Teď už víme, že Putin měl čtyřhodinový plán, jak vyhrát válku na Ukrajině, a jeho “plán B” byla třídenní operace s cílem porazit Kyjev, kdyby čtyřhodinový plán selhal. Oba tyto plány nasadil proti Kyjevu s obrovskou vojenskou silou. Nyní víme, jak.
Ano. Existoval plán, jak porazit Ukrajinu za “čtyři hodiny”. Mohlo to vyjít. Rusko (=Sovětský svaz) ho použilo v Maďarsku 1956, Československu (1968) a Afghánistánu (1979). Obsadit hlavní město, zmocnit se televize/rádia a v televizi prohlásit, že jste vyhráli. Putinův plán na porážku Ukrajiny během 4 hodin zahrnoval letecký útok 1 000 mužů, kteří by obsadili letiště Antonov v Hostomelu, poté by dopravní letadla IL-76 vysadila 7 000 mužů, a ti by pomocí obrněných vozidel obsadili prezidentský palác (a televizní stanice) v Kyjevě a oznámili do éteru kapitulaci Ukrajiny.
První bitvou ukrajinské války a první bitvou v bitvě o Kyjev byla bitva o Antonovské letiště 24.-25. února 2022. Počáteční útočné síly dorazily za úsvitu v počtu asi 30 transportních vrtulníků Mi-17 a doprovodných bitevních vrtulníků. Útočné síly tvořil výsadek buď z 11., nebo 35. gardové letecké útočné brigády. Některé z vrtulníků byly sestřeleny. Zbývající síly čítající asi 1 000 elitních výsadkových jednotek čelily ukrajinskému 3. pluku zvláštního určení, který byl připravený se bránit.
Zatímco bitva o letiště probíhala, hlavní síly leteckého útoku (dalších 7 000 mužů & jejich obrněná vozidla) přiletěly nad letiště v obřích dopravních letounech IL-76. Pokusily se přistát. Ukrajina neumožnila přistát dvěma IL-76 (zdroj mluví o sestřelení, ale pravděpodobně Ukrajinci donutili palbou letadla otočit zpátky na bezpečné území). Přistání bylo přerušeno. Letouny IL-76 byly odkloněny na nejbližší Ruskem kontrolované letiště, které se nacházelo na běloruské straně hranice, ve městě Homel. Mezitím obrana Ukrajiny v Kyjevě vyslala 4. brigádu rychlé reakce, aby posílila obránce, kteří pak znovu dobyli letiště.
Antonovské letiště, které bylo 24. února ráno krátce v ruských rukou, bylo 24. února odpoledne opět pod kontrolou Ukrajiny. Ukrajinci ale věděli, že se na jih od Běloruska přesouvá velká pozemní invazní armáda, a tak přistoupili ke zničení vzletových a přistávacích drah letiště. Ruské výsadkové jednotky zaútočily znovu na letiště Antonov masivním vzdušným útokem (200 vrtulníků a asi 5 000 mužů) a letiště opět obsadili, a to 25. února. Ukrajinští obránci však zabránili jejich průlomu obklíčením letiště. Hlavní armáda útočící na Kyjev přišla po souši s tanky a obrněnými vozidly (ruská 35. kombinovaná armáda). Ta se probojovala k Antonovu letišti a přes jeho perimetr & odpoledne 25. února bylo letiště znovu v ruských rukou. Nyní však bylo nepoužitelné, takže šlo o Pyrrhovo vítězství.
Pokud si vzpomínáte, na počátku panovala hysterie, že by Kyjev mohl padnout nebo že by prezident Zelenskyj mohl být zajat či zabit, a tak západní spojenci prosili Zelenského, aby z Kyjeva uprchl. To vše bylo reálné a hrozba byla skutečná. Rusové zkoušeli letecký útok na Kyjev. Ukrajina se obránila.
Zatímco probíhal plán A, Rusko si pro jistotu připravovalo plán B. 24. února ráno zahájilo plný útok na Kyjev, aby se zmocnilo hlavního města silou. A tento plán byl vytvořen podle vzoru Grozného, čečenské války. V první Putinově válce (tehdy ve funkci premiéra), tzv. druhé čečenské válce v letech 1999-2000, Putin obklíčil hlavní město Čečenska Groznyj (450 000 obyvatel). Kolem města bylo položeno minové pole. Bombardoval ho každý den a noc, dokud nebyly zničeny doslova všechny budovy.
Přesně stejný bojový plán jako v Grozném dnes Putin používá na Ukrajině při obléhání Mariupolu (450 000 obyvatel). Abyste pochopili plán B pro Kyjev, podívejte se na dnešní Mariupol. To byl Putinův plán B pro Kyjev (3 miliony obyvatel). Ne napadnout Kyjev, ale obklíčit ho a pak ho rozbombardovat na padrť.
Plán bitvy na dobytí Kyjeva spočíval ve vyslání ruské 35. kombinované armády z Běloruska do záložního města u Kyjeva (Hostomel kousek od Irpinu) v první den. Poté doplnit palivo. Druhý den pak obklíčit Kyjev. 3. den zahájit ničení Kyjeva. Všimněte si, že Rusové neočekávali, že Kyjev po 3 dnech kapituluje, pouze že v tomto bojovém plánu obklíčí Kyjev za 3 dny, což v podstatě zaručuje, že Rusko nakonec Kyjev zničí (o šest měsíců až dva roky později) nebo se vzdá.
Plán bitvy o Kyjev potřeboval ke svému fungování pouze jeden významný prvek. Doplnění paliva do tanků, obrněných vozidel a samohybného dělostřelectva. Vzdálenost od běloruských hranic ke Kyjevu je PŘESNĚ taková, jakou můžou tanky ujet na plnou nádrž. Potřebovaly tedy natankovat. Kdyby se po jednom dni doplnilo palivo, měla by tato 35. kombinovaná armáda (podle odhadu zhruba 70 000 mužů, 7 000 obrněných vozidel včetně 2 100 tanků) dostatek paliva na dokončení obklíčení Kyjeva druhý den, takže by Kyjev obléhala od 26. února.
První část tohoto plánu fungovala přesně podle plánu. Tanky překročily hranice na Ukrajině 24. února. Do 25. února dosáhly Hostomele, 13 mil (20 km) od Kyjeva. Jenže tam jim došlo palivo. Přijely do určeného tankovacího prostoru… a slíbené palivo jim ještě nedorazilo. A tak čekali. Zavolali do konvoje, kde je to drahocenné palivo, a zjistili, že kamiony s palivem jsou vzdálené necelou hodinu. Tak čekali. A zavolali o hodinu později. Zpoždění. Zavolali o čtyři hodiny později. Stále zpoždění…
V jednu chvíli se velitel 35. kombinované armády rozhodl odložit tankování na další den a řekl svým vojákům, aby se vyspali. A zavolal své palivové vozy. Stále měly zpoždění – přitom byly skutečně jen hodinu daleko. Jenže čelily místnímu odporu, je to nakonec úzká silnice.
70 000 mužů a 7 000 obrněných vozidel zaútočilo od běloruských hranic, překonalo 70 mil (115 km) & dosáhlo svého cíle 1. dne – přesně podle plánu. Kdyby tam našla palivo, tato armáda by obklíčila Kyjev 2. den. Něco tomu ale zabránilo: Konvoj o délce 40 mil.
Kdyby Rusko 25. února zjistilo, že konvoj s palivem, které tak zoufale potřebovalo, nikdy nedorazí, objednalo by náhradní konvoj a dostalo by zásoby (a potraviny a munici) nejpozději 28. února. Ukrajina je ale podvedla. Obráncům Kyjeva se podařilo hrát s důvěřivými ruskými veliteli hru na kočku a myš, aby po DVA TÝDNY věřili, že tento konvoj může dorazit k vyhladovělým vojákům a tankům, což Kyjev zachránilo.
(Pozn.: Jak se zpětně ukázalo, Rusové tu doplatili na korupci ve své armádě. Při komunikaci totiž používali nové typy vysílaček, které se ale roky předtím objevovaly na online bazarech, kde je prodávali sami ruští vojáci. Každý si tak mohl takovou vysílačku koupit a ukrajinští experti to skutečně udělali. A tak dokázali vysílat Rusům NĚKOLIK TÝDNŮ falešné zprávy v ruštině o pohybu konvoje, který ve skutečnosti dávno stál.)
Nyní víme, že počáteční zdržení 40mílového konvoje provedla specializovaná lesní bojová jednotka o pouhých 30 členech, vedená ukrajinským plukovníkem Jaroslavem Hončarem. K rychlému pohybu v bažinatém lese používali čtyřkolky. Měli zařízení pro noční vidění a drony. Ukrajinská jednotka udělala to, co je třeba udělat s každým bojovým konvojem, zneškodnila (nebo zničila) první 3 vozidla na úzkém místě na silnici. Zablokovala tak průjezd vpřed. Pak konvoj partizánským stylem napadali, protože se prodlužoval a byl stále více zahlcený. Rychlé útoky typu “udeř a uteč“. V určitém okamžiku byl zničen nejméně jeden most, možná několik mostů, což zabránilo extrémně těžkým nákladním vozům v průjezdu přes drobné ale časté vodní překážky. Rusové tedy přivezli přemosťovací zařízení, ale na ně se Ukrajinci také zaměřili a zdržovali a zdržovali…
Konvoj, který se stále rozrůstal, až do své plné délky 40 mil (64 km) měl nakonec na této úzké silnici uvěznit asi 1 400 zásobovacích nákladních aut. K dispozici měly malou ochranku čítající asi 2 000 ruských vojáků. Ale nikdy se jim nepodařilo prorazit přes bránící Ukrajince. Ruské velení přišlo na to, jak to s nimi Ukrajina hraje, až kolem 11. března. A teprve pak vyslalo několik menších náhradních konvojů po jiných silnicích, které dorazily k ruské 35. kombinované armádě kolem 14. března. Toto zpoždění zachránilo Kyjev.
Zatímco obrněná vozidla byla bez paliva a nemohla manévrovat, 35. kombinovaná armáda nezahálela. V každém případě se musela přesunout v plánovaném obklíčení blíž k perimetru, aby získala dobré dělostřelecké pozice k ostřelování Kyjeva. Takže jen několik kilometrů od Hostoměle směrem ke Kyjevu se nachází další město na předměstí Kyjeva, které se jmenuje Irpiň (30 000 obyvatel). Bitva o Irpiň měla být zlomovým bodem v bitvě o Kyjev. Trvala nakonec jeden měsíc.
Ruská 35. kombinovaná armáda dorazila na okraj Irpini 25. února. Útok na Irpiň začal 27. února. Ukrajinci tam byli připraveni a odhodláni se udržet. Byla to zkouška nezastavitelné síly proti nepohyblivému objektu. Měsíc těžkých bojů. Irpiň je vzdálen 11 mil (17 km) od Kyjeva. Rusko Irpiň nikdy úplně nekontrolovalo. Tak blízko se masivní invazní armáda Ruska dostala ke Kyjevu. Na 11 mil! Tady je Ukrajina obrátila nazpátek. Dne 28. března Ukrajinci vyhnali všechny Rusy a osvobodili Irpiň.
Jakmile Ukrajinci věděli, kde Rusové jsou, a viděli ze vzduchu i přesně, jaké síly tam na obklíčení Kyjeva přivezly, připravili odpovídající obranu. Z Hostomele se dalo jít jen dvěma směry. Ukrajinci věděli, že směrem na východ od Hostoměle teče řeka Dněpr. Posledním městem před řekou je Vyšhorod. A dalším městem na západě byl Makariv. Takže Ukrajinci měli dobrou představu o tom, kam se Rusko vydá, jakmile natankuje.
Ukrajinci viděli na satelitních snímcích chvíli, kdy Rusové konečně přišli na jejich hru na kočku a myš se 40mílovým konvojem. Viděli kdy Rusko poslalo náhradní konvoje na jiné trasy. I ty Ukrajina ostřelovala, ale většina z vozů se dostala k cíli. 16. března se Rusům konečně podařilo doplnit palivo do svých obrněnců uvízlých v Hostomelu. A to, co zbylo ze 70 000 mužů po třech týdnech bojů, mohlo konečně zahájit úplné obklíčení Kyjeva. Jenže obklíčení se mělo brzy změnit v naprostou katastrofu.
Směrem na východ měli Ukrajinci připravenou obranu na předměstí Vyšhorodu, nyní stejně silně bráněnou jako předtím Irpin. Rusové se k Vyšhorodu nikdy nedostali ani na krok. Útočili však také na západě. Protože Ukrajina věděla, že cesta na východ je neprůjezdná (ukrajinské velení nechalo cíleně zaplavit velkou plochu obcí vodou z Dněpru, která se stala neprůchodná pro jakoukoliv techniku, pozn.), byla ruská 35. kombinovaná armáda nucena jít na západ, pokud chtěla obklíčit Kyjev, a tak na ní Ukrajinci čekali u města Makariv.
Zatímco bitva u Irpini trvala měsíc v boji muže proti muži ve městě, obrněné jednotky ruské 35. kombinované armády se střetly s ukrajinskými obrněnými a protitankovými jednotkami v záloze u města Makariv a bitva trvala pouhé dva dny. Makariv byl osvobozen 22. března. V bitvě u Makariva se Ukrajině podařilo zasáhnout velitelské stanoviště 35. kombinované armády a údajně zranit velitele Severní invazní armády (byl uveden na začátku jako jeden ze zabitých generálů, ale zdá se, že je naživu).
Se zničenou obrněnou technikou před Makarivem a velkou částí pěchoty zlikvidovanou v městském bojovém mlýnku na maso při pokusu o přesun do Irpinu (spekuluje se, že právě zničení ohromného množství útočících jednotek v Irpinu a Buči vedlo ruské vojáky k pomstě na civilistech, pozn.) měla 35. kombinovaná armáda pravděpodobně polovinu ztrát (mrtvých nebo zraněných). Útok na Kyjev se nyní nezdařil.
Zbytky ruské 35. kombinované armády se 31. března stáhly z Ukrajiny zpět do Běloruska. Ti, kteří mohli uniknout, tak učinili. Nejméně 700 vozidel se dostalo ven, mohlo to být odhadem 10 000 mužů, část z nich lehce i těžce zraněných.
Bitva o Kyjev tak skončila vítězstvím Ukrajiny.