují důkazy o tom, že by byl samotný most poškozen. Není nicméně vyloučeno, že se ještě nové skutečnosti objeví a v Černém moři je podle Rusů dalších několik ukrajinských dronů. Tak to vypadá, že námořní blokáda přeci jen bude. Jen ne v režii Ruska. A teď pár dalších aktualit:
V životě je jen pár jistot. Že slunce vyjde každý den, že každého si jednou vezme hlína a že ruská oficiální prohlášení jsou obyčejné lži. Rusové ráno informovali, že jejich lodě úspěšně odrazily útok ukrajinských námořních dronů – a teď se podržte – až u přístavu v Novorossijsku u východního pobřeží Černého moře, kde kotví část ruské Černomořské flotily, tedy až 700 km od pravděpodobného místa vypuštění. Jenže dnes se objevilo hned několik videí, které dokazují, že minimálně jeden z útoků „odrazila“ výsadková loď Oleněgorský Gorňák svým levobokem. Videa zachytila explozi na moři, kamera na dronu dokonce natočila samotný zásah lodi a lidé v Novorossijsku pak natočili, jak zmíněnou výsadkovou loď třídy Ropucha táhnou dva remorkéry zpátky do přístavu, zatímco loď je částečně potopená a nebezpečně nakloněná na jednu stranu – podobně jako křižník Moskva před svým potopením. Rozsah poškození nelze z videí určit, ale minimálně část lodi je zatopená, což jednoznačně ukazuje na trhlinu v trupu, a je tedy víc než pravděpodobné, že tahle loď se do konce války na moře nepodívá. Ale teď další aktuality:
Rusové nejprve ukradli veškerou úrodu na okupovaných územích Ukrajiny, následně spálili celé ukrajinské lány s novou produkcí nebo ji zamořili svými minami a jedovatými kovy, poté se pokusili vyvolat potravinovou krizi námořní blokádou lodí s obilím plovoucím z ukrajinských přístavů a nyní už několik dní systematicky ničí ukrajinská sila s obilím a terminály, které by umožnily vyvézt obilí ze země. Ukrajina je přitom jednou z „obilnic světa“, proto na každou ruskou akci okamžitě reagují světové trhy a cena obilí teď po historickém maximu z doby začátku invaze, a naopak klesajícím trendu souvisejícím s Obilnou dohodou, opět roste. Rostoucí ceny a klesající objem nabídky přitom nejvíc ohrožuje ty nejchudší, a těmi jsou často obyvatelé v afrických zemích. 32 % veškerého exportu obilí do Afriky tvoří Rusko, 12 % pak Ukrajina. Rusko ale samo oznámilo, že chce nahradit roli Ukrajiny na světových trzích, respektive ji úplně vyšachovat z afrického trhu a její místo plně nahradit, mimo jiné i proto, že Rusko ztrácí své největší odbytiště – Evropskou unii – a chce si africké země podmanit. Cíleně útočit na civilní objekty, které zajišťují produkci potravin pro civilní populaci a nesouvisí se schopností nepřítele vést válku, je přitom válečný zločin. Další. Cíleně vyvolávat potravinovou krizi ve světě pro dosažení politických cílů, je pak mezinárodní terorismus. Další. A teď pár novinek:
Zatímco si Polsko včera připomínalo výročí Varšavského povstání, dvě nízko letící běloruské helikoptéry cíleně narušily polský vzdušný prostor u obce Białowieża, Bělorusko nejdřív incident popřelo, ale když se objevily fotky a videa, oznámilo, že čeká na reakci Polska. Polsko si kvůli tomu předvolalo běloruského velvyslance. Zároveň na sítích kolovaly fotografie, které měly zachycovat wagnerovce u polského hraničního kamene, nicméně si ukázalo, že jde o podvrh. Na fotce byl polský pohraničník, kterému kdosi digitálně upravil nášivky a vlajky na výstroji. Polsko také o incidentu informovalo NATO a přesouvá na hranice s Běloruskem další vojáky. Já jen doufám, že při příští provokaci přivítá běloruské helikoptéry v Polsku raketa země-vzduch. Ale teď už novinky:
Ministr zahraničí Ukrajiny Dmytro Kuleba oznámil úspěšnou dohodu s Chorvatskem, které tak poskytne své přístavy na Dunaji a ve Středozemním moři k exportu ukrajinského obilí. Mezitím už šest lodí v Černém moři ignorovalo ruskou blokádu a pluje do ukrajinských přístavů. Dohlíží na ně, krom tradičního dronu FORTE11, nově od pobřeží Rumunska také americký P-8 Poseidon. Letadlo určené k ničení nepřátelských lodí. I v době psaní reportu je Poseidon ve vzduchu. Vypadá to tedy, že svět testuje, jak moc myslí Rusové svoje výhrůžky vážně, a zdá se, že nejlepší odpovědí na ně je, jednoduše je ignorovat. Ostatně stejně jako ruské jaderné výhrůžky. A teď pár novinek:
Dnes se v úvodníku podíváme kousek vedle, na sousední kontinent. Ono totiž všecko se vším souvisí. Poté co před pár dny v Nigeru převzala vládu otevřeně proruská vojenská junta, oznámil včera Niger okamžité přerušení vývozu uranu a zlata do Francie. V hlavním městě pak protestující, nesoucí ruské vlajky zaútočili na francouzskou ambasádu. Ekonomická unie západní Afriky nicméně uzavřela hranice s Nigerem a dala juntě ultimátum, aby obnovila úřad zvoleného prezidenta, jinak si vyhrazuje právo na vojenskou intervenci. Stejný postoj pak zaujaly i Spojené státy a Francie. Naopak Prigožin převrat ocenil, označil ho za krok k zbavení se koloniální minulosti a oznámil, že jeho wagnerovci jsou připraveni vyjet juntě na pomoc. Ano. Ruskem financovaná a podporovaná soukromá armáda veřejně oznámila, že podpoří vojenský převrat proti demokraticky zvolené vládě. Oficiálně ruské ministerstvo zahraničí převrat odsoudilo, ve skutečnosti ale pravděpodobně Rusko v pozadí podpořilo převrat dávno předtím, než k němu vůbec došlo. A dá se předpokládat, že podobných převratů uvidíme výhledově více, když Prigožin i Putin oznámili, že wagnerovci se budou opět více soustředit na africký kontinent. Destabilizace afrického kontinentu přitom přímo ovlivňuje Evropu, kam míří většina válečných uprchlíků. A Rusko to moc dobře ví, proto cíleně vytvářelo v minulosti humanitární krize v Severní Africe, proto pašuje společně s Běloruskem migranty do Polska. Vítězství Ukrajiny a pád současného ruského režimu je proto stěžejní i pro nás, i když si to stále málo připouštíme. Ale teď novinky z bližších regionů:
Vícero zdrojů informovalo, že se podařilo zastavit ruský útok vedený od Svatového a následně měl ukrajinský protiútok zatlačit Rusy o několik kilometrů zpět. Rusové prý museli ustoupit poté, co utrpěli značné ztráty. Na ostatních aktivních úsecích aktuální fronty pokračuje pozvolný postup Ukrajinci, ačkoliv se zdá, že oproti začátku týdne značně zpomalil. Pravděpodobně proto, že Ukrajinci na několika místech dorazili k hlavní obranné linii Rusů a protitankovým příkopům a nyní primárně konsolidují získané pozice před dalšími výpady. Pokračuje ale ničení ruské logistiky a zásob paliva a munice. Jak ukrajinští, tak ruští blogeři očekávají každým dnem další významný průlom. A teď nějaké ty souvislosti:
Na setkání s africkými lídry Putin zopakoval svou nedávnou lež o tom, že Rusové se stáhli od Kyjeva v rámci dohody s ukrajinským vedením. Afričtí lídři z tzv. Africké unie naopak vyzvali Putina, aby okamžitě obnovil Obilnou dohodu a prezident JAR se dokonce nechal slyšet, že lídři si „nepřijeli do Petrohradu pro dárky“, čímž reagoval na odpouštění dluhů a přísliby investic z úst Putina. Takový summit si Putin zřejmě nepředstavoval. Z rétoriky jde cítit, že Putin ztrácí nejen vliv, ale také image nezlomného „strongmana“, jakou si každý diktátor buduje a pečlivě hýčká. Zejména od JAR, která je členem skupiny BRICS, jsou to překvapivě silná slova. Ale co… Pořád má Voloďa ještě Severní Koreu a Eritreu. A teď novinky:
Ukrajinské síly osvobodily Staromajorske. Potvrzují to fotografie a videa v online prostoru. Tím se otevírá cesta ke Staromlynivce, která je důležitým opěrným bodem Rusů na záporožské frontě ve směru na Berďansk. Zároveň ukrajinská armáda postoupila ve směru na Robotyne, kde se vyhnula městu a překonala linii obrany na východ od něj směrem na Verbove, a také v oblasti kolem Kamjanského. Navíc se objevilo hned několik videí z různých úseků fronty, na kterých Ukrajinci překonávají linii „dračích zubů“, protitankových překážek na hlavní ruské obranné linii. Západní analytici konstatují, že Ukrajinci nejspíš našli slabinu v ruské obraně, protože do místa posílají nové útočné brigády a značnou část techniky. Rusové se snaží stabilizoval frontu a povolali do boje svoje oddíly BARS. A zatímco mezi ruskými blogery se čím dál víc skloňuje slovo „kolaps“, Putin v posledních prohlášeních všechny úspěchy Ukrajinců popřel, oznámil, že Ukrajinci mají desetinásobné ztráty vůči ruské armádě a že všechny ukrajinské útoky byly rozprášeny. Na rozdíl od jeho domácího publika ale máme svobodný přístup k informacím, a tak můžeme sami vidět, že Putin lže. Ale to není žádná novinka. Tohle novinky jsou:
Už včera většina ruských kanálů informovala o začátku „ostré“ fáze ukrajinské ofenzivy, když se podle nich do boje jižně od Orichivu přidaly i první z nových útočných brigád z tzv. „Devítky“ za použití desítek kusů těžké techniky. Dnes tuto zprávu poprvé citují i západní deníky s odkazem na informace Pentagonu. A jelikož ukrajinské kanály o záporožské frontě od včerejška téměř mlčí, i to se dá považovat za potvrzení informací. Cílem aktuálního útoku má být průlom ruských pozic až k Tokmaku a případně až k Azovskému moři. Konkrétní pohyb ukrajinských jednotek nejde nyní spolehlivě odhadovat. Rusové tvrdí, že přišli o kontrolu nad městem Staromajorské, a že v oblasti hrozí obklíčení části ruských jednotek. Podle blogera WarGonzo už Ukrajinci pokračují k dalšímu městečku. U obce Robotyne údajně Ukrajinci postoupili až o 5 km směrem k Novoprokopivce. Obecně panuje na ruských kanálech velmi pesimistická nálada, padají obvinění velících z neschopnosti a zaznívají obavy o celé pluky, protože už nyní Rusové hlásí šílené ztráty ve vlastních řadách. Co se týče ztrát Ukrajiny, ukrajinské ministerstvo obrany tvrdí, že i přes iniciativu na straně Ukrajiny jsou nyní ztráty Rusů až pětkrát větší než Ukrajinců. Bohužel to pořád znamená, že se tisíce kluků z Ukrajiny nedožijí konce války. Hrdinům sláva! A teď pár aktualit:
OSN odmítlo ruská tvrzení o příčině masakru vězňů v trestanecké kolonii v Olenivce. Rusko se snažilo tvrdit, že kolonii zasáhly ukrajinské rakety ze systému HIMARS, to ale analýza OSN spolehlivě vyvrátila. Systémy HIMARS dělají od začátku působení na Ukrajině Rusům velké vrásky. Jednak proto, že stojí za zničením desítek ruských základen, ohromného počtu živé síly a techniky, ale také proto, že Rusům se doposud nepodařilo zničit ani jeden z dodaných kusů. Kvůli tomu si ruská propaganda v minulosti vymýšlela nejrůznější tvrzení, ať už o údajných zničených HIMARSech, kdy jednou šlo o kamion s dřevem, jindy o jiná vojenská vozidla, například samohybná děla, nebo Rusko sbíralo střepiny raket a následně je umísťovalo a fotilo u náhodných incidentů, aby mohlo obvinit Ukrajinu, že používá americký systém k zasahování cílů v Rusku nebo v civilních oblastech, a tím odradilo spojence od další pomoci. Podobné lži sice ochotně přebírala pátá kolona v západních zemích, ale spojenci se obelhat nenechali. A tak systém HIMARS i v posledních dnech opět spolehlivě ničil ruské logistické uzly, muniční sklady a základny na okupovaném území. V noci na dnešek například v Tokmaku, včera v Horlivce. Je to zbraň, která měla možná vůbec největší podíl na otočení vývoje války a hraje klíčovou roli v při probíhající ukrajinské ofenzivě. Jak se jí daří? O tom více v dnešním přehledu:
Když se ohlédneme za loňskými předpověďmi vývoje války, může se zdát, že jsme byli příliš optimističtí. A jistě ano, byli. Ale nikoliv ohledně stavu ruské armády a její bojeschopnosti. Všechny předpovědi z loňského léta hrubě přecenily primárně ruskou občanskou společnost. Obecně se věřilo, že ruská společnost odmítne válku ve chvíli, kdy Putin oznámí mobilizaci. Jenže se ukázalo, že ruská společnost se na žádný odpor nezmůže, a možná ani nechce. A tak Putin od loňského roku mobilizoval až stovky tisíc nových vojáků, které obratem na Ukrajinu poslal, aniž by to s ruskou společností jakkoliv otřáslo. A dokonce i ty skupiny obyvatel, u kterých se předpokládal vzdor, dnes zastávají postoj, že válka sice zbytečná je, ale když už ji Rusko začalo, tak ji musí vyhrát. Ruská společnost totiž netoleruje jen jedinou věc: prohru. Nesnesla by, kdyby Rusko bylo vnímané jako slabá země, které se lidi dost nebojí. Zároveň se nyní v zahraničním investigativním tisku objevují informace, že Čína poslala Rusku dost materiálu na vystrojení celé nové armády, zejména keramiky na výrobu neprůstřelných plátů, ale i konkrétní kusy výstroje nebo drony. K tomu přidejte masivní zbrojní dodávky (dronů a munice) z Íránu, celé vlaky munice a materiálu ze Severní Koreje a kolaps ruské armády je odsunutý do nedohledna. Stále ale může snadno přijít. Zejména pokud by se Ukrajině podařil významný průlom ruské obrany. Blíží se? Těžko říct. Posuďte sami:
Ruská propaganda ráda vykresluje Ukrajinu jako svůj bratrský národ, který je potřeba zachránit. Samo Rusko se ale postaralo o to, že Ukrajinci Rusy jako bratrský národ ještě dlouho vnímat nebudou. Zatímco do roku 2013 Ukrajinci vnímali Rusko veskrze pozitivně (podle 65 % západních Ukrajinců a až 93 % Ukrajinců na Donbasu) v roce 2017 se 57 % Ukrajinců v průzkumu vyjádřilo, že má k Rusku negativní postoj a jen necelých 20 % vnímalo Rusko pozitivně, a to i na pozadí probíhajícího konfliktu a tři roky po okupaci Krymu Ruskem, proti kterému se vyslovilo 69 % Ukrajinců (ale už tehdy měla většina Ukrajinců negativní postoj k ruské vládě a prezidentovi, pouze se snažili udržovat pozitivní postoj k běžným Rusům). Nyní, v roce 2023 vnímá Rusko negativně podle různých průzkumů až 96 % obyvatel. Zhruba stejná část společnosti by si také přála integraci Ukrajiny do Evropské unie a až tři čtvrtiny Ukrajinců se vidí v NATO. Ukrajina zkrátka o ruské přátelství nestojí. A s každým dalším dnem války tento odpor roste. A není se čemu divit, když takhle vypadají zprávy:
Rusko v noci opět zasáhlo Oděsu za pomoci dvou desítek raket – 5 raket Oniks, 3 raket Ch-22, 4 raket Kalibr a 5 Iskanderů. Nejvíce zasaženo bylo historické centrum města, které je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Poškozena byla řada historických bytových domů, ale také budova Paláce vědců včetně probíhajících exhibicí nebo oděská pravoslavná Katedrála Přeměny. Ruští propagandisté útoky na civilní infrastrukturu nijak nepopírají a prezentují je jako odvetu za Krymský most. Ruské ministerstvo obrany je zdrženlivější a tvrdí, že rakety mířily na zařízení, ve kterých se montují ukrajinské námořní drony. Zelenský se nechal slyšet, že odveta za útoky na Oděsu už se připravuje. Musím říct, že už mě unavuje, číst dennodenně zprávy o dalších a dalších ruských útocích na ukrajinská města, a potom poslouchat, jak se západní politici bojí cokoliv udělat, aby to nebyla „zbytečná eskalace“. Západ by měl jasně ukázat, že je připravený situaci eskalovat, a ne se nechat Ruskem zastrašovat a vydírat. Člověk by čekal, že už se za ten rok a půl politici použili a chápou, co na Rusko platí a co je naopak motivuje k tomu, dopouštět se čím dál větších zvěrstev. A můžeme mít tisíc výhrad k současné české vládě, ale ve vztahu k Ukrajině dělají všechno, co můžou, a jsou rozhodně na předních příčkách v ochotě pomáhat. Nechci si ani představovat, jak by to tu vypadalo, pokud by vládu skládala současná opozice. Ale dost teorií, teď novinky:
Satelitní snímky odhalily stovky vojenských vozidel na nově vzniklé základně pro wagnerovce v centrálním Bělorusku. Další základna wagnerovců vzniká také poblíž Brestu na samém západním cípu Běloruska při hranicích s Polskem. Polsko kvůli tomu přesouvá značnou sílu ze západu země na svou východní hranici, aby bylo připraveno na potenciální provokace u Suvalského koridoru, o kterém nedávno Putinovy propagandisti řekli, že je cílem přesunu wagnerovců do Běloruska. Putin na zvýšenou přítomnost polských vojsk u hranic s Běloruskem reagoval slovy o tom, že Polsko podle něj sní o obsazení Běloruska a Ukrajiny“, varoval Polsko, že útok na Bělorusko bude považovat za útok na samotné Rusko, a prohlásil, že „západní území Polska bylo dárkem od Stalina, na což už nejspíš Polsko zapomnělo“ a dodal, že to Polsku „rád připomene“. Polsko si kvůli výrokům Putina předvolalo ruského velvyslance. Vztahy obou zemí byly už před invazí na Ukrajinu na bodě mrazu, nicméně Putin je postupně poškozuje natolik, že bude trvat desítky let po případném konci války, opět vztahy normalizovat. A to za předpokladu, že o to vůbec budou obě strany ještě někdy stát. Ale teď už novinky:
Igor „Strelkov“ Girkin pravděpodobně… dogirkinoval. Jeho manželka dnes v poledne informovala na Telegramu, že Igor byl zadržen ruskými úřady na základě obvinění z extrémismu (článek 282 ruského trestního zákoníku). Pokud se dá usuzovat z toho, jak probíhala podobná obvinění v minulosti, hrozí Girkinovi až několik desítek let za mřížemi. Stejné obvinění například vyneslo 7,5 roku pro manažera Navalného kampaně a mnohem delší tresty pro některé politiky, kteří protestovali proti invazi na Ukrajinu. Vzhledem k tomu, jak kritický byl Girkin vůči ruskému režimu v posledním roce, nebylo otázkou, zda bude zadržen, ale spíše – kdy. Igor Girkin je vůbec zvláštní postavičkou. Mezinárodním trestním soudem je hledaný pro terorismus kvůli jeho podílu na sestřelení letu MH-17. V minulosti byl také jako důstojník FSB jedním z hlavních strůjců vojenského převratu na Krymu a rozpoutání války na Donbasu. Nicméně poté, co byl Ruskem odstaven na druhou kolej, poskytoval ve svých úvahách pravidelně velmi střízlivé zhodnocení situace v Rusku i na frontě. Pokud by nebojoval na straně Ruska, ale působil v západních státech, zcela jistě by se takový člověk vypracoval na vysoké pozice v armádě a byl by respektovaným velitelem pro svou inteligenci, zkušenosti a schopnost pojmenovávat rizika dříve, než nastanou. Namísto toho si ale vybral službu postupně se fašizujícímu režimu, a tak vejde do historie pouze jako terorista. A bude zajímavé sledovat, co si pro něj Putinův režim přichystal. A ještě se děje tohle:
Rusko oznámilo, že jakékoliv lodě v Černé moři plující směrem k ukrajinským přístavům, bude ode dneška považovat za vojenské cíle, protož můžou podle Ruska potenciálně vézt náklad vojenského charakteru. Zároveň bude prý každý stát, pod jehož vlajkou taková loď pluje, Rusko automaticky považovat za aktivně se účastnící války na straně Ukrajiny. Putinovo fašistické Rusko tím značně zesílilo svoje vydírání hladem, zároveň ale Putin oznámil podmínky, za kterých je Rusko ochotno vrátit se k obilné dohodě: Zrušení sankcí na vybrané firmy a produkty (například hnojiva nebo obilí), připojení ruských bank k systému SWIFT, zrušení zákazu na export součástek pro zemědělské stroje do Ruska, obnovení exportu Ruských potravin na Západ a obnovení toku čpavku v potrubí vedoucím z ruského Togliati do Oděsy. Pevně doufám, že Západ se Putinem vydírat nenechá a zajistí bezpečný export ukrajinského obilí Rusku navzdory. Ale teď už pár aktualit:
Masivní ruský raketový a dronový útok v noci na dnešek zasáhl přístavní Oděsu. Celkem na město letělo 16 raket Kalibr, 8 raket Ch-22, 6 raket Oniks, jedna raketa Ch-59 a 32 kamikadze dronů. Ukrajinská PVO dokázala sestřelit pouze 14 raket a 23 dronů. Peskov tvrdí, že jde o odvetu za krymský most, faktem ale je, že přístav v Oděse byl pod útokem už včera. Zasaženo bylo nejspíš letiště v Oděse, několik raket dopadlo na civilní zástavbu, minimálně jedna zničila nákupní středisko a další zasáhly přístav, zejména tamější překladiště obilí a také skladiště paliv. Jedním z cílů útoku tedy na sto procent bylo, vyřadit z provozu logistiku, která se podílí na exportu ukrajinského obilí přes Černé moře v rámci Obilné dohody a vytvořit situaci, kdy žádná dohoda nebude potřeba, protože Ukrajina nebude schopna lodě vůbec vypravovat. Zároveň se Rusku nepodařilo vyřadit z provozu letiště v Oděse, protože ve stejnou noc z něj odstartovaly desítky dronů mířících na vojenské instalace na okupovaném Krymu. A podle prvních videí značná část dronů trefila své zamýšlené cíle. Rusové sice tvrdili, že jejich PVO a systémy EW dokázaly všechny drony do jednoho vyřadit, ale desítky videí vybuchujících skladů munice a ruských základen, vypráví jiný příběh. Ukrajinci totiž na rozdíl od svých protějšků dokážou zasáhnout ruskou vojenskou infrastrukturu. A nemusí se, jako Rusové, uchylovat k terorizaci civilní populace. A ještě se stalo tohle:
Pokrytectví některých lidí opravdu nezná mezí. Zejména těch, kteří se nyní rozčilují, že během úderu na Krymský most zahynuli dva civilisté, ale to, že Rusko prakticky denně už více než 500 dní cíleně zasahuje civilní oblasti a zabíjí ukrajinské obyvatele, je nechává naprosto chladnými. Ukrajina přitom udělala maximum pro to, aby případné nezamýšlené ztráty na životech minimalizovala nebo jim úplně předešla: varovala obyvatele Krymu, aby most nevyužívali, protože je podle mezinárodního práva vojenským cílem, a zvolila si čas útoku ve 3 hodiny ráno, kdy byla doprava na mostě naprosto minimální. Rusko naopak dělalo všechno pro to, aby se taková tragédie stala: spustilo velikou kampaň lákající Rusy na dovolenou na Krymu nebo u Azovského moře, přestože to podle mezinárodního práva znamená, že takoví „rekreanti“ vstupují ilegálně na cizí okupované území a de facto do válečné zóny. A připomeňme si i některé ruské raketové údery: Nádraží v Kramatorsku zasáhli Rusové v největší špičce, když tu čekaly stovky lidí na evakuaci, nákupní centrum v Kremenčuku zase trefili ve čtyři hodiny odpoledne, kdy bylo plné zákazníků, a pizzerii v Kramatorsku srovnali se zemí v půl osmé večer, kdy v ní večeřely desítky lidí včetně rodin s dětmi. A i když ve dvou prvních případech nejspíš nemířili na civilisty, naprosto cynicky si vybrali časy, kdy vysoký počet civilních obětí byl nejen pravděpodobný, ale i nevyhnutelný. Civilní oběti jsou vždy tragédií. A během ruské invaze už podle OSN zahynulo nejméně 9 300 civilistů. Ale rozdíl v přístupech obou zemí je příslovečné „nebe a dudy“. A bohužel i přístup novinářů a jiných pozorovatelů. Ale teď už novinky:
Most přes Kerčský průliv byl dnes opět poškozen. Podle očitých svědků šlo o dva výbuchy, pravděpodobně zpod mostu, takže útok byl nejspíše proveden námořními drony. Útok si krom poškození stavby vyžádal také dvě oběti z civilních řad, které cestovaly přes most v automobilu. Kdo za útokem stojí, to ale není jasné. Rusko ani Ukrajina se k útoku nehlásí, pouze se vzájemně obviňují. Obě strany k tomu přitom mohly mít dobrý důvod. Pokud most poškodilo Rusko pravděpodobně chtělo odvést pozornost od své hroutící se obrany nebo chtělo očernit Ukrajinu a vytvořit tak tlak na zastavení dodávek zbraní. Ukrajinci také spekulují, že výbuchy mohou být provokace s cílem ospravedlnit ukončení Obilné dohody v Černém moři. Ukrajina navíc tvrdí, že žádné námořní drony ve své výzbroji nemá, proto je provokace pravděp-… ne… pardon. Tohle je samozřejmě vtip. Ale dokážete si představit, že bychom o útoku na Krymský most psali stejně jako psala světová média o ruském úderu na nádraží v Kramatorsku, o odpálení přehrady v Nové Kachovce nebo například o sestřelení letadla MH-17, od kterého mimochodem právě dnes uplynulo přesně 9 let? Že bychom ignorovali veškerá fakta, záměry obou stran, jakýkoliv kontext i důkazy a stavěli je na roveň hloupým spekulacím? Ne, že? Přesto je světová mediální scéna ochotná dokola papouškovat každou takovou pitomost, kterou nabídnou Rusové jako „alternativní verzi událostí“ při každém svém průšvihu. Na most samozřejmě zaútočili Ukrajinci. A podařilo se jim vyřadit z provozu jeho silniční část, a to i přes značně posílenou obranu ze strany Rusů. Teď ještě železniční část, a Krym bude opět o krok blíž ke sjednocení s Ukrajinou. Ale to předbíháme. Teď pár novinek:
Ukrajinskou ofenzivu značně brzdí zpožděné dodávky odminovacích systémů. Ukrajina jich údajně obdržela pouze 15 % z původně přislíbených, na některých úsecích fronty přitom Rusové zaminovali až 16 km široké pásy území. Deník New York Times tvrdí, že Ukrajina i díky tomu utrpěla v prvních týdnech ofenzivy ztráty ve výši až 20 % nasazené těžké techniky. Není to ale tak hrozivé, jak to na první pohled může znít. Ukrajina totiž nasadila na bojiště v tuhle chvíli jen zlomek techniky dodané Západem a 20 % z ní jsou třeba jen nižší desítky kusů. Navíc podle Ukrajinců dodaná technika plní to, co je její primární účel – ochrana posádky. Ukrajinci nyní na některých úsecích zkouší novou taktiku, kdy vypalují trávu a křoví ve směru k ruským pozicím a žár ohně nutí miny explodovat. Zároveň se rýsuje i další možnost, jak nedostatek odminovacích systémů suplovat, a tím je v poslední době často skloňovaná kazetová munice. Ta totiž dokáže jediným projektilem saturovat velkou plochu, a nejen na ní ničit živou sílu a techniku, ale právě i miny. Možná proto ruská propaganda spustila tak masivní informační kampaň proti dodávkám kazetové munice. Hustá minová pole jsou ale nejenom největší současnou překážkou, ale často to jediné, co v některých směrech drží ruské linie pohromadě. Ale dost spekulací, teď pár aktualit:
Rusové tvrdí, že zadrželi osobu, která měla plánovat atentáty na propagandistky Simonjanovou a Sobčakovou. A jako vždy své tvrzení doložili fotkami ze zátahu, na kterých jsou desítky předmětů s nacistickou symbolikou, které měl mít podezřelý v bytě. Ale tentokrát šli ještě dál a přidali i video s podezřelým, na kterém dotyčný velmi nepřirozeně odříkává evidentně připravený text doznání, zatímco má na sobě tričko s motivem německých Waffen SS. Ruská FSB se stává po Hollywoodu a Bollywoodu nejlepším tvůrcem letních komedií. Nicméně pryč z říše fantazie a zpátky do reality. Tady jsou novinky:
Úřady v Krasnodarské oblasti odhalily v jednom z parků „pomník“ věnovaný mezikontinentální raketě Sarmat, jejíž účel je primárně nést jaderné hlavice. To by nás v kontextu událostí posledních let nemělo překvapit. Každý fašistický režim, jakým je i současné Rusko, si pěstuje tzv. „kult smrti“. V nacistickém Německu byl „totenkult“ silně inspirovaný tvorbou Richarda Wagnera (podle něj se ostatně jmenují i wagnerovci), romantizoval sebeobětování se, oslavoval hrdiny a obdivoval smrt utrpěnou v boji za ideály. A podobnou mytizaci smrti si pěstuje Rusko už od konce druhé sv-… pardon… Velké vlastenecké války. Padnout v boji za vlast je v Rusku nekriticky vnímáno jako hrdinský akt, bez ohledu na to, jaká ta vlast je a jaké jsou její hodnoty. Proto ruští popové žehnají brancům jejich „avtomaty“, proto má v Moskvě ruská armáda vlastní „Katedrálu ozbrojených sil“. Putinovo Rusko zkrátka je fašistickým státem se vším, co k tomu patří. Od agresivní politiky, přes všudypřítomný syndrom oběti, démonizaci nepřátel, propagandu a mytologii až po výraznou symboliku. Ideální adept na denacifikaci! A teď pár novinek:
Země G7 se shodly na dlouhodobých bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu před jejím budoucím vstupem do NATO. Zavázaly se dodat Ukrajině moderní techniku pro její letectvo, námořnictvo a pozemní síly, zabezpečit další výcvik pro ukrajinský personál, přislíbily, že budou sdílet zpravodajské informace a zlepšovat ukrajinskou kyberbezpečnost. Výměnou za to požadují, aby Kyjev provedl zásadní reformy armády, ale také soudnictví. Primárním cílem společných aktivit má být Ukrajina, jejíž vojenská síla odradí Rusko od budoucích útoků. Rusko to (samozřejmě) okamžitě označilo za vlastní ohrožení. Ale jak jsme si už několikrát říkali, silná Ukrajina neohrožuje Rusko, ale pouze jeho imperiální choutky, na kterých si bohužel léta staví vlastní identitu a které značná část ruské společnosti sdílí. Smůla. Svět si po Gruzii, Čečensku a Krymu konečně řekl “třikrát a dost”. A teď pár aktualit:
Na státy NATO se snesla kritika za to, že nedaly jasnou zelenou vstupu Ukrajiny do NATO. Většina přitom je pro vstup Ukrajiny do NATO, ale zároveň chce, aby Ukrajina splnila veškeré podmínky, jako musely splnit ostatní státy, a to znamená v současné situaci nejprve vyhrát válku a zkonsolidovat svoje území. Jedno z pravidel NATO to